Netvrdím, že v rámci restituce si tito lidé, jako skuteční korupčníci, říkali nebo budou říkat o peníze a plnit si tak své kapsy nebo konta. Jsou však jiné způsoby, jak se k nim dostat, takže jejich boj a úsilí o naplnění záměrů církevních restitucí je vcelku pochopitelná. Budeme-li činnost našich církevních představitelů posuzovat z pohledu samotného papeže Františka, potom stačí pochopit jeho slova: „ Je třeba říct si pravdu: korupce je hřích, který je na dosah a jehož se dopouští ten, kdo má ekonomickou, politickou či církevní pravomoc nad druhými. Tento hřích je na dosah, protože kdo má nějakou pravomoc, cítí se mocný, cítí se skoro Bohem!“, abychom si uvědomili, jak blízko jsou naši preláti tomuto pokušení a jaká tedy může být skutečnost, když je jim dána ona zmíněná církevní pravomoc. Dost jasně ji prezentují ve svých postojích i prohlášeních, ba co víc, s nemalým úsilím se tuto věc, přes řadu faktů, argumentů a historických skutečností, snaží obhájit! Třeba proto, že tím dojdou k jistému sebe uspokojení a zadostiučinění vůči zlodějským komunistům, kteří tak bezostyšně církev okradli!!!
Pochybnost o nepodlehnutí korupčního hříchu je o to závažnější, že kardinál D. Duka osobně informoval papeže Františka o stavu či průběhu církevních restitucí v ČR, přičemž zdaleka, jak by se dalo od církevního hodnostáře očekávat, neříkal pravdu, neboť informoval papeže způsobem tzv. „k obrazu svému“ tedy, jako by v ČR s církevními restitucemi, až na nepatrné výjimky, panovala shoda napříč politickým i občanským spektrem. Tomu tak nebylo a není ani zdaleka. Jestliže v současnosti poněkud utichla vlna hlasitých protestů a aktivit za zneuznání církevních restitucí, je to především z důvodů ochablého zájmu ČSSD, která měla před volbami otázku církevních restitucí jako jeden z hlavních taháků a slibu pro voliče, ale už po krátké době vládnutí s koaličními partnery, především KDU-ČSL, byla „žízeň“ sociálních demokratů po politickém řešení církevních restitucí poměrně rychle uhašena.
Není pochyb o tom, že aktivita některých osobností, např. paní Lenky Procházkové či pana Václava Dvořáka a dalších občanů pokračují a pokračovat budou (viz prohlášení či provolání zainteresovaných občanských iniciativ, aktivit a hnutí). S nadějí i obavami však občané hledí k ČSSD, která se na politickém moři vládnutí dostala do neklidných vod a její bárka se nebezpečně naklání na obě strany. Obavy, aby nenabrala vodu a nešla ke dnu, jsou až příliš relevantní. Přesto občané ještě věří, že se církevní restituce řešit budou, dříve či později. Pravda, čím později, tím složitější a náročnější a jistě i dražší bude konečné řešení. Na druhé straně, kdyby představitelé kléru nepodlehli mámení vidiny peněz, majetků a jiných statků či výhod z navracení majetků údajně odcizeného minulým režimem, kdyby byli nepodlehli pokušení, využít výkřiky antikomunistů a pravicových politiků o tom, že „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, ale místo toho zvážili všechna historická, dějinná a jiná fakta a s křesťanskými vědomím a svědomím o možné nespravedlnosti (obrazně řečenou), spáchané na chudých (myšleni bezvěrci), nemuselo dojít k této tristní společenské a vyhrocené situaci.
Jestliže však papež František konstatuje, že korupce či výhody z nich je hřích, jistě nebude těžké, aby se páni výše jmenovaní z takového hříchu vykoupili upřímnou zpovědí. Pak už jejich svědomí bude čisté, ničím nezatížené. Jsem nevěřící, ale přesto upřímně papeži Františkovi fandím. Za to, jak mě a milionům mých spoluobčanů, nejen ve věci církevních restitucí (viz např. pedofilie kněží apod.), upřímně mluví z duše. Zaplať mu za to Pán Bůh (je-li jaký)! Už jen zbývá znát, jak se k postoji papeže Františka o korupci a jejím svodům postaví církevní představitelé. Mám totiž obavy, že si to zase vysvětlí podle svého tedy, že oni přece nemají s korupcí nic společného a obhajoba církevních restitucí je věc cti a spravedlnosti Boží, kterou hájí „do roztrhání těla“! Jenom nechápu, je-li krádež jedním z deseti přikázání Božích, že je Bůh za krádeže, notabene tak velkého rozsahu a ještě k tomu majetku církve, jak se patří nepotrestal! Alespoň symbolicky, na zadek, holí na holý! Nebo že by snad byl Bůh opravdu „až tak“ spravedlivý a proto je nepotrestal? Kdo by snad znal odpověď, sem s ní!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Baťa
