Každá strana sporu má nárok na potvrzení výroku odvolacím soudem. Samozřejmě náklady na soudní řízení tím stoupají.
Velmi často řešení u odvolacího soudu končí tím, že soud vrátí řešit spor soudu prvního stupně.
Takové rozhodnutí odvolacího soudu sděluje všem občanům: Tento soud(ce) prvního stupně patrně nezná zákon, protože spor musel řešit odvolací soud.
Jestliže odvolací soud vrátil řešit spor soudu prvního stupně, tím stranám sporu sděluje: Soud prvního stupně byl tak nekvalitní, neznalý zákona, že tento soud musel požádat o jiné rozhodnutí, a vrátit řešení zpět soudu prvního stupně.
Obdobně ostatním občanům tím odvolací soud sděluje: Soud prvého stupně je tak nekvalitní, že odvolací soud musel tomuto soudu přikázat, aby spor vyřešil znovu. Je-li mezi občany někdo, kdo od téhož soudu prvního stupně obdržel rozhodnutí, se kterým není spokojený, tak mu právem napadne, že nekvalita soudu může být taková, že jiný soud případ rozhodne podle jeho představ. Takže v tom správně uvidí důvod, znovu požádat o rozhodování v jeho případu.
Otázkou zůstává, proč máme tolik nekvalitních soudců, když soudy případy neřeší, ale vracejí.
Příčinu vidím v tom, že soudci nerespektují literu Ústavy. Soudci odvolacích soudů si přisvojili pravomoc vracet řešení soudům prvního stupně. Takovou pravomoc nikde v ústavě nemají. Naopak, ústava jim nařizuje, že musí rozhodovat nestranně. Nesmí akceptovat ani nařízení odvolacího soudu.
Ministr Pelikán by se měl zamyslet, když nutí soudkyni, aby respektovala „závazný právní názor“ odvolacího soudu. Naopak se domnívám, že všichni problematicky odsouzení na základě „závazného právního názoru“ mají reálnou šanci vyvolat nové řízení svého problému. Protože mohli být odsouzeni podjatým (opak nestrannosti je podjatost) soudem. Soud, který vynesl rozhodnutí v rozporu se zněním Ústavy, je protizákonný (nezákonný).
Ministři spravedlnosti a soudci odvolacích soudů nestrannost chápou poněkud nezvykle. Nestrannost má spočívat v tom, že budou akceptovat „závazný právní názor“ odvolacího soudu. Takový soud ale není nestranný, naopak je podjatý, protože se podvolil rozhodovat podle příkazu odvolacího soudu.
Zaručená cesta, jak z této situace vybřednout je přijat takové předpisy, které soudce přinutí, aby postupovali podle znění Ústavy.
Zde je jejich návrh:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které mají zmocněni nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje senát nejméně tří soudců. Jeho rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Politické strany mají mít za cíl vládnout republice a život občanům zlepšit. Situace v justici je stejná desetiletí. Soudy se používají k naplnění stranických pokladen. Kontroly hospodaření jsou zbytečné. Stačí jedna maličkost. Dodržovat zákon a přinutit soudce, aby neporušovali Ústavu.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
