Stejným způsobem jako kdysi Tarasov se dnes vyjadřují na adresu odcházejícího amerického prezidenta D. Trumpa prakticky všechny významné americké, evropské a další sdělovací prostředky a také unisono všichni významní státníci ze států západního světa.
Americká média jsou pohoršena, ale upřímně, proč vlastně to pohoršení? Vždyť Trumpova politika k něčemu podobnému směřovala celé čtyři roky.
Americká média, s výjimkou Fox News a lokálních médií v amerických, převážně zemědělských státech, šla po Trumpovi celé čtyři roky. Také demokraté přilévali olej do ohně v průběhu celého volebního období, když konstruovali velmi nepravděpodobná obvinění, že Trump hrál před čtyřmi roky v prezidentských volbách ruskou kartu.
Bylo to rozdělení americké společnosti, které umožnilo, že se objevil věrozvěst, který oslovil významnou část americké společnosti jejím jazykem. Bohužel, republikánská strana nedokázala vyprodukovat před pěti lety do boje o prezidentství nikoho jiného nežli do sebe zahleděného showmana, který dokázal velmi obratně oslovit široké vrstvy americké společnosti. Zejména té konzervativní části a jak se ukazuje převážně velmi nesnášenlivé části amerického obyvatelstva. Ale také třeba americké dělnické třídy a námezdně pracujících. Tito lidé měli vcelku oprávněný pocit, že na ně washingtonský establishment, včetně amerických demokratů, které tito lidé po generace převážně volili, kašle. Trump před 5 lety vyhlásil, že přichází „vysušit washingtonskou bažinu“. Tedy jinak řečeno, že přichází zatočit s americkou politickou elitou. Americký miliardář se tak stal nadějí americké dělnické třídy, která od něj očekávala, že jí zajistí nová pracovní místa. Že vrátí do USA americké investory, kteří převedli své podnikatelské aktivity a kapitál za levnější prací do zemí třetího světa.
Přeskočím oceán do Čech. Ještě počátkem tohoto týdne někteří význační čeští publicisté nostalgicky vzdychali po odcházejícím americkém prezidentovi.
Nad akty, kterými dále rozděloval americkou společnost a vlastně téměř celé mezinárodní společenství, průběžně jásali. Trump vystoupil se Spojenými státy z Pařížské klimatické dohody a nebylo žádné odsouzení v českém tisku.
Jaký trest navrhujete pro podniky a živnostníky, kteří mají otevřeno navzdory zákazům?Anketa
Trump snížil dramaticky daně nejbohatším Američanům, prohloubil už tak děsivý schodek státního rozpočtu USA, což vede k dalšímu posílení nerovnosti v americké společnosti. A byl chválen, ze snížil daňovou zátěž. Naposledy jsem slyšel doktrinářskou chválu na Trumpa za tento „skvělý manévr“ včera večer na ČT24 z úst jednoho z bývalých velvyslanců ČR ve Waschingtonu, Gandaloviče.
Trump vystoupil před více než dvěma lety z pracně Obamovou administrativou prosazené dohody velmocí s Íránem o omezení íránského jaderného programu. Žádná z velmocí, které se na dohodě podílely, včetně zbývajících západních velmocí (Británie, Francie a Německa), se k tomuto dobrodružnému kroku Trumpa nepřipojila. Nechci spekulovat příliš, ale tento krok v další etapě může vést k tomu, že jestřábi v USA a v Izraeli přejdou od snění o napadení jaderných zařízení Íránu k činům. Naštěstí nový americký prezident má na věc jistě jiný názor.
Prostě Trump vyhledával úplně zbytečné konfrontace. Doma i ve světě. To byl jeho styl, který se projevil teď v menším měřítku přímo ve Washingtonu.
Trump se zhruba před dvěma lety pustil také do obchodní války s Čínou. Situaci mu pak letos ještě velmi zkomplikoval covid-19. Čína se s touto nákazou brilantně vyrovnala a její hospodářství po propadu v jednom čtvrtletí roku 2020 roste. Naopak ani jedna západní země, vč.USA nezaznamenala v minulém roce hospodářský růst a je možné jen těžko očekávat, že se růst ekonomiky obnoví ještě v tomto roce. Trump svým postupem roztočil ve světě kolo ochranářských opatření, které se, bohužel, dotklo i vývozů zemí EU. A tedy i Česka, jehož ekonomika je životně závislá na exportu jeho výrobků.
Když se nyní EU vydala cestou nikoliv konfrontace s Čínou, ale cestou uzavření rozumné investiční dohody, jsou Američané a jejich přátelé v Česku z toho v šoku. Pokud Američané chtějí pokračovat v konfrontaci s kýmkoliv, ať si poslouží, ale EU musí sledovat své vlastní zájmy. Zkrátka, bylo to správné rozhodnutí Evropské komise.
Trump za svého mandátu udělal vše pro to, aby své evropské spojence v NATO donutil silnou rétorikou, které ovšem velká část evropských politiků ráda podlehla, k rychlému navyšování vojenských výdajů ve státních rozpočtech. Výsledkem má být prodej armádního šrotu z USA evropským spojencům za ne právě okasní ceny. A tak nejrychleji rostoucí položkou státního rozpočtu v posledních letech se v ČR staly výdaje na obranu.
Doufejme, že nový americký prezident bude z jiného těsta a že potenciální geopolitické soupeře USA, jakými jsou Rusko či Čína, bude vidět realisticky. Ani jedna z těchto velmocí Východu není totiž schopna či ochotna dávat tak ohromné prostředky na zbrojení, jako to dělají země NATO a na prvním místě Spojené státy.
Vytváření atmosféry nepřítele v mezinárodních vztazích, je dlouhodobým rysem americké politiky, který ovšem s nadšením přijala celá řada českých žurnalistů a také prakticky celá česká pravice. Je to ovšem další kamínek, který skládá mozaiku konfrontace ve společnosti. Jak v té americké, tak v české.
Prostě politika toho typu, že „všude číhá nepřítel“, dál posiluje atmosféru konfrontace v každé společnosti. Trump jen dovedl tuto politiku téměř k dokonalosti. Proto ten útok na americký Kongres. Proto ta pozoruhodná neschopnost policie při zásahu, když se řada policistů při obraně budovy otevřeně družila s extrémisty napadajícími Kongres.
A podívejme se znovu k nám. Cokoliv česká vláda a zejména premiér Babiš nyní udělají, opozice šmahem neguje. Politikové z řad opozice prakticky již před loňským létem zpolitizovali pandemii, aby ji využili pro své politické cíle. Jejich stylem práce je vlastně totéž, co jsme viděli v politickém repertoáru D.Trumpa. Konfrontace za každou cenu, bez hledání pozitivního řešení a dohody s oponentem alespoň na nejnutnějších věcech.
Prostě do lodi českého státu nyní teče voda a politikové, jak z vládních stran, tak z řad opozice by měli v této situaci spolupracovat, aby se loď státu nepotopila. Vždyť za určitých okolností se opravdu může stát, že správu státu by mohla po volbách do sněmovny převzít dnešní opozice. Jejím lídrům by mělo jít o to, aby se nedostali během pár měsíců vládnutí do situace podobné, v jaké je nyní slovenský premiér Matovič. Ten prokazuje, že není schopen vládnout.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
