Nicméně Putinova zoufalá snaha zvýšit ceny ropy ze současných zhruba padesáti dolarů za barel je pochopitelná. Rusko je totiž z padesáti procent závislé na prodeji surovin, což je skoro na úrovni rozvojových zemí. A pokud bude stát ropa tolik co nyní, bude na tom kremelská říše zle. Loni klesl její HDP o 3,7% a pokles pokračuje i letos. To už však znamená ekonomickou krizi. A tak premiér Dmitrij Medveděv při svých cestách po zemi musí často čelit dotazům naštvaných učitelů, proč jejich platy zůstávají na úrovni v přepočtu pěti tisíc korun měsíčně a rozzlobených seniorů, kterým vláda není schopna valorizovat jejich nízké penze, které činí v průměru 3200 Kč měsíčně při cenách, jež jsou až na výjimky srovnatelné s těmi českými. Premiérovy odpovědi jsou jednoduché a pořád stejné, nemáme peníze, důchody vyšší nebudou a učitelé mohou jít podnikat nebo si přivydělávat jinde.

Když se totiž podíváme na Putinovy ekonomické výsledky, tak zjistíme, že v podstatě kopírují ceny ropy. Když v roce 1999 v prezidentském úřadu vystřídal Borise Jelcina, stál barel ropy 16 dolarů. V roce 2011 však už 92 dolarů, takže za takové situace se to snadno hrálo na vysoký růst HDP a údajné zlepšení ekonomiky. Je přitom jasné, že na ropném boomu Putin žádné zásluhy nemá. Na to správně poukazuje ve své výborné knize Putin a putinismus profesor historie Walter Laqueur. V reálu se však Rusko zase tolik k lepšímu neměnilo. Putin také v podstatě převzal všechny oligarchy z Jelcinovy éry, až na výjimky jakou byl například Michail Chodorkovskij, který si dovolil podporovat politickou opozici. Avšak obrovský korupční a klientelistický systém zůstal zachován.

A nyní když ceny ropy zase klesly, tak se ukázalo, že údajný ruský ekonomický zázrak byl jenom nafouknutou bublinou. Putina by zřejmě současné problémy jeho země dle tradičního ruského mustru „car je dobrý, to bojaři jsou zlí.“ Takže by se našel nějaký ten obětní beránek a k němu má nakročeno právě Medveděv.

Takže Putinova výzva ke zmrazení těžby ropy je snahou, nikoliv o ozdravění světového trhu, ale o záchranu kolabujícího ruského hospodářství, protože v případě zmrazení těžby se dá očekávat růst její ceny. Ovšem toho bude těžké dosáhnout, protože jeden z nejvýznamnějších světových producentů ropy Irán nechce o žádném omezování těžby ani slyšet.