Jaroslav Štefec: Stanou se USA konečně naším vzorem?

19.02.2018 9:29

Rád bych věřil, že si české „politické elity“ a jejich loutkovodiči, dlouhodobě „pevně a věrně“ následující USA, vezmou příklad z jejich nové „Národní obranné strategie“ (NDS).

Jaroslav Štefec: Stanou se USA konečně naším vzorem?
Foto: Facebook
Popisek: Jaroslav Štefec

Už v její preambuli je totiž uvedeno, že předcházející americké administrativy se doslova zbláznily do boje proti terorismu a úplně ustoupily z doktríny budování tradičních vojenských sil. Což bude třeba napravit. Samozřejmě je zdůrazněno, že tyto síly jsou nezbytné k zachování celosvětové vojenské přítomnosti USA a získání převahy nad Čínou a Ruskem. Nová americká NDS tak definitivně účtuje s americkou posedlostí 11. zářím a "válkou terorismem", a přesouvá pozornost k efektivnímu vojenskému čelení velkým mocenským protivníkům.

Nemyslím si, že by naše republika chtěla (nebo dokonce mohla) mít podobné celosvětové ambice. Určitě by ale stačilo uvést, že minulá politická vedení a státní administrativy ČR se natolik zbláznily do věrného následování USA a „odklánění“ peněz určených na obranné akvizice, že zcela zlikvidovaly českou armádu a způsobily, že AČR není schopna zajistit obranu našeho území. A to dokonce ani s přispěním „spojenců“ v NATO, hlavně proto, že ti evropští jsou po vojenské stránce většinou v naprosto stejném, ne-li horším srabu než ČR.

Veřejná část NDS naznačuje, že Spojené státy přesunou výraznou část jejich vojenského rozpočtu do vývoje strategických sil a že se do centra pozornosti dostane také rozvoj nových technologií. Nově zahrnuje i nevojenské rozměry bezpečnosti, včetně ekonomické, energetické, ekologické, potravinové nebo počítačové. Národní bezpečnost USA rovněž neřeší jen působení nepřátelských národních států, ale i nestátních aktérů, jakými jsou drogové kartely a globální korporace.

NDS definuje tři základní priority USA ve vojenské oblasti. Jsou jimi posílení spojenců, zvýšení ničivosti zbraňových systémů a „reforma obchodních zvyklostí“. To je velmi odvážné, protože marnotratnost amerických zbrojířů a jejich schopnost „jít za svými penězi“ přes mrtvoly je pověstná. Co z toho ale plyne pro Českou republiku? Zdánlivě nic, ale ve skutečnosti bude to znamenat striktní požadavek a nevybíravý tlak USA na spojence v NATO (včetně ČR), aby radikálně změnili přístup k zajišťování vlastní obranyschopnosti.

V první řadě nám budou muset politici (pokud možno šetrně) sdělit, že Česká republika nemá armádu. Což budou muset „nějak“ vysvětlit, ale jak jsem za posledních 28 let poznal české politiky, oni se s tím už nějak popasují. Aby ani smítko na jejich pověsti neutkvělo.

Bude třeba přepracovat velké množství klíčových bezpečnostních dokumentů – počínaje Bezpečnostní a Obrannou strategií ČR, Strategií vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu ČR, přes Bílou knihu o obraně ČR až po Koncepci přípravy občanů k obraně státu a Koncepci výstavby AČR do roku 2025. Bude také třeba urychleně novelizovat řadu zákonů a podzákonných dokumentů na úrovni státu i resortu obrany. Je to hodně práce, ale v obraně platí pořekadlo "Kdo chvíli stál, již stojí opodál" dvojnásob.

Když si odmyslím globální rozměr strategie, bude se muset český resort obrany (resp. celá vláda i prezident jako vrchní velitel) stejně jako v USA poprat s nutností zásadní „reformy obchodních zvyklostí“. Ty dosavadní dovedly současný ozbrojený sbor, kterému se spíše ze zvyku říká „AČR“, do stavu neschopnosti nakoupit cokoliv smysluplného pro zajištění obranyschopnosti ČR. Počínaje ponožkami, botami a uniformami. Český vojenský akviziční systém prostě vyžaduje zásadní reformu. Nejlépe zřízením Národního úřadu pro vyzbrojování (což vlastně vůbec není úřad, a když nad tím tak přemýšlím, vlastně není ani „pro vyzbrojování“; že to ale bez něj nepůjde, ukázaly zkušenosti uplynulých minimálně 20 let víc než dostatečně).

Že rozvoj nových obranných technologií musí být prioritou i pro ČR, o tom není pochyb. Stejně tak jako není pochyb o tom, že i obranyschopnost ČR má nevojenské rozměry – ekonomickou, energetickou, ekologickou, potravinovou nebo počítačovou bezpečnost. O negativním působení nestátních aktérů v ČR ani nemluvě, včetně některých neziskových organizací. Nově pojatá imigrační politika musí zrcadlit fakt, že imigrace v současné době (a podobě) znamená principiální hrozbu destabilizace sociální a bezpečnostní situace v ČR, nemluvě o hrozbě pronikání radikálních, primárně nepřátelských imigrantů do vojenských a bezpečnostních složek a sborů.

Práce je až nad hlavu. Proto mi vadí nesmyslné hrátky kolem „kauzy Čapí hnízdo“, tahanice o podporu vlády a hraní si pidistraniček jako Piráti, TOP-09, KDU-ČSL nebo STAN na „státotvornou opozici“ odmítající „sedět ve vládě se zločincem“. Totéž ostatně platí pro ČSSD, která se aktuálně faktickým odmítnutím spoluvládnout s Andrejem Babišem zřejmě poslala rovněž do opozice.

Vím, že nejen ČR, ale ani celá EU nemá prakticky páku cokoliv v NDS USA jakkoliv ovlivnit. Realizace mnoha jejích bodů přitom přináší pro NATO, EU a také pro ČR zcela nová rizika, jakým jsme nebyli v posledních 28 letech nuceni čelit. Například v souvislosti s americkou doktrínou omezeného použití jaderných zbraní, nebo s avizovaným tvrdým kursem administrativy USA na omezování konkurence ve zbrojním průmyslu.

Nepodceňuji ani fakt, že USA si stále hýčkají svou Wolfowitzovu doktrínu jako východisko jakékoliv vojenské nebo ekonomické zahraničně-politické strategie, a věřím, že změna přístupu USA k národní bezpečnosti USA „probudí“ i naše politiky a povede k rychlé změně jejich postojů k bezpečnosti ČR. Pokud by se to povedlo, mohl bych pak aspoň jednou v životě s klidným svědomím napsat „Spojené státy americké – náš vzor“.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Jak chcete přimět ANO znovu jednat o důchodech?

Váš záměr byl dobrý, ale evidentně se nepovedl. Myslíte, že jste se tedy jako moderátor osvědčil? A nemáte pocit, že je tu mezi vládou a opozicí až příliš hluboká propast, která se bohužel pro nás čím dál víc prohlubuje a vlastně je to vidět i ve společnosti, která je rozdělená.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: 20 let členství ČR v EU - pozitiva se hledají těžko

12:17 Ivo Strejček: 20 let členství ČR v EU - pozitiva se hledají těžko

Dvacet let od vstupu České republiky do Evropské unie je významným výročím v historii naší země a za…