Josef Tichý: Letošní září nám připravuje podivné události. Krvavé měsíce v dějinách. Nemáme to v rukou

Zapíše se letošní září nějak výrazněji do dějin? Pokud sledujete americkou alternativní mediální scénu, pak snadno získáte dojem, že stojíme na prahu mimořádných událostí. Takových, jež zásadním způsobem změní chod moderního světa.

Tajemství Šmitahu

Významná část „proroků zkázy“ vychází z okruhu biblických fundamentalistů (radikální proud v rámci protestantismu), inspirujících se knihou Jonathana Cahna „Tajemství Šmitahu“. O jaké tajemství má jít a jak souvisí s letošním zářím? Šmitah je starozákonní termín, označující tzv. sabatický rok (bývá též překládán jako „propuštění“ či „omilostnění“). Podle mojžíšského zákona mají být každý sedmý rok odpuštěny dluhy - s výjimkou cizinců – a půda, jež byla během předchozích šesti let využívána, má ležet ladem.

I když se tato praxe v talmudickém židovstvu dnes až na malé výjimky nedodržuje, v myslích mnoha jejich učenců je stále živá. A protože Jonathan Cahn je rabín, stala se jeho kniha v mesiánském prostředí – a nejen tam – předmětem značné pozornosti. Cahn je přesvědčen o tom, že objevil klíč k pochopení významu Šmitahu pro moderní Ameriku. Protože se USA zásadami sabatického roku neřídí, ostatně stejně jako jiné státy, volí prý Hospodin různá znamení, jimiž ji chce přimět k nápravě a pokání.

V knize Cahn tvrdí, že všechny krizové události 20. století, jež negativně ovlivnily život milionů Američanů, se odehrály právě v sabatických letech. Speciální pozornost věnuje finančním trhům, jejichž dva historicky největší denní propady nastaly v poslední den sabatického roku, tedy 29. elúla židovského kalendáře (2001 a 2008). Letošní Šmitah končí 13. září a Cahn je přesvědčen, že i tentokrát se dočkáme velkých otřesů – a to nejen na burzách.

Stačí zdravý rozum

Neuvádíme to zde proto, že bychom zrovna tomuto Cahnovu „proroctví“ bezmezně důvěřovali. Ostatně není jediné, jež se dnes, zvláště díky internetu, mezi lidmi šíří. Pouze tím chceme ilustrovat, k jakým spekulacím se dnes uchylují lidé, kteří stejně jako my vnímají, že již mnohé probíhající události mohou z druhé poloviny letošního roku učinit pořádné drama. K tomuto závěru není přitom vůbec zapotřebí vázat se na jakékoli konkrétní datum, jakkoli ti, kdo nás chtějí dovést ke „světlým zítřkům“ globálního vládnutí, si v numerologii či jiných okultních vědách libují.

Evropa na lopatkách

Každý, kdo v těchto hodinách sleduje potenciální válečnou zónu na budapešťských nádražích či jiných místech rozvrácené Evropy, dobře ví, že časy se radikálně mění. Také nekončící občanská válka nedaleko za našimi hranicemi a tlak neokonzervativců na vyvolání ještě ostřejší konfrontace s Ruskem dávají tušit, že ani naše země nemusí být krvavého konfliktu ušetřena. A také si můžeme být jisti tím, že stále se prohlubující finanční a hospodářská krize v USA, eurozóně i na rozvíjejících se trzích, se svými mnoha nepříjemnými důsledky teprve udeří.

Letošní září žádnou nudu neslibuje

Nahlédneme-li do kalendáře, pak pochopíme, proč právě září vzbuzuje mezi vnímavými lidmi tolik obav. Podívejme se alespoň na několik dat, o nichž se možná budou jednou učit naše děti. Pokud tu ovšem vůbec nějaké budou.

Přestože se na tento den nic oficiálně neplánuje, pak i letošní připomínka útoků z 11. září se nese v atmosféře obav před případnou událostí podobného významu. Jen čtyři dny poté končí dosud nejrozsáhlejší vojensko-policejní manévry na území USA (Jade Helm), jejichž hlavním cílem byl sběr dat a nácvik bezpečnostních operací proti nepříteli. Podotýkáme, že především vnitřnímu.

Agenda 2030 – vstříc globální vládě

Téhož dne, tedy 15. září, bude v New Yorku zahájeno 70. zasedání Valného shromáždění OSN, jehož se zúčastní pomazané hlavy z celého světa. Nepůjde jen o běžné nudné projevy státníků i těch, kdo si na státníky pouze hrají, ale i o to, že ve dnech 25. – 27. září zde bude schvalován nový „rozvojový program“ Agenda 2030. Že v ní nejde o rozvoj opravdové svobody a politické autonomie pro jednotlivé státy, na to můžeme vzít jed.

Toto shromáždění bude letos mimořádně zajímavé i tím, že jej 25. září osloví papež František, jenž se o globální vládě pozitivně vyjádřil ve své nedávné encyklice o životním prostředí Laudato Si. Den předtím má František – jako vůbec první papež v dějinách – promluvit ke členům amerického Kongresu. Význam této události proto snad ani podcenit nelze.

Uvrhnou američtí banksteři globální ekonomiku do deprese?

17. září se bude konat zasedání jiné skupiny mocných, jejichž hlas má v mnohém ohledu podstatně větší váhu, než je hlas politiků. Američtí centrální bankéři mají mj. rozhodnout o tom, zda se zvýší, třebas i jen symbolicky, úroková míra. Pokud tak učiní, bude to proto, aby vyznali svou víru v iluzi ozdravující se americké ekonomiky.

Důsledky takového rozhodnutí však mohou být nedozírné. Propady akciových trhů, jichž jsme byli svědky v minulých týdnech, by byly jen drobnou vlnkou proti vodopádu, který by to zákonitě spustilo. Jenže je to dvojitě slepá situace: Pokud totiž FED úrokové sazby nezvýší, na rovinu přizná, že je americká ekonomika v recesi, navíc s vyhlídkou na možnou brzkou depresi. V obou případech se tedy můžeme dočkat – a nejen na burzách – mnoha „zajímavých“ turbulencí.

Tři dny po zasedání banksterů půjdou k volbám Řekové. I když není příliš pravděpodobné, že by v nich mohli zvítězit opravdoví vlastenci, toužící po vymanění se z bruselsko-berlínského sevření, může se stát, že z těchto voleb nevzejde žádná vláda, jež by byla schopna v praxi prosadit to, co slíbila kapitulační vláda Tsiprasova. Řecká krize tedy zdaleka není u konce, ba právě naopak.

Znamení luny?

A pro ty, kteří se zájmem sledují „znamení na nebi“, už jen jako perličku dodávám, že až budeme slavit svátek sv. Václava, tak se na večerní obloze „rozzáří“ - za poslední rok a půl již počtvrté - krvavý měsíc. V posledních 500 letech se tento jev v takto rychlé sekvenci objevil pouze třikrát. Poprvé v roce, kdy byli Židé vypoklonkováni ze Španělska (1493), podruhé (1949), kdy vznikl stát Izrael, a pak v roce 1967, kdy se nejen narodil autor tohoto článku, ale kdy proběhla sedmidenní arabsko-izraelská válka. Volba zmíněných událostí není náhodná – jako tehdy, i tentokrát připadají všechny čtyři lunární zatmění na některý z židovských svátků.

V této souvislosti zmiňme ještě jedno datum: 17. září je poslední den lhůty, do níž se má americký Kongres vyjádřit, zda souhlasí s dohodou s Íránem o jeho jaderném programu. A jak známo, američtí neokoni se svým nejvyšším šéfem Bibim, jak se říká premiérovi Izraele Netanjahuovi, udělají vše pro to, aby ke schválení této smlouvy nedošlo. Za jakou cenu jim to bude stát?

Prospěch duše nade vše

Ale už dost. Výše zmíněná data neuvádíme proto, že by v nich byla osudově zakódována naše budoucnost. Platí Hájkovo diktum z knihy Smrt v sametu, že žádný lidský plán nikdy nevyjde, protože Pán Bůh si do svého plánu nikým kecat nenechá. Je samozřejmě možné, že dopustí, abychom se v září či kdykoli později ocitli v situaci, na kterou konzumem obklopený západní člověk není zvyklý, ale pak jen proto, aby nám to ve výsledku mohlo prospět na duši.

A o tu, bez ohledu na to, že si to mnozí už neuvědomují, jde v našem životě – i tom politickém – především.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.