Vždy je možné odevzdat neplatný hlasovací lístek. Další možnost je volit takového kandidáta, který je mi nejmilejší, bez ohledu na to, jaké jsou jeho šance na postup do druhého kola. Jinou variantou je taktizovat a volit toho, kdo je mi bližší z kandidátů s nadějí na postup.
Anebo je zkrátka možné dát hlas tomu, koho ve skutečnosti sice vůbec nechci, ale kdo má největší šanci porazit uchazeče, kterého se nejvíce děsím.
Každá z těchto variant má svoji logiku. Pokud máte pocit, že volba prezidenta je šaškárna, kdy se spousta pozornosti věnuje něčemu, co ve skutečnosti není podstatné, má svůj smysl k volbám nechodit. Přímá volba prezidenta může dříve či později narušit stabilitu našeho politického systému. Navíc tento způsob volby posiluje tendenci veřejnosti svěřit se do rukou hradního pána, který nám bude moudře a spravedlivě vládnout, místo abychom se snažili zlepšovat fungování demokratických institucí a učili se spravovat si své záležitosti sami. Podle Petra Pitharta se za určitých okolností může jednat i o nastoupení cesty k diktatuře. Ti, kteří s volbou nesouhlasí, mohou svůj postoj vyjádřit tak, že se ve volební místnosti vůbec neobjeví.
Hodit do urny neplatný hlasovací lístek má své opodstatnění v případě, že si nemůžete vybrat ze současných kandidátů. Pokud máte dojem, že by na Hradě měl sedět někdo, kdo nemá absolutně žádné politické ambice, ve vysoké politice se nikdy neangažoval a kdo je spíše nenápadný a jeho hlavní předností je vysoké vzdělání a schopnost ctít ducha ústavy, tak je vaše volba v podobě neplatného lístku naprosto legitimní.
Pokud nevěříte průzkumům veřejného mínění, nechcete se nechat ovlivňovat tím, jak se budou rozhodovat druzí, přestože to ve skutečnosti vlastně nikdo neví, a navíc, jestli je vám protivný veškerý kalkul, tak zkrátka volte toho, o kom si myslíte, že by funkci prezidenta vykonával nejlépe. Vězte, že přílišné taktizování se může obrátit proti vám samotným. Navíc proměnné, na základě kterých se rozhodnete, mohou být mylné. Když budete volit toho, koho chcete, tak alespoň zůstanete věrni sami sobě.
Pokud se bojíte, aby váš hlas nepropadl, a zároveň nechcete rezignovat na to, že někteří kandidáti jsou vám bližší než jiní, pak má smysl trochu taktizovat. Můžete vyjít z toho, že volby mohou být celkem nevyzpytatelné a že se klidně může stát, že do dalšího kola postoupí někdo, kdo se v průzkumech objevoval na třetím, čtvrtém ale klidně i na pátém místě. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se předvolební průzkumy mýlily.
Jestli stejně jako Václav Klaus uvažujete o emigraci v případě zvolení některého z kandidátů, je nanejvýš legitimní volit toho, kdo má největší šanci ho porazit, a to nehledě na to, že s ním z hloubi duše nesouhlasíte a je vám tuze protivný.
Všechny zmíněné varianty je možné odůvodnit. U každé ale najdeme četná negativa. Oproti nepřímé volbě prezidenta však mají jednu výhodu: ať už uděláme cokoli, bude to naše volba a poneseme za ni odpovědnost. Jak řekl Petr Pithart, přímá volba dala do našeho ústavního zřízení semtex v podobě kombinace silného mandátu prezidenta a jeho slabých pravomocí. S trochou nadsázky můžeme dodat, že právě občané mají ve svých rukou spoušť, pomocí které ho mohou odpálit.
Svojí volbou totiž do velké míry ovlivní to, jakým způsobem bude funkce prezidenta vykonávána. Neméně významné je to, kolik voličů nového prezidenta zvolí. Pokud bude volební účast vysoká a vítězný kandidát dostane velký počet hlasů, jeho mandát to symbolicky ještě posílí. Podstatné je i to, že tím, koho letos zvolíme, nerozhodujeme pouze o následujících pěti letech. První přímo volený prezident do určité míry nastaví to, jak se budou chovat i hlavy státu, které přijdou po něm.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
