Zbavili se jednoho ze základních principů (důkazu opaku), který potvrzuje pravdivost hypotézy. V soudním řádu, který platil za Rakouska, byl tento princip definován souřadným souvětím: „ Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu.“
Z této jasné formulace, která soudcům přikazuje, aby každý výrok zkontrolovali pravdivostí, vyrobili toto: „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ (§ 133 o.s.ř.)
Místo jasné formulace „Důkaz opaku je dovolen“, vložili formulaci „má se za prokázané“. „Skutky“ nahradili „skutečností“. Tím umožnil vynášet nepravdivé výroky. S klidem rozhodnou, že žalobce sice měl u soudu úspěch, ale soudní poplatky žalovaná strana platit nemusí. Mám pocit, že ve starém soudním pořádku bylo zakotveno, že výrok o nákladech byl součástí soudního řádu, pokud žalobce uspěl.
Dokud zákonodárci nepřinutí soudce, aby respektovali znění Ústavy a Listiny práv, nelze očekávat, že se něco v soudnictví zlepší.
Soudci by se nikdy neměli opírat o pravidla, která určují soudní pořádek. Lékaři také neléčí podle nemocničního řádu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
