Zkusme se na EU podívat zdola, pohledem prostého občana, který nemá zájem kandidovat na europoslance, ani být zaměstnán v orgánech EU, ani není žádným způsobem zainteresován na její existenci. Dokonce ani nevidí přednost v prohlašování, že je Evropan, nad přiznáním, že je Čech, Slovák, Němec, Polák, Chorvat, Francouz, Belgičan, či občan některého z dalších států, které jsou členy EU. Pozoruje pouze, co se kolem něj děje, jak vše probíhá, hlavně však, co jemu a jeho nejbližším toto členství přináší, a naopak, co mu bere. V neposlední řadě pak, jakým způsobem může všechno to dění v EU ovlivnit on sám, popřípadě spolu s lidmi jemu blízkými, ať příbuzenstvím, jazykem nebo názorem. Zda jsou plněna a jak, prohlášení o rovnosti členů, příležitostí, životní úrovně a dalších věcí?
Lze říci, že v dokumentech a předpisech týkajících se EU je vše vyřešeno, stačí jen nalézt příslušný článek nebo §. Má to jednu vadu na kráse, ale dost podstatnou. Absolutní většina nás, běžných občanů, není nejen ochotna, ale ani schopna vzít několik set stránek těchto dokumentů a předpisů, přečíst si je, respektive prostudovat a pamatovat si pak, co se čeho týká. Tedy neví, co je v nich a má pouze zprostředkované informace. Obvyklá poznámka lidí znalých, ale to je váš problém, ne náš, že to neznáte, pouze vypovídá o hlouposti toho, kdo ji učinil. Má přibližně stejnou intelektuální hodnotu, jakou by měla poznámka třeba hasiče po příjezdu k požáru ve znění, „ale to hoří váš dům, ne náš, tak proč nám voláte“. Navíc si zde dovolím pochybovat, že uvedené dokumenty a předpisy znají lidé, kteří jsou placeni, aby je znali. Viz rozporná prohlášení politiků a dalších v médiích po oznámení výsledků referenda v Británii.
Británie o svém vystoupení z EU rozhodla nepatrnou většinou, rozdílem cca 4 % voličů ve prospěch vystoupení. Tedy, přihlédneme-li k vždy nerozhodnutým, překážkám bránícím se dostavit, kvalitě oslovení voličů v posledních dnech přede dnem referenda, jsou názory lidí prakticky vyrovnané, zda EU ano nebo ne.
Důvody pro vystoupení byly nejen jí, ale řadou dalších, uváděny již několik let. Jedním z nich byl nerovnost členů, tedy, jak se říká u nás, někteří si jsou rovnější, nebo my kluci, co spolu mluvíme. Přes krásné projevy politických elit před referendem a hned po referendu o tom, jak je nezbytné se ihned vrhnout do díla a odstranit všechny překážky a nedostatky, vyskytující se v EU a zaručit tak spokojenost členských zemí a jejich občanů, se pokračuje zcela stejně dál. Nevím, jestli je to setrvačnost nebo neodstranitelná hloupost předáků EU. Německo v reakci na brexit svolává zakládající členy Evropské unie. Ministři zahraničí Německa, Francie, Nizozemska, Itálie, Belgie a Lucemburska se sejdou v sobotu v Berlíně, aby projednali další směřování sedmadvacítky bez Velké Británie. Proč nepozvali ostatní? V reakci na to již Maďarsko připravuje setkání Visegrádské čtyřky. Co udělá zbývajících 17 zemí, vyjma účasti na summitu svolaném na středu Tuskem? Řada dalších politiků volá ve svých zemích také po uskutečnění referenda, co proběhlo v Británii.
EU by fungovat mohla, pokud se v ní zavede řád
Závěrem si tedy položme otázku EU ano nebo ne? Odpověď je poměrně prostá. Tuto EU, která existuje, je nejvyšší čas zrušit. Obhajovat její existenci přáními v ní kladenými, jež se nezdařila naplnit, je nesmysl. Stejně není důvodem pro její pokračování počet úředníků, v ní zaměstnaných. Ani její rozhodování o pitomostech, jako je rozhodování o názvu olomouckých syrečků nebo choceňském pomazánkovém máslu apod. Ani poskytování dotací. A už vůbec ne ukládání kvót běženců s vyhrožováním odebrání dotací, v případě odmítnutí nebo nenaplnění kvót.
EU bude mít smysl jedině, vrátí-li se k dělání politiky pro lidi a odstraňování překážek mezi nimi. Pokud ji někteří politici chtějí mít jako pokračování Svaté říše římské, a sami sebe vidí jako její nejvyšší představitele, zrušme ji okamžitě, než se začneme mezi sebou zase prát. Též bychom si měli být vědomi, že Evropa nemůže řešit problémy jiných v Evropě, ale jedině tam, kde vznikly. Nemůže je řešit ani krásnými slovy, almužnou, zvýhodňováním některých skupin lidí a nepostihováním trestných činů.
EU by fungovat mohla, mohla by být přínosem pro občany Evropy, ale jedině, pokud se v ní zavede řád, stejná práva a povinnosti pro všechny státy a jejich občany s přihlédnutím k rozdílům velikosti, počtu obyvatel a ekonomické úrovni. Musí být jednoznačně odděleny kompetence unie a jednotlivých států a určeny podmínky, za kterých má stát právo veta. Je třeba vycházet z toho, že EU je dobrovolným sdružením nebo společenstvím států k zvýšení úrovně jejich občanů a zjednodušení jejich života, nikoli organizací pro zlepšení úrovně svých politiků a úředníků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
