Důvěru obyvatel poslanci Sněmovny prudce ztrácejí především vinou neustálého handrkování a politického kupčení, kdy více než volení poslanci rozhodují jejich stranické sekretariáty. Snad nejkřiklavějším případem, jak lze hazardovat s důvěrou občanů, je tak zvaně nový, nyní též označovaný jako nesmrtelný, protikuřácký zákon. Poslanecká sněmovna ho sice před měsícem neschválením odmítla, nyní už ale po rozhodnutí vlády opět čeká v téměř nezměněné podobě na nové schválení. Zatím se na něj nedostalo, jednání Sněmovny bylo přerušeno a mělo by pokračovat, nezvykle ještě o prázdninách, v úterý 12. července.
Tak snad se to podaří začít o něm znovu jednat ve smyslu nařízení šéfů stran vládní koalice: poslanci zapomeňte co jste před měsícem říkali a jak jste hlasovali, teď nejde o kouření, teď jde o naši vládu.
Vzájemné ubezpečování, že teď už to určitě vyjde, je podpořeno ujištěním, že předsedové vládních poslaneckých klubů to „ohlídají“ a dají svým ovečkám jasně najevo, jak mají hlasovat, aby se náhodou nespletli jako minule. Může vůbec existovat lepší příklad, jak bezpečně ztratit při projednávání zcela bezvýznamného a zbytečného protikuřáckého zákonu ještě více důvěru občanů a celkově snížit důvěryhodnost parlamentu a parlamentní demokracie jako takové? Může se potom někdo divit vzestupu aktivity populistických neparlamentních stran?
I když jsme na tomto místě již mnohokrát kritizovali návrh tak zvaného protikuřáckého zákona, který je zbytečný a nic nevyřeší, tentokrát je v tom ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček nevinně. Sám se dokonce při oficiálním projednávání ve sněmovně snažil, aby prošly některé kompromisy v jinak zcela nekompromisním návrhu, který by se stal nejpřísnější protikuřáckou normou v Evropě. Jeho neutrální stanovisko k návrhu poslance Bendy, aby byly v restauracích zřizovány kuřárny, pomohlo ke schválení tohoto pozměňovacího návrhu, zároveň ale rozpoutalo nečekanou politickou hádku vedoucí až k náznakům vládní krize. Teď už si dá ministr zdravotnictví určitě pozor, aby nehlásal to, co před měsícem a pomohl protlačit sociálně demokratický zákon a vyrovnat tak náskok koaličních partnerů (soupeřů) v počtu sněmovnou schválených novel zákonů.
Poslankyně a poslanci, předsedo vlády, kuřárny jsou ale zcela normální součástí většiny protikuřáckých zákonů v zemích EU! Kuřárny musí být podle tamních protikuřáckých zákonů v Německu, Rakousku, v Itálii, v Polsku, ve Španělsku, v Švédsku, ve Finsku, ve Švýcarsku i na Slovensku a jinde v Evropě. Český parlament s minimální důvěrou občanů je ale chytřejší a dělá, že nic takového neexistuje, že nic takového nezná. Proč ale? Není ochraně zdraví před kouřením a vymýcením údajných lobbistů tabákových společností, nadřazen politický výměnný obchod? Vy mně schválíte toto, já vám zase něco jiného.
Jak se asi zachová při obnoveném jednání o protikuřáckém zákonu vládní poslanec za ANO, olomoucký lékař Milan Brázdil, který již o této novele zakazující kouření řekl: „Ten zákon se jmenuje o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Tento zákon se vynasnaží dostat kuřáky z jakýchsi škatulek hospod, restaurací, barů, tam, kde si to můžou funět pod nos, ven, před restaurace, kde chodí matky s kočárky, kde se má sportovat, kde se má užívat života. Tento prostor patří všem, zatímco uzavřený prostor těch barů je čistě soukromá záležitost těch dotčených lidí. Prosím vás, ochrání to někoho? Vždyť to naopak donutí lidi, kteří chodí po chodnících, to čuchat. A ještě to budou uklízet. Mně to nepřipadne jako seriózní. Toto neochraňuje. Toto naopak vyhání kuřáky ven, aby kazili ovzduší ostatním lidem.“
A jak asi změní svůj dřívější názor poslanec za ČSSD Štěpán Stupčuk, který při původním projednávání novely zákona mimo jiné řekl: „Já mám za to, že zde existuje, jak poslouchám tu diskusi, určitý všeobecný konsenzus na dvou věcech. Ten první je, že kouření je nezdravé a že škodí zdraví. Současně mám za to, že tady panuje všeobecný konsenzus na tom, že by se nemělo kouřit v restauracích. To, o čem tu vedeme diskusi, je samozřejmě hledání míry přiměřenosti regulace konzumace tabákových výrobků.
První zásada je absolutní zákaz kouření v restauracích, za druhé připouští možnost kouření tam, kde se nepodává tepelně zpracovaná úprava jídel, za splnění taxativního výčtu podmínek, to je: stavebně technicky oddělené prostory, tak aby kuřáci nemohli vstupovat do subjektivních práv nekuřáků, současně takto stavebně technicky vymezené prostory nebudou představovat více než 30 % z celkové plochy toho provozu.
A chtěl bych ještě říci, uvědomme si, že my se tady neustále snažíme zvyšovat komfort a úroveň, kvalitu práv jednotlivých menšin. Ti kuřáci jsou taky menšina. Je jich 34 %. Nevidím skutečně nic pohoršujícího na tom, abychom jim vymezili stavebně technicky oddělené provozy, kde mohou kouřit, aniž by tím ohrožovali nekuřáky či obsluhu.“
Podobné názory připouštějící kompromisní řešení, které je v Evropě zcela běžné, měli při prvním projednávání i další vládní poslanci. Zapomenou na svůj názor a vlastní přesvědčení a ve jménu nových příkazů a zákazů, kterými neustále jako poslanci obtěžují život občanům, také oni uposlechnou příkazům svých stranických sekretariátů? Zřejmě ano.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
