Například o období opoziční smlouvy se tam dočteme toto: „V roce 1998 jmenován předsedou vlády České republiky. Tato vláda přejímala zemi v době hospodářské krize, projevující se poklesem hrubého domácího produktu a reálných mezd. Do roku 2002 se podařilo zemi z této krize vyvést, zvýšil se ekonomický výkon i životní úroveň, zečtyřnásobil se příliv přímých zahraničních investic, inflace klesla z 10% na 3%, byla profesionalizována armáda, provedena reforma veřejné správy a privatizován bankovní sektor. V letech 2000–2002 při tom vláda postupně snižovala deficit státního rozpočtu, který v roce 2002 dosáhl hodnoty 46 miliard korun.“
Pomiňme, zda se jedná o fakta, či nikoli. V každém případě výběr je to dosti selektivní. O kauze Olovo, zámku Štiřín, bamberské aféře, Gripenech či případu Karla Srby ani slovo. Přestože podíl Miloše Zemana na těchto kauzách doposud není objasněn, úloha tehdejšího šéfa jeho poradců Miroslava Šloufa v řadě z nich je už zmapovaná o něco více. Stačí, když si vedle sebe položíme oslavný odstavec ze Zemanových stránek a knihu Erika Taberyho Vládneme, nerušit, a hned nám bude zřejmé, že faktů je mnoho. Otázka je, která z nich vybereme. Samozřejmě existují i jiné interpretace vlády Miloše Zemana než ta Taberyho. To ale nic nemění na tom, že Erik Tabery rovněž zmiňuje spoustu skutečností, které ale v oficiálním životopise Miloše Zemana pod nadpisem Fakta nenajdeme.
Informace v Zemanově životním příběhu nám ale také mohou pomoci odpovědět na zajímavou otázku, jaké by byly šance Miloše Zemana na zvolení českým prezidentem, kdyby nebyla zavedena přímá volba. Erik Tabery např. v červenci napsal: „Ti, kdo se bojí úspěchu Miloše Zemana, se ale spíše mýlí, když si myslí, že by neměl šanci projít parlamentní volbou. Zemana by volila velká část sociálních demokratů (ostatně jej otevřeně podpořili někteří jejich senátoři), komunistů (podle výzkumů veřejného mínění se jej chystají volit stoupenci KSČM), ale i občanských demokratů.“
Nemyslím si, že se má ve prospěch či neprospěch přímé volby argumentovat podle toho, zda umožní zvolení Miloše Zemana. Zásadní změny ústavy se nemají odvíjet od toho, zda někomu pomůžou či uškodí. Podstatné je, jaký je jejich obecný dopad a jakou logiku sledují. Přímá volba prezidenta by podle mne byla pro náš politický systém špatným řešením, i kdyby v ní Miloš Zeman neměl šanci uspět. Přesto je dobré objasnit, jaká by byla pravděpodobnost jeho zvolení ve volbě nepřímé.
V Zemanově životopisu se píše: „Na podzim 2002 členové a příznivci Sociální demokracie ve dvou oddělených referendech vyzvali Miloše Zemana, aby kandidoval do funkce prezidenta České republiky. V roce 2003 nebyl zvolen prezidentem České republiky vzhledem k tomu, že proti němu hlasovalo 27 poslanců ČSSD.“ Pozoruhodná je i zmínka o tom, že odmítl nabídku Jiřího Paroubka znovu kandidovat za sociální demokracii na prezidenta s poukazem na své zkušenosti z prezidentské volby v roce 2003.
Hlavní problém teze Erika Taberyho je, že vychází z předpokladu, že by se Miloš Zeman v nepřímé volbě o funkci prezidenta chtěl ucházet. To ale vůbec není jisté. Porážka v roce 2003 byla pro Zemana velkou potupou. Zradu poslanců vlastní strany sociální demokracii dodnes nezapomněl. Čestný předseda SPOZ už něco takového rozhodně nechce zažít. Proto je málo pravděpodobné, že by šel do prezidentské volby, kde by hrozilo podobné fiasko. To je i důvod, proč dal košem Jiřímu Paroubkovi a raději počkal. Navíc Miloš Zeman se dlouhodobě vyjadřoval v tom smyslu, že na prezidenta bude kandidovat pouze v přímé volbě. Není náhoda, že to byla právě jeho SPOZ, která přišla s peticí za zavedení tohoto způsobu výběru hlavy státu. Kdyby Zemanovy šance v obou druzích volby byly srovnatelné, tak by tato strana o přímou volbu určitě tak neusilovala a ani sám Miloš Zeman by svou kandidaturu jejím zavedením nepodmiňoval.
Když se podíváme na Taberyho tvrzení podrobněji, zjistíme, že je problematické i z jiného důvodu. Pokud by ODS, ČSSD a KSČM měly své vlastní kandidáty, bylo by pro jejich poslance i přes veškeré jejich sympatie k Zemanovi velmi obtížné pro něj hlasovat. A to, že by se ODS a ČSSD svých kandidátů zřekly a ztotožnily se s Milošem Zemanem, je těžko představitelné. S tím by se velká část obou stran nikdy nesmířila. Stejně tak je otázka, zda by se za Miloše Zemana postavili komunisté. Např. nyní se rozhodli Zemana nepodpořit a raději přijít s vlastním kandidátem. Když to shrneme, kdyby se Miloš Zeman rozhodl kandidovat v nepřímé volbě, šel by do obrovské nejistoty. Přímá volba je pro Zemana z tohoto pohledu mnohem výhodnější.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
