Ivan Černý: Za starými Slovany

03.01.2024 8:19 | Komentář

S chlebem a slaninou, šlapeme krajinou… zpívá se v jedné z trampských písniček takříkajíc do kroku. Rádi bychom v této souvislosti dodali - a s knižním průvodcem v ruce. Do nastávající turistické sezony máme jedinečný tip.

Ivan Černý: Za starými Slovany
Foto: Archiv Ivana Černého
Popisek: Ivan Černý

Což takhle vydat se po stopách starých Slovanů s vynikajícím paperbackem Vratislava Košťála, který po dlouhé době vyplnil mezeru v knižních tipech na výlet, věnovaných Horní Lužici. A to před krátkým časem vydaným v pražském legendárním sportovním a turistickém Nakladatelství Olympia.

Historický exkurz

Nejprve si osvěžme paměť, přátelé. Severní Čechy vrcholí hřebeny hor, nazývanými Lužickými. Právě tento region je historicky spjat s vývojem zemí Koruny České, mezi které s těsně sousedící Horní Lužicí po několik staletí patřil.

Původní pojmenování Lužice pochází od stejnojmenného západoslovanského kmene, který ale původně osídlil sousední Dolní Lužici, prostoupenou četnými močály a slepými rameny řeky Sprévy. Právě tyto mokrořady daly vzniknout slovům „louže“ či „loužička“ stejně jako lužním lesům. Horní Lužice, na rozdíl od Dolní, odpradávna nesla pojmenování Milsko nebo Miličansko, podle slovanského kmene Milčanů, kteří se zde kdysi usídlili.

Svůj přívlastek Horní země získala asi v roce 1410, a to podle své polohy ve vyšší nadmořské výšce, kterou prostupuje směrem k severu od české hraniční čáry, aby se odlišila od severněji a níže položené Dolní Lužice. Její povrch je zalesněný a zbrázděný horstvy s pískovcovými skalními útvary i celými skalními městy.

Převážná část historické Horní Lužice se dnes rozkládá v sousedním Sasku a necelá třetina jejího území zasahuje do nejzápadnějšího Polska.

putování

Foto archiv Nakladatelství Olympia

Kulturně-historický průvodce

Většina turistů se po návštěvě Národního parku České Švýcarsko vydá ještě na výlet za naše hranice, do líbezného historického města Žitava a na hrad Budyšín, vystavěný císařem Karlem IV. Horní Lužice však nabízí mnohem více cílů pro báječnou poznávací i rekreační dovolenou či prázdninové putování s celou rodinkou, což ocení především děti.

Představovaného knižního průvodce Vratislava Košťála je dobré mít vždy na cestě po Lužici u sebe. Je to totiž více než jen běžná turistická rukojeť, ale i čtivě popsaná historie tohoto koutu světa, ke kterému mají naši spoluobčané mimořádně vřelé vztahy.

Tři sta třicet stran informací

Publikace zaujme jak nápaditou obálkou, tak i heraldikou významných měst Horní Lužice na záložkách obálky knihy, a především svým bohatým obsahem s texty, v nichž se autor zabývá i nejmenšími obcemi a nejrůznějšími zajímavostmi, zvláštnostmi i kuriozitami, což nebývá v tomto druhu turistické literatury až tak obvyklé.

Po úvodním slovu a základních údajích včetně historického přehledu vývoje Horní Lužice a nápovědy, jak se kam dostat, přichází na řadu šest kapitol, na které je tento mimořádný turistický průvodce rozdělen:

Budyšínsko, Kamenicko, Lubáňsko, Lubavsko, Zhořelecko a Žitavsko

V bohatém obsahu nechybí ani tři intermezza: Hornolužická lidová architektura – podstávkový dům a četné mlýny, Česká šlechta z Horní Lužice – Gerštorfové a Nosticové a Tradice velikonočních jízd křižáků, což jest v Lužici po mnoho staletí uctívaný zvyk, neboť tato tradice má předkřesťanské kořeny. Svátečně odění jezdci na ozdobených koních se majestátně rozjedou ulicemi měst a vesnic, kde jsou netrpělivě očekáváni občany, kteří přeříkávají lužickosrbské žalmy. A nejen pro turisty je to neuvěřitelný zážitek a jedinečná zkušenost.

Historie, místopis, hrady, zámky i tvrze a muzea

A také přírodní zajímavosti a mnoho dalšího z Horní Lužice pro nás shrnul ve svém špičkovém turistickém průvodci Nakladatelství Olympia zkušený Vratislav Košťál (nar. 1976). Na svém autorském kontě má kupříkladu knihu o Gibraltaru. S manželkou Renátou se zabývá historickými památkami v ČR, přičemž společně publikovali šestidílnou ediční řadu Historická sídla Středočeského kraje či reprezentativní publikaci Velkolepá sídla středních Čech. Zapomenout v tomto namátkovém výčtu bychom neměli ani na jejich dvě publikace o britské a francouzské šlechtě, působící v minulosti v českých zemích.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

12:26 Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

Chtěl bych se dožít toho, až naše silnice budou brázdit jen elektrické vozy. Jak říkají pirátští pos…