Žádné přemýšlení se neobejde bez vzpomínky na EU a bez pocitu dát cynismu zelenou. Cynismus je totiž nepříjemným způsobem, jak povědět pravdu. Co je pravda popsal Karel Čapek ve svém apokryfu Pilátovo krédo. Na otázku Proč nejsem komunistou? Čapek odpověděl v časopise Přítomnost, 4. Prosince 1924: Protože mé srdce je na straně chudých. I proto dohnali Čapka k smrti.
Se smrtí, především politickou si hrají političtí představitelé v Praze. Nehledě na podpis nevylučuji dříve nebo později provokace ve spojení s dohodou Praha – Peking. To i proto, že dohoda a její formulace potvrzují, že čeští vyjednávači neobstáli ve zkoušce, že zahraniční politika ČR je opravdu vícerozměrná. Platí pro ni poslední věta z nedávného příspěvku pojmenovaného Čínská a ruská lekce v investování: Stává se, že jedna říše má tři pány. Proto k radosti z návštěvy prezidenta Si Ťin-pchina v ČR přidávám první vykřičník.
Jenom naivní může věřit
Co se týče dohody o příměří v Sýrii, jenom naivní může věřit, že se bude realizovat a přinese trvalý efekt pro následné uklidnění regionu. Proč? V krátce tři hlavní důvody:
1) V den zveřejnění dohody se týkalo veřejné prohlášení prezidenta Putina problému Sýrie a příměří. Veřejné prohlášení prezidenta Obamy se týkalo věznice Guantánamo. EU, jak se dalo očekávat, zůstala zcela mimo hru a bavila sama sebe. V den psaní tohoto příspěvku zazněla urážlivá poznámka představitele MO USA na adresu Ruské federace po té, co americký generálmajor Bradlow se nechal slyšet o vítězství NATO nad RF v Evropě.
2) RF dokázala, že má nejlepší karty v ruce v současné Sýrii. Proto vede nad USA minimálně 3:0. Vede i proto, že dohoda pokrývající přibližně 5 až 8 % území Sýrie jasně potvrzuje, kdo ví o skutečném stavu země, o skutečném rozložení sil v zemi a v neposlední řadě ke komu se přihlásilo nejvíce zástupců příměří.
3) Prezident Putin nepřímo napověděl západní veřejnost, že scénář vyplývající z nedodržení dohody znamená pro Evropu podstatné zhoršení migrační a vojensko – teroristické situace a praktickou nemožnost EK pokračovat v jednáních s Tureckem. To proto, že v takovém případě je rozpad Turecka více méně zpečetěn a odsouhlasen ve Washingtonu. O případném rozdělení Sýrie se dnes nebudu rozepisovat. Otevření druhé fronty SRN proti RF v Sýrii jenom dokazuje, jak hluboko upadlo přátelství mezi SRN a RF. Utajované vojenské angažmá Francie a USA v Libyi mluví samo za sebe. V každém případě to znamená, že Blízký východ a Evropa nebude žít delší dobu v klidu. To je v plném souladu se zájmy USA, co se týče dalšího oslabení EU. Odpovídá to i strategii prezidenta Putina, co se týče nesmyslnosti případné pomoci EU. Za každý neúspěch EU může prezident Putin. Jan Keller to dnes výstižně popsal v komentáři Právo (27.2) A další jistota: na konci každého potrubí číhá Putin.
Já k tomu dodávám, že EU a Evropská komise dostane v představitelné době na jednací stůl další překvapující požadavky. Ty se budou týkat v Polsku vznikajících ghetto z Ukrajinců, kteří tam nemohou najít práci a nebudou akceptovat podmínky horší, než mají doma. Druhé překvapení se může týkat požadavků několika zemí na repatriaci. Toto potenciální téma je mnohem komplexnější než české církevní restituce. A do třetice všeho dobrého či zlého: představuji si změny ve vedení SRN a ČR. Osobně nevylučuji změny ani v dalších zemích, včetně UK, kde výsledek referenda mnohé napoví. Třeba i o vynucení druhého referenda. Nevylučuji proto, že po kalendářním létu v EU přijde ihned zima. Proto ten dvojitý vykřičník.
Prevence je lepší a levnější než diagnostika a léčení
Ten třetí, trojitý vykřičník, se vztahuje na situaci, která je mnohem komplexnější, protože je vícerozměrná. Jeden rozměr se týká očividně chybného hodnocení tak zvaného hospodářského útlumu v ČLR. To co se často přímo nebo nepřímo popisuje v Evropě a kopíruje v ČR jako re - balancování hospodářství a na druhé straně se vztahuje k zadlužení a jeho vlivu, má jeden velký, zřejmě i fatální nedostatek. Ten je zakotven v neschopnosti mnoha západních pozorovatelů a analytiků posoudit hodnotu, zvanou kvalita. To platí i pro dluhy. Není čas ani prostor na popis toho klíčového kritéria všech analýz. V závěru příspěvku uvádím ratingovou tabulku parity koupěschopnosti, vypracovanou Světovou bankou.
Druhý rozměr se týká amerického pojetí svobody plavby podle svých pravidel. Stačí si připomenout slova mluvčího MZV ČLR Hua Chunying jako odpověď na volání představitele US Navy, viceadmirála Joseph Aucoina, po větší intenzitě námořního pohybu amerických lodí v regionu. Hua: I must point out that the freedom of navigation in the South China Sea entitled under international law does not mean U.S. naval vessels or airplanes' freedom to flex their muscle (Svoboda plavby v Jihočínském moři umožněná mezinárodním právem neznamená, že US lodě nebo letadla mohou volně demonstrovat svaly).
Třetí rozměr se týká toho, s čím mají oficiální západní média velké problémy: Svoboda slova a profesionalita. Dnes již není potřeba popisovat čtenářům závislost západních žurnalistů od vlastníků medií a s ní spojenou samo-cenzuru. Problém pro západní žurnalisty, potažmo politiky a politikaře je a bude i v představitelné budoucnosti nejenom v neschopnosti si uvědomit a jednat podle obsahu úvodního čínského přísloví - Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost, ale i ve schopnosti vysvětlit čtenářům varování čínského prezidenta Si Ťin-pchina a následná konání. Toto varování lze shrnout do několika slov: Chinese Media Must Serve the Party (Čínská média musí sloužit straně). Vysvětlení bude o to těžší, čím větší bude polarizace veřejnosti a politiky, především v nadcházejících volbách a při realizaci dohody Praha – Peking. Při současné úrovni podezírání a nedůvěře k lidem snažících se objektivizovat vztahy, nejenom s Ruskou federací, a ve spojení s úrovní vzdělanosti a znalostmi asijské historie, kultury a hodnot, ani jednotlivé politické strany, ani vláda a větší část bezpečnostních orgánů nebudou si moci být jistí, kdo z čínských žurnalistů pracuje jako legitimní žurnalista, kdo může pracovat jako propagandista nebo dokonce jako zpravodajec. Skutečností a výzvou je, že bez důvěry nelze rozvíjet a udržovat žádný vztah. Vztah je alfou a omegou fungování společnosti, její kvality a možností jejího rozvoje nebo úpadku. Dovedu si proto představit vedle rusofobie i novou čínofobii se všemi následky pro společenský a hospodářský život v ČR. Nejeví se mi, že by těla našich lídrů mohla být zdravější. Proto nebude ani jejich duch zdravý.
Protože prevence je lepší a levnější než diagnostika a léčení, dovoluji si na závěr příspěvku doporučit seznámit se s výzvou Si Ťin-pchina, její implementací a v neposlední řadě si oprášit i marxistické spisy týkající se teorie žurnalismu. V tomto spojení se zmiňuji také o Xinhua Liu Qibao, vedoucím oddělení (publicity department of the CPC Central Committee), který je znám tím, že bere slova Si Ťin-pchina vážně. Regulární studium zahraničního vydání (The Overseas Edition of the) People's Daily může napomoci mnohým podnikatelům a novým návštěvníkům ČLR na báze dohody Praha - Peking ke zmenšení rizika spojeného s neadekvátní reakcí na situace nebo otázky. Praha by proto mohla, možná jako první partner Pekingu, vydávat zkrácenou českou verzi hlavních témat zveřejňovaných v People's Daily. Jsem přesvědčen, že takový dárek v ČLR přijmou s radostí. Mimo jiné v ČLR vědí, že dárky se nemají odmítat. Naposledy se Číňané neřídili touto starou radou před několika stoletími a zaplatili draze. Jedná se o dobu návštěvy britského koloniálního správce a diplomata George Earl Macartney (1731 – 1806) u Císaře Qianlonga (1711 – 1799). Tenkrát odmítl císař Qianlong dárek George Earl Macartney, který obsahoval mimo jiné i německé planetárium. O následcích nebudu dnes psát. Připomínám jenom, že pátého října 1842 – v době, kdy Evropa se nacházela na zenitu slávy zkombinoval Josef Groll bavorský způsob spodního kvašení s místními, unikátními ingrediencemi označovanými obvykle jako „genius loci“, včetně žateckého chmele. Tak se objevil na světě světlý slad, první zlaté, jiskrně průzračné pivo na světě, Prazdroj. V téže době museli Číňané podepsat jednu z nejvíce ponižujících smluv v historii ve slavném vědeckém městě Nanking. Následky této smlouvy se podařilo Číňanům vyřešit s pomocí času a objektivního vývoje až ve 20. století.
Pro čtenáře se znalostí čínského jazyka přikládám jeden odkaz na téma médií:
Pro ostatní: Světová banka zveřejnila rating parity koupěschopnosti států v USD za rok 2014. Ať se rating SB líbí nebo nelíbí, data dokazují, že ČLR předstihla USA a vede tabulku. Ruská federace předstihla SRN a je na pátém místě. Pro úplnost uvádím prvních deset míst. ČLR (18.017,073), USA (17.419,000), Indie (7.384,099), Japonsko (4.630,941), Ruská federace (3.745,157), SRN (3.704,911), Brazílie (3.263,867), Indonésie (2.676,109), Francie, (2.571,970), Velká Británie (2.565,070). Souhlasu netřeba.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
