Tvrzení, že se jednalo o návaznost na Velkou Moravu a dlouholeté vytoužené spojení Čechů a Slováků v jednom státě, je současnými historiky rázně zavrženo jako totálně nesmyslné a právem. Československo bylo skutečně uměle vzniklým státem, když se spojily historické země České království, Markrabství moravské, části těšínského a opavského knížectví, která nám zbyla ze Slezska, s horními Uhrami, ze kterého se stalo Slovensko. To bylo po více než tisíc let součástí Uherského království a historik Josef Pekař už v roce 1918 varoval před jeho připojením k českým zemím, protože by tím byla porušena historická práva Uherského království.
Slovensko se připojilo k českým zemím dva dny po vyhlášení nezávislosti v Praze 30. října 1918 tzv. Martinskou deklarací, kterou schválili zástupci slovenských politických stran. Samotných Slováků se však nikdo neptal, jestli chtějí žít s Čechy ve společném státě. A jak uvádí renomovaný historik profesor Jan Rychlík, tak to byli Maďaři, kteří chtěli, ať se Slováci o svém osudu vyjádří v referendu. To ovšem Češi odmítli, protože obyvatelé Slovenska by podle Rychlíka s velkou pravděpodobností hlasovali proti novému státu a za setrvání v Uhrách. Určitě by je k tomu vedli ekonomické důvody, protože s Budapeští byli silně hospodářsky provázáni a také v roce 1919 po zpřetrhání těchto vazeb se Slovensko dostalo do vážných potíží. A také slovenský rolník z Oravy neměl důvod chtít nějaké experimenty, protože mu život s Maďary nevadil.
Vznik Československa nebyl vůbec férový. Zatímco v případě českých zemí se argumentovalo nedělitelností historických celků, u horních Uher se zdůraznilo právo Slováků na sebeurčení, kterých se ovšem na jejich názor nikdo neptal. Vyloženým podvodem pak byla teorie o jednotném československém národě. Ten samozřejmě neexistoval, ale bylo nutné zdůvodnit, proč dva miliony Slováků jsou státotvorní a mají mít více práv než tři miliony Němců. Většina Slováků také tuto konstrukci od začátku razantně odmítala.
Ti také nikdy Čechům nemohli zapomenout nedodržení Pittsburské dohody z 30. května 1918, kdy v americkém Pittsburgu podepsali američtí Češi a Slováci dohodu zformulovanou T. G. Masarykem o spojení ve společném státě ve kterém mělo mít Slovensko samostatnou státní správu, školství a soudnictví. Česká strana později argumentovala tím, že tato dohoda nebyla právně závazná, Slováci to však cítili jako podraz a to společnému soužiti nijak neprospělo. Nejsilnější politickou stranou na Slovensku byla v éře tzv. první republiky Hlinkova slovenská lidová strana, která ve volbách pravidelně dostávala kolem třiceti procent slovenských hlasů. Ta si také prosadila slovenskou autonomii a nakonec i samostatnost.
Pravdou je, že velká část jeho obyvatel Československo nikdy za svůj stát nepřijala. To se týkalo mnoha Slováků, Němců, Poláků a Maďarů. České země a Slovensko byly vždy rozdílné, a ten rozdíl se nepodařilo nikdy překonat. Rozdělení společného státu v roce 1993 proto bylo logické, a troufám si říci, že nebýt komunistického režimu, nastalo by daleko dříve. Je také příznačné, že Československo se v případě ohrožení vzdalo na podzim 1938 části svého území bez boje a v březnu příštího roku bez jediného výstřelu skončilo úplně.
Vážím si lidí, jako byli vojáci v našich zahraničních armádách za II. světové války, kteří za něj bojovali, ale to nám nesmí bránit v hledání pravdy. 28. říjen je svátkem státního útvaru, který už čtyřiadvacet let neexistuje. Pokud se jedná o český stát, tak ten vznikl někdy v 10. století.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
