Tu bude využívat účelově ke své obhajobě, místo k hájení zájmů občanů, kterými byl zvolen. Proto se začíná v České republice hlasitě uvažovat o tom, že by měla i u nás být možnost poslanci odebrat mandát, jako je tomu ve civilizovaných zemích v Evropě, včetně většiny postkomunistických zemí včetně Slovenska.
Podle podkladů, které dostala předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, je ztráta mandátu ve většině zemí automatická, pokud dojde k pravomocnému odsouzení člena parlamentu. Tak tomu je v Bulharsku, Estonsku, Portugalsku a i na Slovensku. V druhé skupině jsou pak země, kde je ztráta mandátu podmíněna ještě rozhodnutím jiného orgánu. V některých zemích jde o parlamentní komoru, jak je tomu v případě Finska, Spolkové republiky Německo nebo Litvy, v jiných zemích je to soud, jak je tomu v případě Polska a Švédska. Některé země vymezují rozsah trestných činů nebo trestů, které mají za důsledek odnětí mandátu. To je zejména případ Portugalska nebo Polska.
V jiných zemích je ztráta mandátu spojována se ztrátou volitelnosti. Například v Belgii se váže volitelnost na výkon tzv. občanských a politických práv. Pokud člen parlamentu pozbyl tato práva rozhodnutím soudu, pozbývá automaticky i mandátu. Podobně je tomu v Dánsku, Francii a třeba na Kypru, v jehož Ústavě stojí, že kandidát nesmí být odsouzen za trestný čin, jehož skutkovou podstatou je podvod, nečestnost nebo volební podvod.
Velká Británie má nepsanou ústavu. Dolní sněmovna tam historicky disponuje sankčními pravomocemi vůči jednotlivým členům. Jde především o sankce za porušování privilegií parlamentu a pohrdání parlamentem. Sankcí za tyto skutky může být až vyloučení z parlamentu, ale o tom rozhoduje speciální volební soud, jako tomu bylo nedávno v případě britského poslance Woolase, kterého zvláštní volební soud odsoudil k zániku mandátu a k tomu, že nesmí kandidovat v příštích třech letech. A proti rozhodnutí volebního soudu již neexistuje odvolání, jak poznamenal nedávno profesor právní filozofie z Cardiffu Jiří Přibáň. V případě potrestání za spáchání trestného činu na více jak jeden rok odnětí svobody nastává nevolitelnost, v důsledku čehož se uprazdňuje mandát a jsou vypsány doplňovací volby. Pokud je trest do jednoho roku odnětí svobody, je sněmovna informována, pokud je trest pouze peněžitý, k informování sněmovny nedochází.
Pozoruhodné je, že naše Ústava tento problém nepředvídala a její tvůrci se nenechali inspirovat zahraničními vzory, což samozřejmě snižuje autoritu nejen autorů Ústavy, kteří jsou většinou mrtví, takže nám už důvody, proč k tomu nedošlo, nevysvětlí, ale i současné Poslanecké sněmovny, jejíž důvěra je beztak velmi nízká. Se změnou Ústavy by se proto nemělo otálet. Spoléhání na právní kulturu, která by vedla k tomu, že poslanec po odsouzení sám odstoupí, jak ukazuje causa dr. Ratha, je mylná. Politická kultura je něco, co se rodí staletí a nelze předpokládat, že by se něco obdobného po padesátileté devastaci naší země dvěma totalitami mohlo zrodit u nás za dvacet let. Pokud ke změně nedojde, bude se občan od vlastního státu čím dál tím víc znechuceně odvracet. Povzdechy starších odborníků, kteří hlasitě říkají: "Kdybych byl jen o něco mladší, hned bych odsud odešel," to jednoznačně potvrzují, a s tím se rozhodně nemůžeme chlubit. "Absolutní trestní imunitu mají jen poslanci a senátoři při hlasování v Parlamentu, ale rozhodně ne vláda nebo ministři v jejich rozhodování," říká Jiří Přibáň, a to platí i pro bývalou ministryni Vlastu Parkanovou. Vlastně jde o to ukázat na naléhavost změny, která by měla vymýtit ilegální způsob financování politických stran, na kterých se přiživuje řada lidí spřízněných s některými politiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
