Dne 17. března vyšel v Právu jeho komentář pod názvem Neradostná čísla. Týká se fenoménu Bezdomovectví, který se šíří jako rakovina českou společností. Nebudeme zkoumat každou větu jeho sdělení, postačí (v tomto případě) souhrnná sdělení. Jsou více než varující. Keller říká: „Až donedávna se předpokládalo, že v Česku na ulicích den ze dne přežívá přibližně třicet tisíc osob. Podle posledních odhadů je však počet bezdomovců už více než dvojnásobný a dosahuje již téměř 70 tisíc.“
Jedná se o počet takzvaných manifestních lidí bez domova, těch latentních, skrytých je násobně více. Do další predikce se raději nebudeme pouštět. Lze ale věřit tomu, že ministryně MPSV Michaela Marksová má sociální integraci pod kontrolou asi stejně jako Jaromír Drábek… Někteří lidé a nemusí jich být vůbec málo, mohou mít pocit, že její úsměvná tvář nevěstí nic dobrého.
Nejen cifry, ale i reálný stav na ulicích velkých měst, v hromadných dopravních prostředcích a bezprostředním okolí supermarketů to potvrzují. Na jiném místě svého článku píše sociolog: „Bezdomovectví slouží jako nejzávažnější indikátor toho, že se v zemi šíří sociální dezintegrace.“
Já se domnívám, že tohle nevyřeší žádné moudro poťapaného eurokomisaře nebo eurokomisařky. Ale ani takzvané „dobré příklady“, termín v aplikovaném oboru Sociální práce velmi oblíbený, který najdeme i v domácím tisku.
Jednu podobnou kratochvíli vyrobila také Michaela Kabátová v Lidových novinách 22. ledna (str. 5). Článek má název: Blahobytní Češi nevěří v lepší zítřky. Nechci zde rozebírat detaily, ale v obsahu jednoho vnitřního nadpisu Vláda pevné ruky se uvádí: … Pokud v 90. letech 45 % volalo po vládě pevné ruky, dnes je jich už 67 %. Nejsilnější nárůst nastal u věkové skupiny 30 až 44 let.
Pokud bychom se ještě vrátili na začátek, do oblasti znázornění, tak u Vnímané prestiže povolání na stupnici 0 – 100 vede lékař, končí to uklízečkou. Těch položek je celkem 19, někomu se ale může zdát, že jedna profese byla vypuštěna: politik! Novinář je na pěkném 13 místě. Na statistickou chválu krmičů z mainstreamu to opravdu nevypadá.
Momentálně to nechci dávat do souvislostí s imigrací, která má pro Evropu likvidační charakter, a to se ještě celá řada informací skrývá pod igelitovým sáčkem politické korektnosti. Přidržím se osvědčené zásady: „Bližší košile, jak kabát!“ A tak se ptejme, kdo zavinil náš sešup do evropské bezvýznamnosti. Jednou nás „natírá“ Angela Merkelová, podruhé někdo z Rakouska, potřetí někdo z Itálie; ještě nedávno pršely zastřené i nezastřené vyhrůžky přímo sériové – z jádrových zemí EU. Ale možná se mýlím, třeba jsme doopravdy bohatá a úspěšná země. Alespoň o tom svědčí naše zásoby bankovního zlata a řada jiných faktorů jako kurzový lístek měn a objemy financí plynoucí z naší Bonanzy zahraničním investorům a akcionářům. Kde leží příčiny neuspokojivého stavu?
Z pohledu nedávné historie na to dává hodnověrnou odpověď Jiří Hanák ve svém sloupku Temná léta(Právo, 8. října 2005). Zde jen stručně připomenu, že se Václav Klaus při jakési příležitosti rozčílil na Jiřího Hanáka, který si dovolil hovořit o privatizačním karnevalu.
Velezkušený Jiří Hanák Klausovu chatrnou argumentaci rozmetal připomenutím dokumentu „Stabilizační a ozdravný program vládní koalice“, přijatý 28. května 1997. A ještě dodal: „Kromě Josefa Luxe a Michaela Žantovského jej podepsal i tehdejší předseda ODS a premiér Václav Klaus.“
Jak bychom v ČR vypadali v zrcadle skutečné demokracie? Když se před časem ptali novináři filosofa polského původu Leszka Kolakowského, zda uvažuje, že by se z Británie vrátil do Polska?, tak odvětil přibližně v tom smyslu, že to, co ho v nové domovině přitahuje, je důsledné oddělení moci soudní, výkonné a zákonodárné. Filosof (původně nezávislý marxista) už pár let nežije, ale položme si otázku, zda by se u nás cítil dobře, byť jen třeba na třídenní návštěvě? Není vyloučeno, že podobně by cítil jisté mravenčení i Zygmunt Bauman. Proč? Pro příliš velké rozpětí slov a činů v našem státě. Formálně ještě existuje.
Tím se vracíme na začátek mého příspěvku. Již léta existují hodnověrné popisy fenoménu Bezdomovectví, tedy krajní sociální exkluze a materiály, jež nabízejí řešení. Nevím, nakolik se naši politici z obou komor PČR seznámili s relevantními doklady, např. s metodickými materiály Naděje s. r. o. vedené Iljou Hradeckým, disertační prací Miroslava Bartáka (o zdraví bezdomovců), rigorózní prací Pavla Pěnkavy (o vzdělavatelnosti těchto spoluobčanů), disertační prací Radky Janebové (konstrukce rozhodování…) apod. A to nehovořím o výhledech a konkretizaci opatření Hlavního města Prahy do roku 2020, zahraničních cestách Adolfa Poláka (Rakousko, Dánsko…) a řadě dalších.
Kde se tedy vytrácejí aktivity a finance MPSV a nestátních neziskových organizaci? Stoupá počet vyloučených lokalit i zlomených lidských osudů. Jakou to má logiku?
Ačkoliv její rub funguje. Lidové noviny přinesly 18. března článek Nové letouny, Za 524 milionů. Do současné strategie zbrojení se nechci vplétat. To zvládne buďto vojenský analytik – nebo eventuálně člověk s modrou knížkou. Na tomto článku podepsaném zkratkou -ost- mě zaujala část posledního odstavce, na kterou, jako obyčejný občan, snad mohu přiměřeně reagovat.
V 90. letech si (armáda) objednala 72 strojů za 52 miliard, ale později zjistila, že pro své potřeby využije jen třetinu… A zase, logika zde uniká. Přirozeně zde „nedošlo ke ztrátám“, podobně jako u Pandurů a řady jiných položek v miliardových hodnotách. Skoro by se chtělo zanotovat: „Pryč se šťouraly a zrádci všemi!“ Jak dobře víme, tak starý podlý svět zanikl u nás po roce 1989, ale máme se doopravdy lépe?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
