Zdá se, že v našich podmínkách jakákoli komunikace politiků s veřejností skončí během voleb a dál už se politici věnují svým skutečným úkolům, jakým je především boj o udržení, případně posílení vnitrostranických pozic.
Nový, občany volený prezident zklamal, když jednu z mála možností promluvit v klidu do duší svých občanů propásl. Ve svém takzvaném vánočním poselství nenabídl lidem nic, jen se obhajoval. Druhý pokus být v tomto exponovaném čase vidět a slyšet učinil stále ambiciózní Václav Klaus, ale i on vedle již standardní obhajoby své amnestie mnoho podnětného neřekl.
Žádný z ostatních politických vůdců – ať již usazených na důležitých ústavních pozicích či vedoucí rozhodující politické strany - nedokázal tohoto vakua využít. Předseda Senátu Milan Štěch působí spíš jako úředník a Jan Hamáček v pozici předsedy Sněmovny je zřejmě ještě příliš mladý a navíc, stejně jako Bohuslav Sobotka pojímá politiku spíše technokraticky.
Andrej Babiš, kterého některá média vyhlásila osobností roku, je zřejmě schopen říkat jen to, co mu poradí najatá agentura, že lidé chtějí slyšet. Ostatní lídři o veřejnost zájem neprojevili, dokonce i jinak aktivní Okamura mlčel, zřejmě spokojen s již dobytými pozicemi.
Nezbývá než vzpomenout Václava Havla, který vždy dokázal sdělit veřejnosti nějakou představu dalšího směřování společnosti, které lidé sice možná tak úplně nerozuměli, ale cítili, že se jejich budoucností někdo vážně zabývá. Neobstojí námitka, že politiků s vizí celosvětově ubývá. Stačí se podívat na Baracka Obamu, kterému naši pravicoví komentátoři vyčítají všechno možné a radují se z jeho neúspěchů, kterému ale nelze upřít, že je skutečným vůdcem svého národa.
Naši politici více než společnost jako celek vidí voličské skupiny, což je v souladu s celkovým marketinkovým pojetím politického boje. Proto nám nějaké své sdělení o stavu společnosti a jejím dalším směřování nejsou schopni nabídnout.
Problém spočívá v tom, že lidé nějakého vůdce potřebují, protože chtějí někoho, za kým by mohli kráčet. Pokud jim současná politická scéna nebude schopna někoho nabídnout, lidé si svého vůdce najdou. Je ovšem otázkou, jaké hodnoty bude takový vůdce ztělesňovat a zda jeho vítězství nebudeme později hořce litovat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
