Jiří Řezník: Ferdinand Peroutka v drtivém objetí Miloše Zemana

Úvod

Opravdu mě fascinuje, kdo všechno je schopen rozpoutávat hon na čarodějnice ve světle tohoto článku:Věříme přece, že řišskoněmecký národ chce, aby v českých zemích byl klid a aby se zde vytvořila nová důvěra a nová naděje do života, aby zmizely jakékoliv možnosti trpkosti a svárů mezi velkým národem německým a malým národem českým. Německý národ je desetkrát početnější národa českého. Proto můžeme my, Češi, od německého národa očekávat klidné posuzování situace a rytířské zacházení s českým národem, který se ničím na německém národě neprovinil. " (Dr. Václav Sedlák. Upřímné slovo k politikům německého národa. Přítomnost 14. června 1939, č.24, s. 361). Nečetl snad Zeman tento článek, publikovaný v Přítomnosti Peroutkou? Nelze přitom dát ruku do ohně, zda nejde o jeho pseudonym, protože kupodivu jsem jméno autora prozatím nenašel v jiné souvislosti. Dle mých zkušeností lidé, kteří publikovali, publikovali vícekrát, takže se nacházejí v různých katalozích a bibliografiích. Pokud se jméno Václav Sedlák tamtéž se mi nepodařilo dohledat, je možné možná vyslovit domněnku, že by se mohlo jednat o pseudonym.

Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky

Celý problém, který zasluhuje toliko zmínku na poslední straně časopisu Dějiny a současnosti, je shrnut ve výroku Stránského, který přesně charakterizuje dilema Peroutky a jeho současníků, jak dalece lze výti s vlky, aniž by se daný jedinec neušpinil. V případě Peroutky šlo o přemýšlení, jak z hlediska Čechů využít "kulturní autonomii", kterou se zdál nabízet Protektorát. Peroutkovy tehdejší články jsou přiléhavě charakterizovány ideou: Nemůžeme-li zpívati s anděly, musíme výti s vlky. Dikci Peroutkových článků Stránského výrok přesně charakterizuje. Pokud chcete s vlky výti, musíte obléct vlčí kůži a začít tedy vypadat jako vlk. Ale neustále zdůrazňuji, že tuto dikci plně chápu. Ve vztahu k Peroutkovi vyjádření Zemana nebyla vůbec dehonestující. Prostě konstatovaly, že když i do velkého českého novináře někdo mocně žduchl, tak zavrávoral. Totéž se třeba stalo českým komunistům při uzavření Paktu Ribbentrop - Molotov, nebo i po srpnu 1968 ve vztahu k SSSR. Bral byste konstatování tohoto faktu jako urážku? Ale Peroutka se nepoučil. I po r. 1945 měl cukání podceňovat význam aktivit zahraniční emigrace.

Zeman sice nemůže bezprostředně prokázat, že článek psal přímo Peroutka, co však může hravě prokázat, je to, že Peroutka zveřejnil ve svém časopisu vlevo dole na první straně tézi Hitler je gentleman v podobě, že německým politikům je vlastní rytířské chování. Být fascinován neznamená být okouzlen. Samozřejmě autor toho článku vyjadřuje toliko naději, že němečtí politikové budou ctít kulturní autonomii Protektorátu. Ale také je samozřejmé, že čtenář po zkušenosti s Protektorátem zpětně si mohl říci, že dotyčný byl pěkně naivní, když spoléhal na to, že Hitler je gentleman. Ovšem tato jeho naivita měla háček, naváděla totiž čtenáře, aby se pohybovali v legálním rámci, což byl postoj z hlediska odboje už hodně kolaborantský. A může být přinejmenším zpochybněn z hlediska významu snah o znovunabytí státní samostatnosti a povalení nacistického režimu.

Vědomá lež by v tomto případě byla založena na faktu, že Zeman předem věděl, že žádný Peroutkův článek typu "Hitler je gentleman" nikdy nebyl napsán a že Peroutkovi jeho připsáním ublíží. Přece jenom mi připadá pro tuto chvíli rozumnější předpokládat, že si něco špatně zapamatoval ve zkratce, podlehl atmosféře konference věnované osvobození Osvětimi a chtěl k tomu něco zajímavého říci. Jakmile ale zjistil ohlas, tak už pak nasedl na rozzuřeného býka a začalo se mu to líbit. A prozatím vytěžil z této královské jízdy, co se dalo s minimálními náklady a s maximálními efekty. Stále se mluví jenom o Zemanovi. A pro politika, tak jako pro bulvár je nejdůležitější neupadnout do hlubin zapomnění. Zeman pouze nemůže dokázat a honosit tím, že má po centrálním mozku lidstva druhou nejlepší paměť na světě.

Na potkání pak by bylo možné se pana prezidenta ptát, co paměť, všechno v pořádku. Peroutka nalezen, nalezen. Jednu věc nejsem schopen posoudit, zda-li si dělá Zeman z pražské kavárny legraci, a tedy předem věděl, co se začne dít, anebo má pouze děravou paměť. A co když ten dotyčný si bude myslet, že se nedopustil ani chyby, ani lži? Přímo na konferenci, věnované osvobození Osvětimi, použil Zeman formulace "Peroutka zveřejnil". Teprve na tiskové konferencí docela chybně zpřesnil: "Peroutka napsal". To by naznačovalo, že v mezidobí Zeman, který se ocitl pod tlakem pražské kavárny, začal horečně přemýšlet, zda vskutku daný článek na téma Hitler je gentleman vskutku viděl. A po utvrzení, že se může na svou paměť spolehnout, zbytečně přitvrdil. Tedy o žádnou vědomou lež nešlo.

O lži nelze hovořit, to by bylo nutné předpokládat, že dotyčný mluvil vědomě nepravdu s cílem někomu nějak ublížit, i když dobře věděl od počátku, jak se věci mají, o demenci také ne, ta se vyznačuje tím, že si pamatujete věci ve vzdálené minulosti, nikoliv včera, a neschopnosti také ne, když jeho několik vět vyvolalo takovou bouři ve sklenici vody. Spíše bych řekl, že si Zeman diriguje pražské kavárníky, jak se jemu líbí. Je to takový jeho způsob, aby se na Hradě necítil osaměle. Jak to podle Dumase říkal Mazarin, jen ať si zpívají (o mně posměšné popěvky), jenom když platí.

Teď mohu být obviněn ze lži, demence a neschopnosti, protože na tak 1000 stranách Tří mušketýrů také nebudu schopen tuto větu, kterou si kardinál říkal pro sebe, najít, Ovčáčka nemaje.

Za co se má Kancelář presidenta republiky omlouvat?

V historické literatuře se nalézá množství odkazů na prameny, dokumenty, články, stati a knihy, které dnes už nikdo není schopen dohledat. Mohu posloužit vlastní zkušeností. Jsou známy názvy děl, které jsou citovány jinými autory, někdy dokonce záměrně nepřesně, ale prostě sama tato díla nejsou k dohledání. Zeman se omluvil, že ten článek nenalezl. Co více chcete? Mlynář vyjádřil svou připravenost omluvit se. Proč ta omluva nemá prozatím řádnou právní formu, je také jasné. Šéf prezidentské kanceláře sdělil, že soudní rozsudek popisuje pravdivě stav věcí. To, že se přiklonil Hrad k názoru, že Česká republika nenese odpovědnost za výroky prezidenta Zemana, tak tomu se nelze divit. Česká republika totiž nemůže nijak potrestat prezidenta Zemana. Není to vztah rodiče a dospělého dítěte. Za první republiky bylo vše jasné. Tehdy za činy prezidenta odpovídala vláda. Toto však nutně padlo s přímou volbou prezidenta. Ale počkejme si na výrok Nejvyššího soudu

Všechno bych pochopil, jenom nelze pochopit 1) za co se má Zeman omluvit, když z 99% řekl pravdu, 2) a proč se má za něj omlouvat prezidentská kancelář. Prezidentovi nic žádný soud nestanovil, pouze Kanceláři prezidenta republiky. A to je velký rozdíl. Je to asi tak, jako by se měl za nějaký prohřešek severočeského hejtmana omlouvat severomoravský kraj. Když jde nalézt článek zveřejněný Peroutkou jako redaktorem Upřímné slovo k politikům německého národa, tedy i Adolfa Hitlera, jehož vůdčí ideou je téze o rytířskosti jejich chování vůči českému národu vlevo dole na titulní stránce, pak jediné, co mohu udělat, je, že budu vyžadovat toto zpřesnění. A raději dokonce budu mlčet. Ten článek jako celek je daleko příšernější než citace z něj vlevo dole. Takže tím vychází víceméně najevo, můj předek by mohl být vyviněn ze zlodějny, ale obviněn z vraždy. Nemyslím si, že například odbojová skupina Věrní zůstaneme a generál Eliáš četli s radostí Peroutkovy články, které se objektivně spokojovaly s pouhým hájením kulturní autonomie v situaci, kdy nám Němci brali krev a půdu. Samozřejmě i manifestace okolo převozu Máchových ostatků do Prahy měly velký význam. Ale krach Peroutkovy koncepce nastal už 17. listopadu 1939.

Pražská kavárna rozšlapává něco velmi nehezkého, což ji ulpívá všude po těle přesně tak, jak Zeman píská. Jemu stačí mu odvolat na jiné již nalezené články Peroutky či jeho kolegů v časopise Přítomnost, z nichž se dalo odvodit, že mezi existujícími německými politiky lze nalézt i takové, které by bylo možné považovat za gentlemany například velvyslanec Eisenlohren, ostatně tehdejší říšský protektor Neurath jako přímý zástupce Hitlera měl přece jenom pověst slušného Němce. Proč pražští kavárníci vedou prohraný boj, nechápu. Udělali by lepší, kdyby vyklidili bojiště.

Podobnost názvu článku Hitler gentleman v Rudém právu s beznadějně hledaným článkem Hitler je přece gentleman je čistě náhodná. Takové věci se stávají. U toho názvu podobnost končí. Diskuze o tom, zda Zeman něco viděl či neviděl, se stalo trhákem Práva.

Závěr

Celá kauza je toliko uměle vyvolaná mediální bublina, která nemá nic společného s životem a nevypovídá nic podstatného ani o Zemanovi, ani o Peroutkovi. A snad stojí pouze za to sledovat, jak se taková bublina vytváří.

Morální selhání prezidenta? Když někdo navzdory tvrdému tlaku "pražské kavárny" setrvá ve své pravdě, byť třeba i z objektivního hlediska poněkud zkreslené, tak se snad jedná o něco, co je hodno úcty. Pravda Giordana Bruna se možná potvrdila až po jeho smrti. A měl tedy odvolat? Protože všichni jeho současníci tvrdili opak? Je nutné hájit právo na bludařství, na právo hlásat bludy.

Každý občan má snad právo se odvolat v občanskoprávním sporu k Nejvyššímu soudu a zřejmě také požádat o odklad vykonatelnosti rozsudku nižší soudní instance. A buď Nejvyšší soud vyhoví, nebo nevyhoví této žádosti. S tím bych si hlavu vůbec nelámal. Pokud samozřejmě nevyhoví, tak je povinná strana v maléru. A musí konat. Samozřejmě, že třeba rozsudek, že za plnoletého synovce musí tetička zaplatit pokutu za jízdu na černo, nebo dokonce naopak, potřebuje přece jenom abych tak řekl úřední razítko, protože by se jednalo o prolomení zásady, že jedna plnoletá osoba nemůže odpovídat za jednání jiné plnoleté osoby. Což asi, jak je mi známo, je problém při exekucích, kdy věci nalezené v bytě dlužníka, i když nejsou jeho, mohou být zabaveny za účelem uspokojení pohledávky věřitele.

Jako soudce bych nařídil upravit jeho řeč na konferenci tak, aby se opírala o nalezené články Peroutky. Ale dovolím si předvídat, že Nejvyšší soud nevyhoví žádosti o odklad publikace omluvy, protože i kdyby bylo dovolání Kanceláře vyhověno, tak zde není žádný důvod předpokládat, že by publikace omluvy měla za následek nenapravitelné škody.

Příznivci Zemana se dobře baví především moralizujícími výkřiky jeho odpůrců. Kdyby tito jeho ctihodní odpůrci moudře mlčeli, odsoudili by Zemana na zapomenutí. Stejně by bylo zajímavé vědět, co by se dělo, kdyby Zeman v rámci boje proti alkoholismu připsal Peroutkovi článek Hitler je gentleman jako výsledek poněkud přílišného popíjení slivovice.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.