Miloš Zeman se snaží vystupovat s nadhledem, přesto křivdu, která v něm dodnes zůstává, nedokáže zakrýt. Stačí, když o Vladimíru Špidlovi mluví jako o zrádci, nebo když vzpomíná na to, jak si po prezidentské volbě říkal: „Miloši, tys propadl jakémusi redukcionismu. Tys redukoval politiku na to, že se lidé rozhodují racionálně, a najednou tady převládla závist, se kterou jsi v tomto rozsahu nepočítal.“
Kniha nám také zprostředkovává pohled na člověka, který pokud se stane prezidentem, bude ve šlépějích Václava Klause pokračovat v posilování Hradu jako mocenského centra. Miloš Zeman se to snaží zakrývat zdůrazňováním toho, že nebude dělat nic jiného, než to, co je psáno v ústavě a co dělal vždycky: mluvit o svých názorech a přesvědčovat o nich své politické partnery. V této souvislosti zmiňuje to, že si prezident podle ústavy k sobě může povolávat ministry a diskutovat s nimi a také kdykoli navštěvovat schůze vlády a parlamentu a tam své názory prezentovat.
Dalším způsobem, jak na Miloše Zemana nahlížet je jako na zastánce menšinových vlád. Miloš Zeman tento způsob vládnutí v celé knize velmi silně prosazuje. Podle něho udělal Vladimír Špidla chybu, když v roce 2002 utvořil velmi nestabilní koalici s Unií svobody a lidovci. Bývalý premiér naopak hájí opoziční smlouvu z roku 1998.
Miloš Zeman se vymezuje, jak proti velkým koalicím, tak proti koalicím jako takovým. Uznává pouze jednočlenné menšinové vlády. Jeho zdůvodnění je prosté. Velká koalice by znemožnila kontrolní funkci parlamentu. Na koaličních vládách mu pro změnu vadí to, že jsou semeništěm vnitrovládních konfliktů. Bývalý předseda vlády například zdůrazňuje fakt, že ve vícečlenné koaliční vládě premiér často nemůže odvolat neschopného ministra z jiné strany, protože by tak mohl rozbít koalici.
Pokud se Miloš Zeman stane prezidentem, může se jeho nechuť ke koalicím stát velmi významným faktorem vládnutí u nás. Představme si situaci, kdy volby vyhraje sociální demokracie a rozhodne se pro menšinovou vládu s komunisty. To odpovídá Zemanově představě o jednočlenné vládě. Co se ale stane v případě, když podpora KSČM sociální demokracii stačit nebude? Takový scénář je docela možný. V tom případě by se ČSSD nejspíš pokusila vládnout v koalici s nějakou menší stranou.
Z toho by už ale Miloš Zeman moc nadšený nebyl. Koalici by zatápěl, jak by mohl. Jednak by byl motivovaný tím, co cítí k těm sociálním demokratům, kteří ho tzv. zradili v prezidentské volbě. Zároveň by ho vedla nechuť k menšinovému vládnutí a snaha dokázat, že opoziční smlouvy jsou tím nejlepším způsobem, jak v ČR vládnout. Cest, jak by koalici mohl škodit, je mnoho. Stačí, když bude aktivní a bude vstupovat do konfliktů, které se tak jako tak ve vládě objeví. Celá situaci může vést až k předčasným volbám.
Nabízí se otázka, zda se za prezidentování Miloše Zemana může opakovat realita opoziční smlouvy ODS a ČSSD a zda by k tomu bývalý premiér mohl nějak přispět. Resp. zkusme se zamyslet nad tím, co tomu v současné době brání. ODS by se nejprve musela vyhrabat z krize, ve které se dnes nachází. Pomoci by jí v tom například mohlo selhání koalice ČSSD a další strany podporované komunisty. Čím horší dojem by z jejich vlády byl, tím větší šance by ODS měla. Možná by se také pokusila využít toho, že KSČM by podporou vlády ztratila část své přitažlivosti, a trochu paradoxně převzala některé její voliče a profilovala se jako hlavní konzervativně-národní síla u nás. A pokud by pokračovala krize EU, euroskeptická pozice ODS by také mohla začít přinášet své ovoce. A kdoví, zda se v jejím čele znovu neobjevil i Václav Klaus.
V ČSSD by se mezitím muselo odehrát určité přeskupení sil. Postavy zastupující protizemanovské křídlo by byly odsunuty do pozadí, popř. by se určitá část sociálně-demokratických poslanců přemístila do Poslaneckého klubu SPOZ. Takže buď by ODS vládla s menšinovou podporou ČSSD například pod vedením Zdeňka Škromacha, anebo by vznik její vlády umožnila SPOZ obohacená o některé poslance ČSSD za tiché podpory ještě některé z dalších stran. To vše jsou čiré spekulace. Jisté je však to, že pokud se Miloš Zeman stane prezidentem, nestabilní koaliční vlády to rozhodně nebudou mít snadné. A vzhledem k tomu, že slabé jsou u nás všechny koalice, prezidentovy možnosti házet jim klacky pod nohy jsou velké.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
