Potíž je v tom, kdo by slavil a co. V křesťanské liturgii je pátek dnem smutku, na ukřižování Ježíše Krista vskutku není nic veselého. To až jeho vzkříšením se vysvětlí páteční tragédie a vznikne důvod k oslavě. Po křesťanech tedy nelze chtít, aby v pátek slavili, a důvod slavit ukřižování nemají ani nevěřící, kterým křesťanská tradice nic neříká.
V našem pojetí Velikonoc směřuje hlavní očekávání k pondělku, kdy už je ale z hlediska křesťanské tradice po všem. Na velikonoční pondělí se holduje tradičním rituálům, lidovým zvykům, které mají blíž k pohanskému vítání jara, než k rozjímání nad evangelii.
Především se ale vzájemně navštěvují rodinní příslušníci a blízcí přátelé. S velikonočním pondělkem není žádný problém, je to zavedený svátek, se kterým si víme rady. Kdyby se k prodlouženému velikonočnímu víkendu přidal pátek, možná by už toho volna spojeného s hojným jídlem a pitím bylo na nás moc.
Co se v souvislosti s Velkým pátkem nabízí, je otevřít si místo láhve vína bibli a začíst se do příběhu, který pojednává o duchovním smyslu bytí. Pokud se Velikonoce staly vyprázdněným svátkem, je to příležitost pro křesťany duchovně je vyplnit.
Je nám třeba nikoli pátečního volna, nýbrž velkého pracovního pátku, neboť sami na sobě máme práce jako na kostele. Velký pátek je den jako stvořený pro generální úklid nesmrtelné duše. Je to příležitost dát se do pořádku, abychom nebyli druhým na obtíž, ale naopak aby z nás měli užitek.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
