Na začátku celého příběhu, kdy novináři ještě hltali každé slovo, nám byly servírovány zcela zásadní a principiální postoje. Pánové z TOP 09 tvrdili, že přistoupení k takzvanému fiskálnímu paktu, který premiér Nečas spolu s Velkou Británií odmítl podepsat, je zcela zásadním požadavkem.
Proběhlo několik siláckých vyjádření, pak se začaly obrysy celé záležitosti rozplývat, objevila se otázka, jestli je nová koaliční smlouva vůbec nutná a nakonec, již za velmi ochablého zájmu novinářů, oznámil místopředseda TOP 09 Kalousek, že všechno zůstane při starém. Podepsání fiskálního aktu je prý pro TOP 09 zcela zásadní, ale zase ne tolik, aby to mělo ohrozit vládu.
Takže koaliční smlouva se sice nepodepíše, ale to nic neznamená. Jedeme dál močálem černým kolem holých skal, jak kdysi citoval Jaroslava Vrchlického Jan Werich. Nikoli náhodou tato krátkodechá vzpoura připomíná oblíbený postup předsedy této strany Karla Schwarzenberga, který několikrát vyhrožoval odchodem z vlády, aby nakonec pokaždé takticky setrval.
Nezodpovězena ovšem zůstává otázka, co tahle akce měla znamenat. Chtěla si TOP 09 otestovat soudržnost ODS po jejím volebním debaklu? Byl to jen takový výkřik, aby náhle sebevědomá TOP 09, jejíž předseda bodoval v prezidentské volbě, o sobě dala ještě rychle vědět? V každém případě vůbec nešlo o podpis fiskálního paktu a náš vztah k EU, jak se nám Miroslav Kalousek snažil namluvit. Důvody byly čistě vnitropolitické a podepsání fiskálního paktu představovalo v této hře jen instrument.
Ovšem přistoupení či odmítnutí fiskálního paktu do značné míry souvisí s celkovou orientací naší země. Buď budeme pokračovat v naší snaze dostat se do izolace, nebo se zařadíme mezi ostatní státy. Současná vládní politika, vnucená ostatním ze strany ODS a pravděpodobně i dosluhujícího prezidenta, tedy žádat z evropského rozpočtu co nejvíc peněz a přitom sabotovat jakoukoli snahu o těsnější spolupráci, je čím dál méně udržitelná a zcela jistě se blíží doba, kdy to naše partnery v EU s námi přestane bavit. Navíc proti fiskálnímu paktu neexistují z naší strany žádné věcné argumenty. Jak velmi správně poznamenal Miroslav Kalousek, náš odpor pramení z čistě ideologické předpojatosti.
Je ovšem tato otázka vhodným instrumentem pro drobné koaliční šťouchance? Pokud budou politici sahat při svých hrátkách ke skutečně zásadním otázkám, za chvíli jim k upoutání zájmu veřejnosti již nic nezbyde. Banální a do ztracena zahrané konce závažných otázek budou jejich význam ještě více devalvovat. Lidé otupí a každé nové téma jim bude připadat jen jako politická hra. A až půjde opravdu o něco důležitého – tedy důležitého z hlediska státního zájmu, nikoli politické taktiky - politikům již k zvýšení přesvědčivosti nic nezbude.
Novináři by ovšem mohli k zvěcnění politických hrátek výrazně přispět. Stačilo by, kdyby méně dramatizovali začátky politických afér a naopak věnovali více zájmu jejich rozuzlení, včetně kladení otázek po smyslu celé akce. Pokud bude paměť médií fungovat aspoň v horizontu jednoho týdne, může existovat určitá naděje, že politici od svých her trochu ustoupí. Podobné triky jsou totiž postaveny na předpokladu, že si většina lidí nebude pamatovat, co všechno bylo řečeno na jejich počátku. Obrana proti podobným hrátkám je tedy docela jednoduchá.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
