Jan Campbell: Umbra brexitu a SRN

Protože se jedná o vítězství s pomocí jedenáctek během prodloužení, připomínám krátce historii jedenáctky.Předpokládám, že ji neznají především mladí, včetně fotbalových talentů. S myšlenkou rozhodovat o vítězi střílením jedenáctky na místo vržení mince přišel německý holič, kadeřník a amatérský rozhodčí Karl Wald (1916 – 2011) z Penzbergu. Je tomu právě 40 let, co FIFA přijala oficiálně (1976) jedenáctku do arzenálu pravidel o rozhodování o vítězi. Wald obdržel licenci rozhodčího ve věku 20 let, během druhé světové války rozhodoval vojenské fotbalové zápasy v zajetí, včetně pařížského Prinzenparkstadionu. Wald testoval jedenáctky s pěti hráči pro mužstvo během velikonočních a školních turnajů. 30. května 1970 ve věku 54 let Wald prezentoval svoji myšlenku během 12. Sjezdu rozhodčích v Mnichově. Konservativcům, ke kterým patřil tehdejší prezident Hans Huber, se myšlenka nelíbila. Wald se ale nevzdal a argumentoval: Kameraden! Ich bitte Sie, geben Sie dem Antrag grünes Licht, Erfolg rechtfertigt alles. Vielen Dank. Prvním turnajem, ve kterém o vítězi rozhodla jedenáctka, bylo mistrovství Evropy v roce 1976. Ve finále Německo-Československo porazil Antonín Panenka německého brankáře Sepp Maiera nezapomenutelným gólem. Gól z něj udělal československého národního hrdinu. Po 47 jednáních komise světové fotbalové asociace se Wald ve věku 60 let tak dočkal oficiálního uznání a přijetí své inovace, za kterou mu osobně gratuloval prezident Sepp Blatter. Návrhy, pojmenovat v Penzbergu fotbalový stadión jeho jménem, se doposud nepodařilo prosadit. Za to se mluví o jménu bývalého starosty Kurt Wessner, který svého času prosadil stavbu fotbalového stadionu. Z této historky vyplývá, že revoluce začínají dole, jejich autoři bývají zapomínáni a politici jsou zvěčňováni.

Pohled do dnešních německých novin mě nutí se zmínit o prohlášení mnohem většího významu, než představuje jedenáctka. Autorem prohlášení je německý politik, Wolfgang Schaeuble, jehož vliv je mnohem větší, než má starosta Penzbergu nebo Prahy: Pokud nebude (Evropská) komise spolupracovat, pak se věci ujmeme sami a problémy zkrátka vyřešíme na úrovni vlád. Pokud se of počátku nezapojí všech 27 zemí, pak jich začne několik málo z nich. Říkám jen tolik: musí, my musíme být pragmatičtější a rychlejší. Z prohlášení vyplývá doporučení především pro vlády V4, varování a výzva se rychle seznámit a připravit na motýlí efekt brexitu. Tomuto tématu jsem věnoval celý příspěvek již 27. 2. 2014 v Britských listech.

V kontextu referenda – brexitu, proti kterému protestuje v Londýně politováníhodná mládež s pomocí hesla I will always love EU a podobných nesmyslů, a ve spojení s hlavním tématem tohoto příspěvku - pozice a role SRN v Evropě - nabízím čtenářům několik tézí k zamyšlení a vlastnímu propracování. Téze vycházejí z faktů současnosti a mají spojení s historií.

27. června, tj. 3 dny po ohlášení výsledku referenda seznámila polská státní televize TVP své posluchače s devítistránkovým dokumentem, který prý vlastní. Dokument indikuje, že duo, SRN a Francie má plán B. Obě země pracují na projektu evropského superstátu jako náhrady za EU. Osobně, mě takový projekt nemůže překvapit, protože si nedovedu představit, že by mocní v SRN neměli alternativní řešení. Zajímá mě však, zda-li byl dokument podrobně projednáván v rámci setkání V4 v Praze, když ano, s jakým výsledkem. Reakce ministra MZV Zaorálka, nebo ministryně MZV Polska, Beaty Šidlo po setkání v Praze indikují, že bolesti hlavy celé V4 budou ještě větší. Bude tomu i proto, že dokument – Silná Evropa – křehký mír, prý obsahuje plány vylučující právo na vlastní armádu, bezpečnostní služby, suverénní trestní řád, daňové zákony a systémy a další prvky, které tvoří národní suverenitu.

To znamená, že se rýsuje odhodlání staré Evropy, SRN, Francie, Beneluxu a Itálie, které tvoří prakticky jedno hospodářské společenství, od kterého závisí existence (kritická masa) a (klíčové) financování EU, se vzdát národní suverenity a hrát podle pravidel, která píše nová doba. Střední a východní Evropa, včetně ČR není k takovému jednání schopna. Proč? Protože by to znamenalo: 1) další, již třetí přechod během posledních 20/25 let. Od bývalého SSSR, přes současného vůdce USA, k novému vůdci, Superstátu EU. 2) budování nového vztahu s Ruskou federací, kterou proklínáme a viníme ze všeho možného a nemožného, a 3) vznik nové armády Superstátu EU. To není pro USA a NATO, především byrokracii dnes akceptovatelné a pro V4 a závislé státy od USA, NATO a EU jednoduché. Stále totiž platí, že děvče tancuje tomu, kdo ji platí, nebo, muzika hraje tomu, kdo si objedná a zaplatí.

Předpokládám, že dokument je pravý a jeho obsah není zkreslen. Nehledě na předpoklad je skutečností, že SRN je zklamána Velkou Británií minimálně ve věcech členství a spolupráce v EU a Euro. Nelze při hodnocení dopadů referenda a brexitu zapomenout na skutečnost, že USA a UK daly souhlas na současnou formu EU až po té, co SRN mimo jiné souhlasila s francouzskou podmínkou pro sjednocení: zavedením Euro. Prvně v historii se hospodářsky a finančně silný stát dobrovolně vzdal své měny a zaměnil ji politickou měnou s povinností podporovat ostatní členy EU. V následku tohoto rozhodnutí lze identifikovat pomalé a jisté oslabování německého národního hospodářství a bankovního systému, nehledě na všechny možné statistiky. SRN si byla a je i dnes těchto následků vědoma. O tom svědčí požadavek na politické sjednocení. Doporučuji studium dokumentu Jeden trh, jedna měna autora Jacques Delors (1925), zveřejněného 1990. Paralelně k této skutečnosti se řadí sovětské rady ohledně sjednocení, které nedovolily anglo-sachsové od doby Bismarcka. Rozpad SSSR ve spojení s Euro jim dovolil vzít SRN pod intenzivnější kontrolu. Ta trvá dodnes. Jako jednou z mála reálných možností pro SRN, podle mého hodnocení situace a jak se zbavit nebo oslabit tuto kontrolu bez krveprolití a přisouzení viny výlučně Němcům, se nabízí řešení: „přirozené“ oslabení EU a Euro při současném viditelném úsilí SRN o jejich (EU / Euro) záchranu. Brexit nabízí ideální pomoc. O tom svědčí konání prezidenta EK Junckera v EP: Proč jste vůbec tady? Zakázal jsem svým komisařům diskutovat s představiteli britské vlády. A potvrzuje to i dokument, jehož obsah zveřejnila předem zmíněná polská státní televize TVP.

Další tezi formuluje konání prezidenta Putina. Výsledkem konání je zvětšující se vojenská síla, ukotvující se národní suverenita a politicko-hospodářská a vojenská reorientace RF. To vše se děje v rámci neřešené finanční a měnové krize, oslabené a rozkolené EU, zmítající se v energetickém, migračním a závislostním dilema se stoupajícím počtem mladých bez práce a zmenšujícím se trhem pro EU v RF a Asii. Krátce formulováno to znamená: likvidace Západu, jako historického fenoménu, celku, transatlantického asymetrického společenství pod vedením USA a NATO tak jak ho známe, probíhá bez ohledu na přání politiků v EU pod dohledem Ruska. Protože se jedná o systémové změny, očekávám, že v představitelné době trojice klíčových evropských států – SRN, Itálie a Francie, podstatně zmenší svojí závislost na USA, a během několika málo desetiletí se jí zcela zbaví.

V této situaci nezbývá SRN nic jiného než nabídnout evropským státům, jejich lídrům, dobrovolně přiznat vedoucí roli SRN v přestavbě EU a informovat pravdivě své občany. Nebo jít svou cestou, na jejímž konci bude rozpad EU. V takové situaci bude hrát důležitou roli opět Ruská federace, ať se nám to líbí nebo nelíbí. V případě rozpadu EU nezůstane klíčové trojici pod vedením SRN nic jiného, než se aranžovat s RF a eurasijským hospodářským společenstvím. Střední a východní Evropa se v novém uspořádání a v případě pokračování dosavadního konání stane pouze divákem a periferií v plném sova smyslu. Pouze pod vedením SRN lze očekávat smysluplné spojení přírodních zdrojů a vědeckého potenciálu RF s průmyslovým a demografickým potenciálem tří klíčových států nového Superstátu EU. Kompletní rozpad EU na části národních států očekávám pouze v případě geopolitické katastrofy, na příklad v podobě třetí světové války. Tu však během svého pozemského života neočekávám.

V kontextu uvedeného scénáře se dostane V4 a Pobaltí na osudovou křižovatku. Polsko, v případě, že nebude souhlasit s integrací, ztratí vliv, stane se hlasitou loutkou USA proti SRN a Rusku. Přitom se napětí mezi USA, V4 a Pobaltím, jako periferii bude zvyšovat. Podobně tomu bude i ve vztahu mezi představitelným Superstátem EU a USA. V tomto smyslu čeká SRN ještě mnoho překvapení od svého spojence a okupanta. Překvapení bude mít s největší možnou pravděpodobností šokující vliv na světonázor ignorantů a vazalů. Současné Liberum veto ztratí tak podruhé v historii svoji platnost.

Liberum veto, tj. svoboda zakázat jako právní princip, (který umožňoval jakémukoliv poslanci v polském sejmu, aby svým nesouhlasným prohlášením zrušit usnesení sejmu, a který vzešel z tradice, že je potřeba udržet naprostou jednotu v usneseních týkajících se všech částí Polsko-litevské unie a zároveň garantovat určitou míru náboženské svobody) byl poprvé použit v 17. století. Byl velmi často zneužíván poslanci podplacenými sousedními mocnostmi, především Ruskem a Pruskem. Liberum veto bylo oficiálně zrušeno 3. května 1791. V nové Super EU bude tento princip obětován a nahrazen pragmatikou a pevnějším svazkem. V současných podmínkách, kdy dochází k vystřízlivění méně viditelných německých a francouzských elit z transatlantického snu lze očekávat, že například TTIP nebude podepsáno včas. To by znamenalo, že Evropa se nestane cennou obětí zájmů USA. Takovýmto způsobem se může prokázat Putinova vize – Evropa od Lisabonu do Vladivostoku – jako spásonosná. Velká Británie v ní může hrát druhé housle. Již dnes totiž nehraje rozhodující roli ani v regulaci Ukrajiny, ani v blokování TTIP a CETA. To vše nahrává Rusku a Číně. Velké Británii s jejím finančně - obchodním pragmatismem nezůstane nic jiného než se domluvit s Čínou a potažmo i Ruskem, nebude-li se chtít octnout v roli evropského Singapuru. Proč? Hedvábné stezky iniciované Čínou vedou přes Rusko, a neobejdou se bez vojenské ochrany. Tu zabezpečí především Ruská federace a Čína. Zcela určitě ne současná nebo nová Super EU. Každý rozumný ví, že za ochranu se všude ve světě platí. Proto mluvit o bezpečnosti hedvábných stezek, Evropy a jednotlivých států EU bez Ruska je podobný nesmysl, jako se spoléhat na NATO. Proto bude SRN hrát i nadále, nehledě na rychlý, pomalý nebo zfalšovaný brexit klíčovou roli v Evropě na politickém, hospodářském a bezpečnostním poli. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.