Říkali jsme jim párkaři, a přitom chlapíci v boudách prodávali smažené klobásy. S pěkně propečenou kůrkou. Kus chleba, na tácek kydnutá plnotučná hořčice. Kouzlo párkařových klobás tkvělo v tom, že ji nořil až po krk do přepáleného tuku. Nikdy jej nevylévali. Jen zásobu doplňovali stále novými dávkami. Dnes je to zakázáno.
Na Václavák jsem chodíval jen tak bloumat a pozorovat hemžící se lidičky. S klukama pak balit holky. Po neúspěšném balení na vepřenky do Koruny. Dnes, když už tudy opravdu musím, jen prolétnu. Koho by bavilo pozorovat turisty, jak se cpou spařenými žemlemi, do nichž jim ve fastfoodu vsunuli karbanátek z náhražek. Tam, kde dnes dostanete hamburger, stál nakladatelský dům a v přízemí veliké knihkupectví.
Celej ten slavnej hamburger se může zahrabat před vepřenkami z automatu Koruna. Smažená placka z poctivě namletého masa. Ozdobená cibulí a plnotučnou hořčicí a plácnutá na krajíc nenáhražkového chleba. Zatímco jste se cpali vepřenkou, hypnotizovali jste u téhož pultu ceduli „Palačinky budou za deset minut“. Žvýkali jste pomalu. Musíte vydržet celých deset minut. To bylo slávy, když je slavně přinášeli. Tenounké, stočené do ruliček, naplněné jahodovým džemem a pocukrované po celé délce. Fronta, která se na ně postavila, je schlamstla naráz. Jen cedule „Palačinky budou za deset minut“ zůstala. A do desíti minut znovu byly.
Člověk nemajetný se v Koruně neztratil. Buď dojídal, co po sobě zanechali šťastnější a movitější. A když vám nějaký ten drobásek cinkal v kapse, nabízela Koruna knedlíky s omáčkou. Omáčku podle vlastního výběru. Vše za dvě koruny šedesát. Dnes si na tom místě můžete koupit předražené džínsy.
Nechápal jsem, jak naproti Koruně mohl v konkurenci s ní obstát ještě automat U Vašatů. Obstál. Nejspíš díky jejich bezkonkurenčnímu hovězímu guláši. Dnes je tu banka.
Tak tenhle Václavák zmizel. Zmizela i pekárna, co prodávala, co sama napekla, a šla díky tomu na dračku. Dnes je tu herna. Zjevně na dračku nejde, a přesto žije. Voňavými rohlíky a povidlovými koláči to rozhodně nebude. Zůstala jakási rozpačitost z rádoby světovosti, dealeři s drogami a houfy turistů.
A k dovršení všeho tahle Hanáková. Měla šanci vstoupit do historie jako ministryně kultury, která nic neudělala, nic neznamenala a nic po sobě nezanechala. Šťastná by to bývala byla žena. Ale ne! Jako český Hérostratos, protože chrám v Efesu už shořel, škrtem pera otevřela cestu ke zbourání cenného domu vedle hotelu Jalta. Zdůvodnění tato ochránkyně kulturního dědictví uvedla věru kuriózní: Nestarali se pražští radní, nepostarám se ani já.
Ach jo!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
