Jiří Jírovec: Jak politici ojebávají společnost

Sobotka jako ministr financí nebyl u prodeje OKD od samého počátku. V okamžiku, kdy se do-zvěděl detaily transakce, měl okamžitě podat trestní oznámení na ty, kteří OKD za pakatel pro-dali. Protože to neudělal, je buď darebák a nebo naprosto neschopný politik.

Pokud jde o byty OKD, Sobotka nedávno tvrdil, že poté, co se vláda (idiotsky) zbavila akcií, kte-ré ji připravily o kontrolu, nedalo se prý s byty nic dělat.

Když se ČEZ, ve kterém má stát většinu, rozhodl prodat byty, které získal z bývalých Českoslo-venských energetických závodů, Sobotka tvrdil, že s tím nemůže nic dělat, přestože má v ČEZu většinu.

Sobotka ojebal voliče i slibem, že napraví církevní restituce.

Ojebávačka Marksová

V Česku neexistuje seznam přijatelných osobních hodnocení. Podle soudu ale lze veřejně použít označení Pitomio, přestože odkazuje na Tomia Okamuru. Je-li podloženo kritikou.

Pro Michaelu Marksovou se mi zdá vhodný ženský rod povolené nadávky, tedy "Pitomia". S jeho použitím jsem váhal, protože Marksová, stejně jako já, vystudovala Přírodovědeckou fakultu KU.

Tato ministryně si osvojila heslo o udržování pracovních návyků. Socky je třeba přinutit k tomu, aby ráno vstávaly a šly dělat něco užitečného pro společnost.

Patří k ČSSD a tak by měla být, alespoň teoreticky, na straně těch nejpotřebnějších. Tato strana se ale již dávno posunula vpravo a ti úplně dole ji nezajímají. Zajímá ji "střední třída", respektive její zbytky a možnost získat její hlasy ve volbách.

Marksová se, bohužel, projevuje jako Pitomia, která nemá sebemenší ponětí o tom, jak se asi žije z existenčního minima 2000 korun měsíčně. Má svých pohodlných 155,000 korun s náhradami. To se to fantazíruje o povinnostech pro druhé.

Je jistě možné, že je obklopena ještě daleko většími Pitomii, které ztěžují její konání ve společ-nosti, kde existují vyloučené oblasti, statisíce lidí nemohou pracovat, protože práce není (to je čistá aritmetika, milá Michaelo), kde existují důchodci, kteří musejí poníženě žádat o příspěvek na bydlení, aby neskončili na ulici.

Chápu, že se ministr nebude abgébovat s nějakým důchodcem z Vinohrad. Jenže Marksová je moje kolegyně a tak ji veřejně vyzývám, aby se mnou poobědvala (za moje peníze!).

Zadarmo ji mohu lecos říct o kanadském přístupu k chudým.

Zadarmo ji seznámím s příběhem ženy, přibližně jejího věku, která propadla dírou v sociální sítí. Jde o ženu, která nespadá do kategorie lidí, o nichž vrchní Pitomio prohlásil, že berou dávky a posmívají se těm, kteří pracují. Ona nebere vůbec nic. Chce pracovat, přestože není zdravá, ale těžko se hledá, když není na jízdenku. Nepomáhám té ženě, abych se proslavil. Musel bych se ale stydět, kdybych to neudělal.

Řekl bych Michaele, že kdyby nebyli politici chamtiví, mohl by jeden každý z nich pomoci jed-nomu člověku. Mají daleko víc, než mám já a pouhé letošní zvýšení jejich, na české poměry již tak luxusních platů, totiž představuje trojnásobek existenčního minima.

Cestou z restaurace "U Sládečků" bych ji zavedl do dvou prodejen, abych ji seznámil se dvěma prodavačkami, které pracují 12 hodinové šichty. Řekly by jí, jak se viklají jejich ideály o zakládání rodiny a kulturním vyžití. Na rozloučenou bych ji připomněl, že by na mnoho věcí byly peníze, kdyby neexistovali další Pitomiové.

Ojebávači Chovanec a Stropnický

Tito politici, přesněji řečeno zelinář proměněný v právníka bez titulu a herec s modrou knížkou (informace z veřejných zdrojů), jsou schopni strašit lidi Putinem a islámem.

V Česku neexistuje diskuse o tom, co by znamenala další válka. Mnozí politici by si ji přáli a proto fantazírují o evropské armádě, o dalších Pandurech a Grippenech. Potřebují atmosféru strachu, aby mohli utrácet peníze, které pak chybějí jinde.

Nikdo se neptá, proč hlídáme vzdušný prostor nad Islandem. Odpověď je zcela jednoznačná - protože jsme blbí, na rozdíl od Islanďanů, kteří nakonec poslali zadlužené bankéře do prdele a nevyhazují peníze za zbytečnosti. Stručnější odpověď je, že nám vládnou Pitomiové.

Ojebávači ve Sněmovně

Když se podíváme na pracovní úsilí poslanců ve Sněmovně, zjistíme, že by si pracovní návyky měli obnovit i poslanci ve Sněmovně.

Níže uvedený snímek představuje Sněmovnu v "plném" nasazení.

Stenografický záznam jednání ze dne 8.9. uvádí celkem 65 omluv, mělo by být přítomno nejméně 135 poslanců a členů vlády. Na snímku, který zachycuje asi 56% z celkového počtu křesel, by mělo být vidět kolem 60 poslanců a členů vlády. Kampak se nám ti čerchmanti poděli, když při interpelaci ministrů ve čtvrtek 8.9. odpoledne napočítáme jen 11 osob?

Jsou v restauraci, nebaví je žvanírna (to je mimochodem výraz, který kdysi použil poslancováním frustrovaný Rudolf Hrušínský St.) nebo jen tak lidsky serou na práci?

Poznámka: V Kanadě se interpelace nazývají "Question Period". Otázky nikdy nezůstano bez odpovědi. Pokud není premiér nebo některý z ministrů přítomen, odpovídá někdo jiný z vlády. Na rozdíl od Česka, kde jsou interpelace zjevně považovány za povinnou nudu, v Kanadě jsou považovány za důležitý politický nástroj komunikace s veřejností.

Český volič možná neví, že poslanec vlastně nemusí pracovat. Stačí když se omluví podle § 9, Jednacího řádu Sněmovny:

(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven.

(2) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.

(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.

(4) Poslanec se omluví tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, pokud možno před počátkem jednání, na které se omlouvá.

(5) Evidenci účasti poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích orgánů, včetně důvodů neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda Sněmovny nebo předseda příslušného or-gánu.

Pozoruhodné je, že poslanec nemusí vůbec nic. Místo toho, aby Odstavec (1) je formuloval po-slancovu povinnost účastnit se zasedání Sněmovny a komisí, do kterých byl zvolen, je formulo-ván naprosto vágně. Není-li povinnost, není postih.

V prvním týdnu 49. schůze Sněmovny byly načteny tyto nejčastější důvody nepřítomnosti: zdra-votní (11), neudány (14), osobní (22) a pracovní (47). Tato ministatistika nezahrnuje členy vlády, kteří o jednání valný zájem nemají. Většinou se omlouvají prácí a nebo zahraniční cestou.

Ono je nakonec jedno, kolik poslanců se sejde, protože, většinou jen žvaní podle plachtovského "Já neříkám tak, ani tak, kdo se ve mně vyzná".

Poslancům nechybějí peníze v pěněžence, ale sebereflexe. Když jde o jejich platy a různé ná-hrady, tak bědují, že to je málo. Když jde o chudé, tak vrácení náhrady za první tři dny pracovní neschopnosti zamítnou jako škodlivé a říhají nad tím, jak s chátrou zatočili: "Je to hlasování 89, přihlášeno je 163 poslankyň a poslanců, pro 83, proti 72. Návrh byl přijat. (Potlesk a hlasité pro-jevy spokojenosti poslanců hlasujících pro zamítnutí s výsledkem hlasování.)" (ZDE)

Je jim jedno, že se nápadně podobají šmejdům, kteří si libují, jak zametli s těmi, kteří si koupili předražené kastróly.

Poslanec Opálka jako jediný upozornil na dvojí metr:

"Takže milí zlatí, abychom si rozuměli, ono je to všechno vždycky trošku složitější, a měli by-chom se taky aspoň trošku chovat morálně. Víte, na jedné straně zde kryjeme sami sebe, když se omlouváme z nemocí, někteří dlouhodobých, a jde nám 100% plat, a na druhé straně tady křičíme, jak na ty chudé musí být přísnost. Toto není adekvátní."

Bývalý ministr zdravotnictví Heger k tomu poznamenal: "Karenční doba je jeden z mála moti-vačních prostředků, které máme k dispozici a žádný účinný tolik není."

Kdyby tohoto lékaře neohlupila politika, měl by dodat, že karenční doba je účinná jen pro kont-rolu socek. Se svým příjmem je natolik odtržen od života, že nechápe, že pro lidi pracující za minimální mzdu je ztráta (redukovaného) příjmu velmi citelná.

Tenhle génius přes zdravotnictví vrhá špatné světlo na kolegy lékaře. Cožpak ti vydávají ne-schopenky jak si kdo řekne? Možná mezi poslanci zvlčel.

Kritickým dnem při jednání je pátek odpoledne. To se již poslancům nechce pracovat. Podle paragrafu 53 (1) Jednacího řádu Sněmovny by měli pracovat, buďme lidští, do 19. hodiny.

Poslanečtí ojebátoři voličů ovšem mají své fígle, jak se vytratit ze Sněmovny. Uvedené údaje se týkají 54. schůze Sněmovny probíhající v lednu a únoru 2017. Patří mezi ně:

Dohoda napříč politickým spektrem, jednání ukončeno 13.1. ve 12:45);
Poslanecký klub si žádá přestávku vhodné délky (jednání ukončeno 12.1 ve 12:41); nebo
Dojde k dohodě vyřadit všechny zbývající body a schůzi ukončit (3.2. 2017 ve 12.08).

Naprosto skandální pak je výmluva, že se blíží volby a tak už se nevyplatí nic dělat. To, že pod stůl spadnou i tak důležité věci, jako například stavební zákon, tenhle soubor Pitomiů nezajímá. Ti se chvíli se nadouvali pýchou, že přijali Lex Babiš, ale nadšení pominulo, protože zjistili, že mu to až tak nevadí, protože přesune Agrofert do svěřeneckého fondu.

Možná je dobře, že nebudou mršit další zákony a budou se chvíli vzájemně ojebávat v rámci volební kampaně.