Loutkáři naší současnosti z toho jistě mají velikou legraci a v pohodě okrádají tuto republiku dál. Je pochopitelné, že celkem bez obav, protože vláda nevládne pro lid, ale pro bankovní a průmyslovou lobby, tu armádní v to počítaje. Ministerské a ředitelské posty se mění podle přání těch mocných. Zákony slouží spíše přestupníkům než těm poctivým. Zloději si nasazují gloriolu zachránců ekonomiky a ti největší zločinci mají často plná ústa řečí o morálce a čistotě. Co je tedy vlastně pravda a co je skryto za rouškou špinavostí nejvyššího řádu?
Srovnávejme paradoxy, které v naší společnosti nepochybně existují. Malí zloději přeplňují naše vězení a čerpají ze státního rozpočtu na den a osobu daleko větší částku než slušní důchodci. Pro vězně práce není a důchodci, aby přežili, musí pracovat. Velcí zloději sedí ve státních orgánech a Bůh nás netrestej snad i ve vládě a parlamentu a jsou za to velmi dobře placeni. Naše banky se o nás starají tak dobře, že máme na naši bídu ty nejvyší bankovní poplatky, zatímco podnikatelé jsou od nich osvobozeni, to vše za velmi dobré platy bankovních úředníků. Odpovědní představitelé státní banky neprozřetelně prodali naše zásoby zlata pod cenou a nikdo za to nemůže. Obchodní řetězce se pyšní u nás extrémními maržemi, které by si na území našich západních sousedů nedovolili. Třeba u cen benzínu a nafty, o potravinách nemluvě. Do obchodní sítě proudil již roky nelegální pančovaný alkohol s vědomím nynějšího ministra vnitra a nic se neděje. Pardon jen snad to že zemřelo už 25 lidí po požití metanolu. Ministr obrany ještě jako přestavitel republiky pro evropské záležitosti vyházel beztrestně třičtvrtě miliardy za služby firmy PROMOPRO a nic se neděje. Snad jen to, že jako ministr obrany pořádá v době, kdy u nás není na důchody, nákladné Dny NATO, které jistě nebyly zadarmo. Ještě si důstojníci libovali jak slouží pandury v Afganistánu, to jsou ta vozidla spojená svým kmenovým listem s korupcí. Koho tedy vlastně brání naše armáda. Nejsou to snad vlastně jen žoldnéři sloužící v žoldu kohosi nadnárodního, kdesi na druhém konci světa pro větší slávu kohosi nedefinovatelného. Jen tam občas zaplatí toto dobrodružství občas nějaký voják svým životem. Budiž, vědomě do tohoto dobrodružství vstoupili. Páni ministři a poslanci tam jedou občas na výlet a tak odvážní nevojáci odění v maskovaných kabátech motivují naše vojáky a já se ptám k čemu.
A co na to veřejnost? Pravda, některé iniciativy se snaží vyburcovat obyvatele k protestům, ale bez výsledku. Občanská společnost je atomizovaná a tráví čas v neplodných, ale svobodných reakcích na články v mediích. Nadává v hospodách, doma u TV, mezi přáteli, ale stále je vděčná za to, že může občas nakoupit lepší zboží, zajet na chatu autem pořízeným na půjčku, na dovolenou někam, kde lze zapomenout na každodenní starosti. Osvobodit se od strachu o práci a hmotnou existenci, ke které zve neúnavná reklama, od lží a desinformací tekoucích nepřetržitě z medií. Nebo snad není pravda, že v průzkumech veřejného mínění je okolo 80% lidí nespokojených s politikou této vlády a na shromáždění iniciativ se jich sejde vždy jen hrstka provázená ulekanými pohledy kolemjdoucích. V diskuzích na internetu, které jsou často prošpikovány expresivními výrazy je často cítit hrozbu defenestrací, či přímo občanskou válkou. Kdo je tedy schopen otevřeně prohlásit, zda je pro, nebo proti vládě této podivné kamarily rádobychytráků? Jde o mínění většiny občanů naší země, nebo je to jen výkřik několika zoufalců kteří se brání novému pořádku? Kam se ztratili všichni ti nespokojenci z výzkumu veřejného mínění? Slyšel jsem podivně temná slova pronesená v pátek na Klárově. Bože lidé, přece to tak nenecháte. Zatím je tedy klid. Není to klid před bouří? Jenže z toho klidu jde strach. Mrazí až v zádech. Kdosi píše 12.10. padne vláda. Je to skutečně jen zbožné přání? Státní rozpočet se dál mění podle toho jak fouká vítr, daně se upravují podle přání ministra financí bez ohledu na jejich reálný dopad. Chudým se ubírá a bohatým to nevadí. Na jedné straně je třeba šetřit, nepřímé daně jsou čím dál vyšší. Vyhrožuje se růstem státního dluhu, který však přesto nepřetržitě roste. Na vyšetřování korupce nejsou peníze, ale na reprezentaci se nešetří. Stát chudne, ale zahraniční firmy v minulosti vybavené daňovými prázdninami bohatnou, nebo po vyčerpání bonusu z republiky odcházejí.České firmy se stěhují do daňových rájů. Exekutorů přibývá jako hub po dešti, a lidé mají čím dál větší strach. Ze zítřka, z toho, co čeká naše děti, které převzaly tento způsob konzumního života jako jediný možný. Důchodci počítají své korunky, aby vyžili a ti bohatší o ně přicházejí díky lumpům, kteří neváhají je okrást. Vždyť vlastně proč ne, když jimi tato společnost pohrdá a považuje jejich existenci za přítěž státu, když se nedokážou o sebe postarat. Pracující mlčí, protože se bojí o svou práci a manažeři slouží, protože se jim to vyplatí. Současní vedoucí úředníci sloužili za bývalého režimu komunistům, a proto dnes raději mlčí, nebo s převlečenými kabáty dnes sedí ve význačných funkcích a jsou modřejší než obloha. Ono se to vyplatí. Prostě paradox za paradoxem.
Naši přestavitelé se mezi sebou pošťuchují jako nevychovaní kluci, to vše samozřejmě před veřejností snad jen proto, aby zakryli skutečné problémy této nezdravé společnosti a nemocné země. Umějí snad slovy vysvětlit vše, byť by jejich slova byla učiněný nesmysl. Jen oblbnout davy a snad jim dát chléb a hry. Jak málo je to originální. Snad jen křesťané se ptají slovy bible:“Jak dlouho ještě Jidáši?“
Josef Reiman
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
