Jedním z axiomů (předpokladů, o kterém se nepochybuje) právního státu je, že moc soudní a výkonná jsou nezávislé.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu o doplatcích mezd soudcům je v rozporu s tímto axiomem. V totalitě (třeba za vlády osvíceného monarchy) je tento předpoklad samozřejmý. Žádný osvícený panovník by si nenechal určovat svými úředníky, jak je má odměňovat. U nás si soudci (státní úředníci) mohou ze státních peněz přisoudit další peníze, než které jim byly přiděleny vládou. Byl porušen axiom nezávislosti moci soudní a výkonné.
Ministr spravedlnosti se omluvil obviněným občanům (Tluchoř,..) za nezákonný postup v soudním řízení. Postupy v soudních sporech musí probíhat podle jednoznačných právních předpisů. Musí být nastaveny tak, aby byla zaručena všechna občanská práva. Musí respektovat presumpci nevinny. Řízení podle trestního práva může být zahájeno v případě, kdy k trestnému činu došlo, nebo došlo k takovému činu, který trestný čin dokládá (skutková podstata trestného činu musí být naplněna).
Plné znění paragrafu § 80 (Občanský soudní řád) po úpravách, které naši zákonodárci během čtvrt století schválili:
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, jeli na tom naléhavý právní zájem.
Člověk se selským rozumem předpokládá, že výrok soudce podle tohoto paragrafu znamená: „Na základě předložených důkazů soud dospěl k rozhodnutí, že žaloba se zamítá jako výrok nepravdivý, protože žalobce neprojevil naléhavý právní zájem“. Nebo opak: „Na základě předložených důkazů soud dospěl k rozhodnutí, že žalobě se vyhovuje jako výroku pravdivému, protože žalobce projevil naléhavý právní zájem“.
Až z podrobných diskuzí jsem pochopil, že výrok podle § 80 soudci vynášejí s tímto výkladem: „Soud žalobu nepřijímá, protože neshledal naléhavý právní zájem na tom, aby žaloba byla vyřešená“. Soudce vyměřil soudní poplatky, které byly zaplacené. Povinností soudce je předložený spor vyřešit. Soudce, který odmítá plnit svou povinnost, a rozhoduje podle § 80 (Osř), by měl být okamžitě postaven před kárnou komisi. Rozhodování podle tohoto paragrafu je obdobné, jak předpovídala jedna věštkyně: „ Alexandře, zničíš velkou říší“. Nedodala, „ta říše může být tvoje, nebo cizí“. Vždy měla pravdu.
V televizní debatě předseda advokátní komory jasně sdělil ministru spravedlnosti, že osobní zodpovědnost každého soudce je nezbytná k tomu, aby se situace zlepšila. Ministr spravedlnosti odpověděl, že tato odpovědnost existuje. Což je tvrzení nepravdivé. Soudy II. stupně ustavují senáty, které tvoří zpravidla tři soudci. Jejich rozhodnutí nemusí být jednomyslné, čili může být nepravdivé (lživé). Svá rozhodnutí zalepují do obálek a ukládají do soudního spisu. Rozhodování má být veřejné.
Naše republika není právním státem, protože moc soudní zasahuje do moci výkonné a soudní spory neprobíhají podle zákonných předpisů. Někteří soudci a státní zástupci nerespektují princip hierarchie zákonů. Ústava a Listina práv je některými soudci porušována.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
