Tak by se dal, s trochou zjednodušení, popsat obrat evropského přístupu k problému uprchlíků, kteří se snaží dostat na vytoužený kontinent.
Jde o to, že v pondělí informovala vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci Federica Mogheriniová Radu bezpečnosti OSN o nových, radikálnějších plánech Evropské unie, jak zabránit rostoucímu přílivu nelegálních imigrantů.
Jen za první měsíce letošního roku zamířilo přes moře přes 50.000 uprchlíků, většina z nich vyrazila z Libye a zamířila přes moře do Itálie.
Skoro 2000 lidí při tom zahynuly a skončily na mořském dně. Řada dalších nepřežila cestu po zemi nebo zacházení ze strany převaděčů. Část uprchlíků představují těhotné ženy nebo děti.
Unie by nyní chtěla řešit situaci také vojenskými prostředky. Šlo by zřejmě o námořní operaci, které by velela Itálie a účastnilo se jí asi 10 členských zemí. Nasazeny by byly válečné lodě i vojenské vrtulníky.
Cílem má být ničit lodě převaděčů, a zabránit jim tak v dalším nelegálním převážení lidí. Nevyřčeným vedlejším efektem by pravděpodobně také bylo odrazení dalších uprchlíků od toho, aby se na nebezpečnou cestu do severní Afriky vůbec vydávali.
Modelem má být údajně operace Atalanta, která probíhala od roku 2012 u somálských břehů poté, co se tam rozšířilo pirátství a Evropané tam skutečně zničili několik lodí.
Zdá se však, že vzorem pro Evropu mohl být také australský přístup, který se zaměřuje na to uprchlíkům zabránit v dosažení australských břehů nebo jejich navracení do míst, odkud vypluli.
Takováto ozbrojená akce má ovšem řadu slabin. Jednou z nich je otázka, zda je Evropa připravená na operace, které mohou vést k usmrcení uprchlíků.
Jinou otázkou je, zda je celá věc technicky proveditelná a zda je ničení lodí efektivní – jednoduchou loď, která je schopná přeplout Středozemní moře, lze totiž nahradit relativně snadno.
Pašeráci jsou také napojeni na radikální islamistické skupiny, které mají vlastní dělostřelectvo. Útok na lodě Evropské unie by se tedy mohl snadno rozrůst do nečekaných rozměrů a zavléct do bojů i Severoatlantickou alianci.
Dalším problémem je, že Evropská unie se nebude chtít dostat do sporu s mezinárodním právem. Proto také Mogheriniová v pondělí hovořila před Radou bezpečnosti, aby získala mezinárodní mandát. Ještě před tím navštívila Čínu, která má v Radě bezpečnosti právo veta. Peking se vyjádřil relativně vstřícně.
Méně nadějně vypadá případné jednání s Moskvou. Ruský velvyslanec při OSN Vitalij Čurkin se už před několika dny vyjádřil velmi rezervovaně a naznačil, že mu evropské plány připadají příliš vyhrocené.
Itálie, která má na protipašerácké operaci největší zájem a má s Ruskem relativně dobré vztahy, vede s Moskvou svá vlastní jednání.
Problém samozřejmě je i na straně Libye, která s ozbrojenými operacemi ve svých vodách nechce souhlasit a stěžuje si, že s ní Evropané své plány nekonzultovali.
Týká se to i vlády, která sídlí v Tobrúku a je mezinárodně uznávaná. Jinou potíží totiž je, že v Libyi jsou kromě nejrůznějších neřiditelných milicí dvě vlády a dva parlamenty.
Armáda jedné vlády ostřeluje tu druhou, v posledních dnech se v oblasti vyhrotila situace také poté, co ozbrojené složky tobrúcké vlády zasáhly tureckou dopravní loď a zabily na ní nejméně jednoho důstojníka.
Libyjská vláda v Tobrúku si žárlivě střeží svou suverenitu – totiž tam, kde se jí to daří – a konkrétně Turecko viní z podpory libyjské vzdorovlády sídlící v Tripolisu.
Středozemní moře se ovšem i jinak stává předmětem velkého zájmu. Takřka mimo pozornost starého kontinentu zůstala informace, že v pondělí zahájily právě ve Středozemí společné námořní cvičení Rusko a Čína, tedy daleko od svých domovských břehů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
