S Dienstbierem nicméně evidentně váhal, když se ho na poslední chvíli snažil vysunout na pozici lídra ČSSD do voleb do Evropského parlamentu, ale nakonec se zřejmě rozhodl předložit návrh i na jeho jmenování ministrem. Pokud by byl předtím Miloš Zeman ochoten uzavřít se Sobotkou nějaký kompromis, Dienstbierovo jméno na seznamu nových ministrů ho pravděpodobně znovu zatvrdilo.
Ve světle tohoto sebevědomého postoje sociálních demokratů zaráží určitá nervozita, která se zmocňuje některých jejích politiků ohledně dlouhého Zemanova mlčení. Přitom jde o celkem logickou reakci. Trumfem v rukávu prezidenta není jmenování ministrů, ale jmenování Bohuslava Sobotky premiérem. Úvaha, koho jmenuje premiérem, je čistě na něm, kvůli tomu na něho nikdo nemůže dávat kompetenční žalobu k ústavnímu soudu. Jakmile Sobotku jmenuje premiérem, je jeho pozice již mnohem slabší a musí se více podřídit ústavnímu pořádku.
Na obědě s předsedy obou komor parlamentu ovšem prezident minimálně naznačil svůj plán. Pravděpodobně v blízké budoucnosti oznámí, že ho v nové vládní sestavě znepokojuje několik jmen, kvůli kterým nemůže s čistým svědomím jmenovat vládu. Podle neoficiálních zpráv z Hradu mu – kromě lustračního osvědčení – může u některých navrhovaných ministrů vadit chybějící prověrka, či příliš rychle vystudovaná práva na Plzeňské univerzitě.
Chybějící lustrační osvědčení sice může neutralizovat přijetí služebního zákona v prvním čtení do konce ledna, které prezidentovi představitelé budoucí koalice slíbili, ovšem zároveň proběhne na Slovensku soud o platnost pozitivního lustračního osvědčení Andreje Babiše, který – jak signalizuje Babišova neochota se ho zúčastnit – může dopadnout všelijak.
Prezident se může domnívat, že souběh jeho podrobného, a tedy zdlouhavého zkoumání způsobilosti jednotlivých ministrů a výsledkem Bratislavského soudu může jednotu koalice a pevnost jejích poslaneckých klubů poněkud nahlodat. Nakonec Michal Hašek má svoji maršálskou hůl pořád schovanou.
Má-li si prezident uchovat vliv na utvoření nové vlády, nebude tedy nikam spěchat. Svoji zdržovací taktiku samozřejmě nesmí přehánět, protože dlouhé a především neodůvodněné váhání by mu u veřejnosti mohlo uškodit. Ale na druhou stranu stále tu vládne jeho vláda, nikoho jiného.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
