Jde o případ, v němž Olmert čelí obžalobě z přijímání úplatků – nebo prostě jen finanční výpomoci – ve výši asi 150.000 dolarů. Ty obdržel ještě coby jeruzalémský starosta a ministr průmyslu od amerického podnikatele a svého přítele Morrise Talanského.
Podle původní verze byl Olmert souzen za to, že tyto peníze použil pro účely volební kampaně, ovšem bez toho, že by je přiznal a zdanil.
Později však žaloba získala svědectví vedoucí premiérova úřadu, podle které šlo o peníze, které Olmert prostě utratil pro své soukromé účely.
Výpověď bývalé kolegyně a spolupachatelky – a také nahrávky, které si tajně pořídila a předala policii – tedy nakonec expremiéra potopily ještě hlouběji.
Trochu to připomíná dosud neuzavřený soud s Davidem Rathem, v němž obžaloba proti němu také používá výpověď jiné spoluobžalované.
Je tu však ještě jedna, mnohem zásadnější podobnost s českou politikou. Olmertova causa tak trochu připomíná rovněž neuzavřený případ Petra Nečase – v tom, že se jednalo o méně průbojné politiky, kteří léta čekali na svou příležitost stát se premiérem.
Když se jí dočkali, vstupovali do funkce za velkého očekávání veřejnosti. A skutečně projevili lidské i politické kvality, které jejich předchůdci a případně ani nástupci neměli. Vše však zůstalo pohřbeno ve zmaru, který si do značné míry způsobili sami.
V případě Olmerta to byla nejdříve naděje, že bude premiérem, který se dohodne s předsedou palestinské samosprávy Abbásem na nutných kompromisech a dokáže tyto kompromisy obhájit i před domácím publikem.
Některé hlasy tvrdí, že na tuto dohodu doba nebyla tak jako tak zralá, ale to už se nikdy nedozvíme.
Olmertova kariéra skončila předčasně po tříletém premiérském mandátu – stalo se tak v roce 2009, kdy se obvinění vůči němu začala vršit. Týkala se především korupce, které se měl dopustit.
Vedle případu s Morrisem Talanským to je ještě jiná causa, která se týká Olmertova podílu na nezákonných rozhodnutích při výstavbě velkého bytového komplexu v Jeruzalémě v době, kdy byl ještě starostou izraelské metropole.
V tomto případě by ho podle loňského rozsudku mohl čekat až šestiletý trest.
Olmertova causa tak trochu připomíná rovněž neuzavřený případ Petra Nečase – v tom, že se jednalo o méně průbojné politiky, kteří léta čekali na svou příležitost stát se premiérem - Foto: ČTK/AP, Ariel Schalit
V případě přijímání úplatků se rovněž odvolal k izraelskému Nejvyššímu soudu, který funguje zároveň jako odvolací soud nejvyšší instance. Osmiměsíční trest, který dostal v pondělí, soud označil za zmírněný jeho zásluhami o stát.
Olmert by byl v každém případě prvním bývalým premiérem, který skončil ve vězení.
Nebyl by ale jediným politikem – v posledním desetiletí bylo několik případů, v nichž byli do vězení za korupci a podobné trestné činy odsouzeni například ministři. O případu bývalého prezidenta Kacava odsouzeného za znásilnění ani nemluvě.
Sám Olmert tvrdí, že musel už desetinu svého života vydat na obranu svého jména a to je pro něj největším trestem.
Pro izraelskou společnost je soud s bývalým předsedou vlády důležitým milníkem. Tato země, podobně jako řada států v Evropě, prošla v posledních desetiletích hlubokou proměnou ve vnímání korupčního jednání.
Věci, které byly ještě před 30 a více lety považovány zejména v politice za přijatelné, se přesunuly do kategorie nepřijatelných nebo i trestných – to se týká třeba ledasčeho z toho, co dělal ve Francii François Mitterrand nebo co se považovalo za běžné u nás v 90. letech.
Izrael má v tomto ohledu komplikovanější historii.
Na jedné straně se v jeho krátkých dějinách vyskytovaly mnohem křiklavější případy porušování pravidel, jako byl případ někdejšího ministra obrany Moše Dajan, vášnivého amatérského archeologa, který dnes nemyslitelným způsobem zneužíval svého postavení k získávání artefaktů do své sbírky.
Vedle toho v Izraeli existuje tradice asketických politiků, jako byl například David ben Gurion, kteří zcela vážně považovali politiku za službu svému národu a do důchodu odcházeli chudí.
Dnešní Izrael je jakýmsi kompromisem. Mnozí z vrcholných politiků si zvykli na více než slušné příjmy a žijí v luxusních bytech. Zároveň musejí počítat s agilními soudy, dotěrnými novináři a kritickou veřejností.
A představa, že bývalý premiér třeba skutečně navlékne vězeňský mundúr, v dnešním Izraeli už rozhodně nikoho šokovat nebude.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
