Je rozhodnuto, do Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska zamíří jako posily 4000 vojáků sil rychlé reakce z členských zemí NATO. Je dobře, že mezi nimi budou i Britové. Toto ostrovní království tak po Brexitu dalo jasně najevo, že svých spojeneckých aliančních závazků se nezříká a bude se dále podílet na zajištění bezpečnosti v Evropě.

Jistě tato posila by sama o sobě nestačila na zastavení případného ruského útoku, ale je to jasný signál. Své spojence budeme bránit. Jako Češi, kteří máme smutné zkušenosti se selháním našeho spojence Francie v nešťastném osmatřicátém roce, musíme toto rozhodnutí přivítat a být solidární s našimi přáteli v Pobaltí. Premiéři, francouzský Édouard Daladier a britský Neville Chamberlain, nám tehdy radili, že se máme s Němci za každou cenu domluvit, protože oni mají zájem na zachování míru v Evropě. Na druhé straně po hrůzných zkušenostech z I. světové války se jim nelze divit. Jak to však dopadlo, víme.

A současní Daladierové a Chamberlainové jako Tomio Okamura a spol. nám opět radí, musíme se s Ruskem za každou cenu dohodnout. To není řešení, ale kolaborace a zbabělost před násilníkem, který ohrožuje druhé. Správný postoj zaujalo NATO, které hodlá dále s Kremlem mluvit, ano, nemůžeme se tvářit, že Rusko neexistuje, ale také mu vzkázalo, agresi proti Pobaltí nepřipustíme. Tedy správná kombinace dialogu a odstrašování.

A údajné obavy Ruska o svoji bezpečnost jsou směšné. Jeho armáda má v Pobaltí před spojeneckými jednotkami několikanásobnou převahu a bude ji mít i po tomto symbolickém posílení sil NATO.

Jistě Severoatlantická aliance také koná vojenská cvičení v Polsku a Pobaltí. Jeho jednotky, ale nacvičují obranu před případnou agresí. To je rozdíl proti Rusku, jehož vojáci trénují útoky na Varšavu a pobaltské republiky a dokonce si zkoušeli i použití jaderných zbraní proti Švédsku. Je tedy jasné, kdo je v této oblasti zdrojem nebezpečí.

Demokraticky zvolené vlády Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska mají jako představitelé suverénních států právo rozmístit na svém území rozmístit vojenské jednotky podle svého uvážení. Navíc, když k tomu mají souhlas drtivé většiny svých obyvatel. A buďme k sobě upřímní. Co m bychom dali za to, kdyby k nám Francie vyslala v roce 1938 své vojáky jako varování hitlerovskému Německu a důkaz odhodlání bránit svého spojence.