Ústava článek 2: (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Ústava článek 82: (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
Naše soudnictví je dvoustupňové (dvouinstanční). Jestliže soud v prvním stupni rozhodl, splnil svou zákonnou povinnost. Rozhodl podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Je-li některá strana sporu nespokojená s rozhodnutím soudu I. stupně, podá odvolání. Ústava nikomu nedovoluje, aby po soudu I. stupně požadoval jiné rozhodnutí, protože nestrannost soudu nesmí nikdo ohrožovat. Ani soud II. stupně nesmí ohrožovat nezávislé rozhodnutí soudu prvního stupně. Povinností odvolacího soudu je posoudit rozhodnutí soudu první instance. Odvolací soud musí zjistit, zda prvotní soud rozhodl podle zákona a podle nejlepšího svědomí správně. Má tři možnosti: 1. Potvrdit rozhodnutí prvoinstančního soudu. 2. Opravit rozhodnutí. 3. Zrušit rozhodnutí prvoinstančního soudu.
Jestliže odvolací soud zruší rozhodnutí nižšího soudu, musí vydat své konečné rozhodnutí. Ve sporu jsou dva subjekty, a Ústava každému zaručuje, že může činit vše, co zákon nezakazuje, tudíž každá strana sporu má právo prohlásit, že odmítá rozhodování soudce, který již jednou rozhodl.
Není nejmenší důvod k tomu, aby odvolací soud nesplnil svou povinnost, a vydal konečné rozhodnutí, vůči kterému již odvolání není možné.
Kdyby zákonodárci nařídili soudcům, aby postupovali podle přirozeného výkladu práva, skončilo by nesmyslné opakování rozporných rozhodnutí soudů. Každý soud (soudce) by byl zodpovědný za své rozhodnutí. Doba soudních procesů by se podstatně zkrátila.
Právo na zákonného soudce z Listiny tím není porušené. Nesmyslná je aplikace zákonného soudce na stav po odvolání.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
