Za ně považuji tvrzení poslance Kalouska na adresu PČR, že se jedná o hloupou šikanu, či alibistické přemítání o tom, jestli má mít  Sněmovna právo využívat institut trestní imunity, nebo zda-li mají být politici stíháni za politická rozhodnutí. S tímto právem totiž argumentují jak se jim hodí. Přesněji řečeno o osudu jakého poslance rozhodují. A přitom existuje institut řádného hospodáře, který politikům nařizuje řádně s veřejnými prostředky hospodařit. Každému průměrně inteligentnímu člověku by proto mělo být naprosto  jasné, že politickým rozhodnutím, v tomto konkrétním případě, je odhlasování, že bude vítání občánků. Za kolik, to už politické rozhodnutí, díky institutu řádného hospodáře, v  pravém slova smyslu není. Na podporu svého názoru použiji rétoriku samotných poslanců když jim jde o zvolení.

Ti, s kterými se perou o naše hlasy jsou viní za rozkradení republiky a předražené veřejné zakázky, ač se vše co této zemi škodilo, škodí a škodit bude, dělo, děje a dít bude  na základě politických rozhodnutí na všech možných úrovních. Neříká například ČSSD a KSČM, že díky restitucím dostanou církve víc, než by si ve skutečnosti zasloužily a proto budou občané okradeni? Že jsme draze nakoupili vojenská letadla či obrněnce a že politické rozhodnutí o přidělení trafiky je ve skutečnosti trestný čin?

Jak jim mám věřit, když podobná obvinění do svých řad považují za novou formu politické kampaně? Opakuji ještě jednou. Rozhodnutí Sněmovny respektuji. Ale to v žádném případě neznamená, že je spravedlivé. Jak k tomu přijdou straničtí kolegové paní poslankyně Macík a Mandík, kteří potrestáni mohou být? Není to v rozporu s duchem Ústavy a zdravím rozumem? Podle mne ano! A neboť bytostně  nesnáším dvojí metr, přesněji řečeno, mám z něho právem občanský strach, pak musím konstatovat, že díky rozhodnutí Sněmovny jsou pro mne oba pánové od této chvíle také neviní.

Publikováno se souhlasem vydavatele.