Když v únoru 1984 umřel nejvyšší sovětský bolševik Jurij Andropov, bylo mu téměř sedmdesát let. Nebylo to zase tolik, nicméně byl prakticky uměle vydržovanou mrtvolou a selhávaly mu ledviny. Do poslední chvíle chodil na dialýzu, čili umělou ledvinu, která pomáhalo čistit jeho krev.
A nyní jsme u jádru pudla. Takový luxus dopřávalo socialistické zdravotnictví pouze vyvoleným komunistickým bossům, jak v Sovětském svazu, tak u nás. Existenci proslulých SANOPZů nikdo rozumný popírat nebude a každému normálnímu člověku je jasné, že v těchto zařízeních byla špičková péče, o které si obyčejní pracující mohli nechat jenom zdát.
Obyčejný český člověk měl totiž tenkrát smůlu, když byl podle soudruhů moc starý a pro národní hospodářství neužitečný, tak jej z příkazu ministerstva zdravotnictví České republiky nejdřív od věku 45 let a později 56 let lékaři na dialýzu nepouštěli a dotyčný si mohl jít akorát objednat pohřeb. V SANOPZech samozřejmě taková omezení neplatila.
V samotném SSSR pak byla situace, nejen ohledně dialýzy, ale vůbec kompletní zdravotní péče, ještě horší než u nás.
Věková omezení v přístupu umělou ledvinu byla v České republice zrušena teprve po roce 1989, přitom třeba v Spolkové republice Německo a Rakousku už v osmdesátých letech byla dialýza pro všechny, kdo ji potřebovali.
Tomu, kdo to má v hlavě v pořádku, je jasné, že v každém režimu je jiná zdravotní péče pro premiéra a jiná pro uklízečku. To je normální! Jenom stoupenci rudé totality budou lhát a dělat z lidí hlupáky, že zdravotní péče byla za komunistů stejná pro všechny. Nikoliv soudruzi, žvaníte nesmysly!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
