Jedním ze základních zákonů, kterými se soudci mají řídit, je důkaz opaku. Tento důkaz testuje pravdivost jakékoliv příčinné souvislosti. Dává odpověď na otázku, zda je domněnka pravdivá, nebo ne. Podstata je jednoduchá, a učí se jí žáci v základních školách. Každý školák ví, že matematickou rovnici může násobit jakýmkoliv číslem, a rovnice se nezmění. Je-li rovnice správná, zůstává správná i po vynásobení nenulovým číslem. Je-li ono číslo -1, lze to označit jako opak rovnice.
Do nástupu totality (až do roku 1963) byl tento princip v zákoně definován takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.
Důkaz opaku přikazuje soudci, aby vynášel pouze pravdivé výroky. Jedná se o třídu takových sporů, které vylučují, že mohou mít obě strany sporu (navrhovatel i odpůrce) pravdu. Tímto principem nelze rozhodnout spor, kdy obě strany sporu mohou mít oporu v zákoně (právo rodičky a povinnost ošetřujícího lékaře). Naopak, nejčastější spory o platnosti smluv jsou tímto principem jasně určené. Žádná smlouva nemůže současně platit i neplatit. Princip opaku zaručuje, že rozhodnutí soudce v Karlových Varech i na Vsetíně musí být identické. Tím míním stav, že soudce musí žalobu přijmout, nebo zamítnout.
Totalitní systém místo správné definice jak používat důkaz opaku, zavedl svou definici, která umožňuje nerespektovat důkaz opaku. Bohužel naši současní právní experti, vědecké ústavy, právnické fakulty a pracovníci ministerstva spravedlnosti nic nenamítají.
Soudci vynášejí rozhodnutí, že smlouva je platná i v případě, když některá strana změní smluvní podmínky, nebo nepřiznají uhrazení nákladů straně, která u soudu uspěla. To jsou nejkřiklavější rozhodnutí některých soudů.
Odborní pracovníci ministerstva spravedlnosti se domnívají, že rozvíjí právní vědu. Zatím bych to hodnotil jako vítězství pavědy nad zdravým rozumem.
Cestu, jak současný právní stav napravit, jsem naznačil v blogu Zneuctěná ústava.
Přijmutí takové preambule by vyřešilo problémy se současným Občanským zákoníkem. Zločiny na dětech by soudci páchat nemohli. Soudci by nemohli zatížit děti dluhem, který nezpůsobily.
Vážení zákonodárci, byli jste to vy, kdo soudcům přikázal činit rozhodnutí, která jsou v rozporu se zdravým rozumem. Pouze vy jim můžete přikázat, aby se chovali jako soudci, kterým nechybí morálka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
