Jiří Řezník: Josef Gruber a Obzor národohospodářský VII.

Úvod

Taková osobnost byla nalezena ve Františku Xaveru Hodačovi, narozeném 21. února 1883 v Praze, který tedy pouze o 18 let mladší než Josef Gruber.Šlo o profesora národního hospodářství a finanční vědy na České technice v Praze, kde v r. 1907 promoval na doktora. Pak pracoval v národohospodářském semináři profesora dr. Eugena Philipoviche ve Vídni a habilitoval se na České technice v Brně pro národohospodářskou politiku, finanční vědu a statistiku. V roce 1919 jeho habilitace přenesena na Českou techniku v Praze. V roce 1922 byl jmenován řádným profesorem národního hospodářství a finanční vědy na Českém vysokém učení technickém v Praze. V době své působnosti založil na české technice v Praze národohospodářský seminář. Byl členem výkonného výboru lidové strany, později lidové strany pokrokové na Moravě do r. 1911, kdy se vzdal politické činnosti. R. 1914 založil Průmyslový věstník, který také začal redigovat.

V roce 1913 byl ustanoven sekretářem Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko v Brně. V této funkci připravoval se zástupci Spolku českých průmyslníků textilních, Spolku československých cukrovarů a Svazu hospodářských strojíren založení samostatné průmyslové organizace pro české země, k němuž došlo během války roku 1918. Při ustavující hromadě byl zvolen do presidiálního výboru Ústředního svazu československých průmyslníků, v němž dlouhododobě zastával funkci generálního sekretáře. Od vzniku Československa byl členem Bankovního výboru při ministerstvu financí. Jako delegát československých zaměstnavatelských svazů se účastnil všech mezinárodních konferencí práce a je od prvé konference r. 1919 členem správního výboru Mezinárodního úřadu práce. V této funkci spolupracoval mimojiné s profesorem Ginim na pamětním spisu o průmyslovém významu evropských států. Roku 1922 byl Svazem Národů vyzván, aby se Švýcarem Fr.Heroldem vypracoval návrh na úpravu hospodářských otázek pro kraje, vzniklé rozdělením Horního Slezska, Na podkladě tohoto návhu byla vypracována německo-polská konvence.

Obzor národohospodářský pod vedením Františka Hodače 1926-1930

Ve druhé polovině 20. let 20. století časopis Obzor národohospodářský pod vedením nového redaktora zvětšuje svůj rozsah až o 470 stran v r. 1929 oproti r. 1925. V tomtéž roce dosahuje nového maxima počet publikovaných článků. Časopis se výrazně koncentruje na ekonomická témata s výjimkou právě r. 1929. Nový redaktor se snaží přitáhnout zájem čtenářů v celém pětiletí články z oblasti státu a finančního hospodářství (celní politika, veřejná správa, zdanění, státní rozpočet), ale též články z národohospodářské teorie (teorie právní jistoty, ceny, inflace a deflace, organizace, hospodářské myšlení, koncentrace a specializace výroby, mezní užitek, struktura hospodářství) a rozbory vývoje v zahraničí (cukerní a obchodní politika, Davesův plán, deflace a pojištění v Itálii, hospodářská politika Rumunska, ruský hospodářský problém, státní rozpočet SSSR, světový export, kartely v USA, uhelný problém, vývoj světové hladiny cen, zahraniční obchod). S výjimkou posledního roku se těšil rovněž pozornosti redaktora vývoj československé ekonomiky (její soutěž o světový trh, konjuktura, obchodní bilance, spotřeba domácností, výše mezd).

V roce 1926 je největší počet článků (5) věnován situaci v Československu i v zahraničí a sociálním otázkám. V dalším ročníku největší plochu získávají vývoj zahraničí (13 článků), národohospodářská teorie (7 článků) a téma finančního hospodářství (8 článků). V r. 1928 se opět do popředí dostávají zahraniční (8 článků) i obecné (7 článků) hospodářské otázky. Taktéž o rok později ještě výrazněji jsou preferována pojednání o zahraničních (13 článků) a obecných (10 článků) hospodářských otázkách. 5 článků je věnováno oblasti zemědělství. V r. 1930 pozornost čtenářů měla být obrácena jednoznačně na vývoj v zahraničí (16 článků). Daleko za tímto počtem článků zůstaly oblasti dopravnictví (5 článků) i finančního hospodářství (4 články).

V druhé polovině 20. let 20. století, kdy převzal vedení redakce Obzoru národohospodářského František Hodač, rubrika Články se vyprofilovala tematicky do následující podoby: Dopravnictvím se zabývalo 7 článků, státem a finančním hospodářstvím 25 článků, hospodářstvím Československa 20 článků, obecnými otázkami hospodářskými 31 článků, obchodem a obchodní politikou 8 článků, peněžnictvím, měnou a bankami 9 článků, průmyslem a živnostmi 11 článků, různými otázkami 5 článků, sociálními otázkami a politikou 9 článků, statistikou 2 články, zahraničními otázkami hospodářskými 55 článků, zemědělstvím 11 článků.

V časopise oproti předcházejícímu pětiletí přestali publikovat alespoň dočasně následující autoři: Josef Beker, León Bondy, Cyril Čechrák, Vladimír Dědek, Josef Drachovský , Emanuel Grégr, Jiří Havelka, Rudolf Hotowetz, Josef Hraše, Karel Karásek, O. Klepal, František Klumpar, Eduard Körner, Otakar Koutský, Josef Macek, Emil Meissner, B. Mansfeld, Jan Matýs, František Modráček, Karel Polák, Antonín Prokeš, Josef Prunar, Alois Rathouský, František Rössller , Emanuel Rossi, Josef Salaba, Josef Schneider, E. Schönbaum, František Schwarz, Zdeněk Tobolka, V. E. Vaníček, Václav Verunáč, Otakar Vodička, I. Vavruch, Karel Wagner, Emil Zimmler a Bohdan Živanský. Čtenáři se také nesetkali s články od následujících zahraničních autorů: Vasilij Mitrofanovič Benzina, Vincence Dewetter, Vilém Forster, P. Garnický, Frank B. Gilbreth, Jerzy Kurnalowský. Celkem přestalo v časopisu publikovat 45 autorů, tedy o 16 více než v předcházejícím období.

Na stránky Obzoru národohospodářského se vrací Karel Engliš a počtem svých článků příspěvků zastiňuje všechny ostatní autory také v celém dalším desetiletí; na stránkách časopisu publikoval více než 45 článků, první v r. 1907 a poslední v r. 1941. Pan redaktor František Hodač ustoupil zcela do pozadí, nicméně také od něj si lze přečíst celkem tři články, první v r. 1913 a poslední v r. 1937. Ve spolupráci s časopisem také pokračují Antonín Basch, Jan Dvořáček, Josef Dvořák, Vilém Forster, Vilém Funk, Jiří Hejda, Cyril Horáček, V. Ibl, Vladislav Klumpar, Ivan Krno, Josef Lukáš, Alfréd Mayer, Jindřich Mayer, Vilibald Mildschuh, E.V. Neubauer, Jaroslav Preis, Václav Schuster, Karel Uhlig a Josef Zelinka. Celkem šlo o 21 autorů.

Nový redaktor dokázal získat také nové autory: Zdeňka Auegenhaltera, Karla Bajera, Jaromíra Beráka, Kamila Cziviše, Josefa Čermáka, Ottu Deutscheho, Kazimíra Dobiáše, Karla Drážka, Zdenka Fafla, Ctibora Fialu, Joe Hartmanna, Gustava Heidlera, Ervína Hexnera, Karla Hudce, Karla Chocholeho, Otto Jelínka, Františka Jiráska, Josefa Kalfuse, Otto Kappa, Josefa Kislingera, L. Krátkého, Jaroslava Kratochvíla, Jindřicha Krestu, Ivana Krnu, Jiřího Kurfürsta, Em. Kusého-Dúbravu, Vladimíra Kybala, Zdeňka Mikysku, Vojtěcha Mixu, Josefa Mráze, Vladimíra Noska, P. Paula, V.J. Paulata, Josefa Peterse, Viléma Pospíšila, Josefa Radvana, Leopolda Reisze, Stanislava Režného, Emanuela Šlechtu, Jaroslava Šlemra, Jana Tilleho, Antonína Tvrdoně, Josefa Vaňka a Vladimíra Vybrala, ať už k jednorázové, či systematičtější, nebo trvalejší spolupráci. Lze napočítat až 44 nových přispívatelů. O 193 článků se podělilo 65 autorů. Počet článků se zvýšil o 65 a počet autorů o 15.

Dílčí závěr

Pro nového readaktora se stal Obzor národohospodářský toliko odrazovým můstkem pro další kariéru. Roku 1925 byl jmenován členem koordinační komise pro otázky odzbrojení, kde s francouzským delegátem Jouhanouxem byl referentem o soukromé výrobě střeliva a válečného materiálu, o čemž vypracoval zprávu. Byl členem přípravného výboru pro mezinárodní hospodářskou konferenci. R. 1926 byl jmenováín generálním komisařem československé vlády pro výstavu dekorativních umění a průmyslu v Paříži. Na mezinárodní hospodářské konferenci r. 1927 předsedal průmyslové sekci a spolupracoval na doporučeních, která tato přijala.

V r. 1926, kdy byla založena Národní banka československá, byl zvolen členem její bankovní rady a výkonného výboru. V roce 1928 se stal místopředsedou výše uvedené průmyslové organizace pro české země. Dal podnět k založení Konferederace československých zaměstnavatelských organisací v Republice Československé, sdružující zaměstnavatele z řad průmyslu, zemědělství, živností, bankovnictví atd. V roce 1927 se stal jejím místopředsedou.

František Xaver Hodač se stal místopředsedou Poradního sboru pro otázky hospodářské. Do politického života vstoupil opět r. 1929, kdy byl zvolen poslancem za Národní demokracii. Po parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Československou národní demokracii poslancem Národního shromáždění za župu Mladoboleslavskou. Tvořil opozici hradní politiky, převážně zahraniční ztělesněné v Edvardu Benešovi, kritizoval jeho zahraničně politickou orientaci. František Hodáč je spolutvůrcem sjednocení pravicových sil do bloku Národní sjednocení, které vytvořil před volbami v r. 1935, v němž se spojila Československá národní demokracie, Národní liga Jiřího Stříbrného a Národní fronta Františka Mareše. V letech 1937-1938 Národní sjednocení vedl. V roce 1937 založil deník Národní noviny, do něhož často přispíval. V době krize se přikláněl spíše k Mussoliniho režimu v Itálii. V roce 1926 obdržel italský Řád Bílého lva za knihu o Janu Husovi: Giovanni Hus, il Veridico (Jan Hus, hlasatel pravdy). Po mnichovské kapitulaci se stal jedním z místopředsedů Strany národní jednoty, do níž přešli členové Národního sjednocení. Roku 1938 byl jmenován předsedou Státní hospodářské rady při prezidiu ministerské rady. V r. 1939 založil a pak vedl národohospodářské oddělení Studijního ústavu Baťových závodů.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.