Nejpravděpodobnějším výsledkem Klausova volebního angažmá by byl zisk nějakých tří, čtyř procent, které by jím vedená strana ubrala jinak šesti, sedmi procentní ODS, takže by se do parlamentu nedostal ani on ani ODS.
Obava z volebního fiaska ovšem důvodem Klausova rozhodnutí nekandidovat určitě nebyla. Přestože Klaus dovedl ODS k řadě porážek, nepochybně si stále připadá šampiónem. Spíše než realismus asi hrála roli ješitnost. Klausův signál, že je k disposici, vyvolal místo nadšení rozpaky a pokud někdo jásal, byli to vesměs politici, kteří se propracovali do druhé ligy. Sebestředný otec zakladatel si pravděpodobně řekl, že je ho pro pravicové nevděčníky škoda, zatímco nevděčníci si určitě v duchu říkají, že Klause žádná škoda není.
Představa, že je u nás ohrožena pravice, a že pravici je třeba zachraňovat, vychází z iluze, že zde něco jako pravice vzniklo a existuje. Ve skutečnosti je třeba pravici teprve vytvořit, a to na troskách stran, které pravicovost, ve smyslu vyznávání konzervativních hodnot, pouze zištně předstíraly. To, co u nás kolabuje, není koncept společnosti, opírající se o osvědčené hodnoty, především o křesťanské desatero a pravdu, která osvobozuje. Kolabuje pouze doktrína, která vsadila na lidský egoismus, chamtivost, aroganci, na právo silnějšího, na bourání tabu a na jednání bez skrupulí. Pravicovost u nás byla těžce diskreditována až na odsudek a nadávku. K záchraně tu nic není, pro založení slušné konzervativní strany ovšem díra na trhu existuje. Obrovská.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
