Karel Wágner: Neuvěřitelné fyzikální skutečnosti

Přesto však nebyly pro svoji podivnost a mylné interpretace laiků některé tyto přírodní jevy objasněny a namísto řádného základního výzkumu začala být popírána jejich samotná existence. Což je i případ úkazů ze severovýchodu Austrálie, jež ve svém domě a jeho blízkém okolí digitálními kamerami více jak čtyři roky zaznamenává Ken Goldstein z Townsville ve státě Queensland. Kdyby šlo o jedno jediné video, nebylo by o čem diskutovat. Jenže autentických nahrávek Ken Goldstein pořídil doslova stovky. Pokud ale začneme hovořit o fyzikálních jevech, nemůžeme se vyhnout fyzikální veličině zvané energie, schopné konat práci, nacházející se v okolním prostředí.

Energie z okolního prostředí by neměla stát jen za samovolným pohybem objektů a všelijakými zvuky, ale i za dosud neobjasněným samovolným zapínáním a vypínáním elektrospotřebičů. Nejde jen o to, že se mohou jaksi „samy od sebe“ rozsvěcet a zhasínat různá světla, zapínat a vypínat hi-fi věže, radiopřijímače a televizory nevykazující žádnou závadu či poruchu, ale v činnost může být energií z okolního prostředí uveden i vysavač, nebo mikrovlnná trouba. Z hlediska techniků je pak obzvlášť zajímavý autentický záznam ze 13. února 2011, kde nejenže došlo k samovolnému (zde několikrát se opakujícímu) zapínání mikrovlnné trouby, ale v tomto záznamu je doložena i činnost trouby po jejím odpojení od sítě (podobně byla takováto činnost zařízení bez zjevného příkonu v bydlišti autora videa zaznamenána i u vysavače). I když není mikrovlnná trouba napájena z elektrorozvodné sítě, vykazuje nadále činnost, tedy z hlediska fyziky vykonává práci:

Zajímavý je fakt, že tento úkaz byl pozorován opakovaně. Dne 18. února 2011 dokonce začala mikrovlnka (na stopáži od 0:07 do 1:50) pracovat i přesto, že byly kolíky zástrčky z přívodní šňůry očividně mimo zásuvku, tedy prokazatelně byla mikrovlnka odpojena od přívodu elektřiny, respektive od elektroinstalace rodinného domu:

Při spekulacích kolem výkladu tohoto jevu se v diskusích objevily úvahy o indukčním nabíjení, bezdotykovém přenosu výkonu, častěji se hovoří o technologiích dodávajících elektrickou energii spotřebiči bez jakéhokoliv mechanického kontaktu. Nakonec již vynálezce Tesla v roce 1893 na World Columbian Exposition v Chicagu předvedl, že je možné rozsvítit žárovku bezdrátově, nicméně z mnoha důvodů se bezdrátový přenos energie na dálku, tedy bezdotykový přenos výkonu, neuchytil. Pokud se hovoří o nabíjení, pak bezdrátově lze nabíjet indukční i rezonanční metodou. Při indukčním nabíjení je ovšem třeba položit dobíjený přístroj na indukční podložku. Nabíjením s využitím rezonance lze dodat energii nejen notebookům, ale například i některým druhům vysavačů, a to údajně již na vzdálenost 3 až 5 metrů.

Technologie bezkontaktního přenosu elektrické energie je v posledních letech na vzestupu a výrobci nejrůznějších zařízení jí věnují vzrůstající pozornost: bezdotykový přenos elektrické energie v domácnostech je již zvládnut a mnohé firmy ho začínají nabízet. Proto také bylo třeba odhadnout potřebný příkon pro kamerou zaznamenaný jev, kde by se při eventuálním podvodu mohlo jednat o elektrickou energii spotřebiči dodávanou bez jakéhokoliv mechanického kontaktu. Požádal jsem o odhad potřebné energie jednoho z našich odborníků. Podle jeho mínění žárovka v mikrovlnce má příkon asi 25 W a motorek 3 W (ze záběrů není patrné, zda je či není v činnost uveden i magnetron, coby generátor mikrovlnného záření). Pokud to zaokrouhlíme na cca 30 W celkem a předpokládáme průřez mikrovlnky 0,3 m x 0,4 m, lze pak odhadnout efektivní hodnotu fyzikálního pole, které by dodalo potřebný příkon, na 300 V/m. Ovšem na videu prezentovaný úkaz byl Kenem Goldsteinem zaznamenán v únoru 2011, tedy před pěti lety, kdy ještě zařízení pro bezdotykový přenos výkonu firmy nenabízely.

V případě funkce mikrovlnky z výše uvedených autentických záznamů s největší pravděpodobností nepůjde o bludné proudy z elektrifikované železniční tratě, se kterými máme i u nás zkušenosti, neboť elektrospotřebič je zcela odpojen od přívodu elektrické energie. Navíc byly ostatní úkazy, zde se vyskytující, přírodovědci pozorovány již ve druhé půli 19. století, kdy o bludných proudech, které jsou úzce spojeny s provozem elektrizovaných drah, tramvají a jejich měníren, ještě nemůžeme hovořit. To by znamenalo, že musí být hledaná energie přítomna v okolním prostředí, a to nezávisle na lidské činnosti, což se zdá být málo pravděpodobné. Jenže například ve Francii v obci Albaret-Sainte-Marie v březnu 2013 došel jeden z přizvaných expertů k závěru, že zdánlivě nevysvětlitelné zvuky a samovolné pohyby objektů, které zde byly pozorovány, byly důsledkem nízkofrekvenčních elektrických polí pod domem, označovaných za přirozené zemní či telurické proudy, známé od druhé poloviny 19. století. Tyto proudy se pak měly jako „silné elektrické pole“ projevovat v prostorách domu, což údajně měla dokládat data z měření. Ovšem šlo o informace podávané novinářům starostou obce a naměřená data z této kauzy se mi na internetu dohledat nepodařilo.

Jenže žárovka (i motorek rotujícího talíře) je uvnitř kovového pláště mikrovlnné trouby, tedy ve stíněném prostoru. Dle jedné laické varianty spekulativního výkladu pořízeného záznamu se tak jedná o podvod, kdy za všechno údajně může záložní napájecí zdroj sloužící jako zásobárna energie při výpadku elektřiny, tedy „malá UPS schovaná v mikrovlnce cca na výkon 50 Wattů“, což má postačit pro osvětlení trouby a otáčení talíře. Ale i laikům je zřejmé, že takovéto zařízení by na inkriminovaných záběrech bylo nejspíše v nasvíceném prostoru mikrovlnky odhaleno. Pokud se pak nebudeme zabývat hypotézou podvodu, neboť stovky dalších autentických záznamů zdejších událostí naznačují, že s největší pravděpodobností o podvod nejde, je třeba se soustředit na fakt, že se žárovka i motorek rotujícího talíře nacházejí uvnitř kovového pláště mikrovlnné trouby, tedy ve stíněném prostoru.

Plášť mikrovlnky tvoří Faradayovu klec, která se v dnešní době používá v mnoha obměnách ke stínění. Proto se s ní také setkáváme u mikrovlnné trouby, neboť uzemněná Faradayova klec do značné míry stíní elektromagnetické vlny. Zde je však důležité, o jakou vlnovou délku a jakou charakteristiku vln se jedná. Stačí se podívat na dvířka mikrovlnky, kde mikrovlny, generované magnetronem, s vlnovou délkou 12,5 cm zůstanou uvězněny v troubě, zatímco elektromagnetické vlny ve formě viditelného světla s vlnovou délkou ve stovkách nanometrů bez problému projdou otvory v mřížce dvířek. Navíc se ukazuje, že elektrické pole vždy částečně proniká do Faradayovy klece, že jej klec nikdy úplně neodstíní. Nedokonalost stínění souvisí s indukcí náboje v materiálu klece a s energií, kterou má pole kolem klece. Také nejnovější výpočty účinnosti Faradayovy klece ukázaly na její nižší stínící schopnost, než se dosud soudilo. Což je téměř 200 let od jejího vynálezu poměrně překvapivé zjištění, jak říká Miroslav Havránek ve své statiNové poznatky o účinnosti Faradayovy klece.

Zde odkaz :http://www.aldebaran.cz/bulletin/2015_35_far.php

Co je však nejdůležitější, pokud chceme v souvislosti s energií působící na mikrovlnku hovořit o elektromagnetismu, pak celý problém komplikuje situace, kdy elektromagnetické pole vniká do elektricky vodivého prostředí (kovového pláště mikrovlnky). Průnik elektromagnetické energie elektricky vodivým prostředím je popsán parametrem zvaným hloubka vniku, při kterém intenzita pole poklesne na hodnotu 1/e, kde „e“ je Eulerovo číslo (přibližně e = 2,718), označované za základ přirozených logaritmů. Jenže jak se dnes ukazuje, a jak měl již dříve ve svých pokusech dokládat Nikola Tesla, vhodnou volbou parametrů elektromagnetického či elektrického pole lze při experimentech zajistit, že k zásadnímu poklesu jeho intenzity ve vodivém prostředí nedochází. Otázkou tak zůstává, zda u všech elektromagnetických či elektrických polí, pronikajících pláštěm mikrovlnky, musí opravdu docházet k zásadnímu poklesu jejich intenzity.

Z výpovědí očitých svědků za posledních více než 100 let vyplývá, že při výskytu podivných zvuků připomínajících klepání a bouchání, jejichž zdroj nebyl odhalen, či různých forem samovolného pohybu, měli pozorovatelé často pociťovat chlad. Neboť tyto jevy mnohdy provázel výrazný pokles teploty, přičemž takovéto epifenomény byly několika přírodozpytci zaznamenány již v 19. století. Zde pak máme kontinuální záznam ze 4. července 2011, pořízený v nočních hodinách digitální kamerou, jenž pokles teploty v místnosti dokládá (jedná se o zimní období, kdy v australském Queenslandu denní teplota může klesnout i na pouhých 46 stupňů Fahreheita, tedy na 7,7 stupňů Celsia). Jak je ze záběrů patrné, počáteční hodnota tepelného komfortu v místnosti rychle klesá (na záznamu od 0:25 do 2:45), a to z původních 31,9 stupňů Celsia až na 18,3 stupně. Tedy za 2 minuty a 20 vteřin teplota v místnosti klesla o plných 13,6 stupňů Celsia. A právě takovéto prudké poklesy teplot v místech výskytu neobjasněných jevů spojovala řada přírodovědců na konci 19. a začátku 20. století s velkým množstvím potenciální energie v okolním prostředí, respektive s energií teplotního gradientu:

Samovolné uvedení elektrospotřebičů či technických zařízení do provozu rozhodně není vázáno na přítomnost člověka. Tomu nasvědčují záběry z kamer (včetně bezpečnostních CCTV), pořízené v nejrůznějších koutech světa, kdy ve sledovaném prostoru nebyl člověk pozorované samovolné činnosti technických zařízení přítomen. Tudíž zde můžeme hovořit jen a jen o fyzikálních vlivech, jejichž exaktní interpretace není známa proto, že dosud nebyl u takovýchto úkazů zahájen řádný základní výzkum. Podobně tomu bylo v minulosti například i se zdánlivě záhadným samovznícením, za kterým různí badatelé hledali všelijaké žháře, dokud tyto jevy nezačali studovat zástupci fyziků. Díky jejich výzkumu již o tom, že formy samovolného vznícení, řazené do třídy fyzikálního samovznícení, představují objektivní realitu, dnes nikdo z akademické obce ani hasiči nepochybují. A to i přesto, že někteří senzacechtiví novináři případy fyzikálního samovznícení dodnes označují za úkazy vymykající se přírodním zákonům, ba najdou se i tací, co je označují za řádění poltergeista.

Je pravda, že i samovolné uvedení elektrospotřebičů a jiných technických zařízení do provozu, tedy i činnost mikrovlnné trouby odpojené od přívodu elektrické energie z výše vzpomínaných autentických záběrů, bývá milovníky záhad označováno za „řádění poltergeista“. A je pravda, že při posuzování tohoto fenoménu, v rámci dlouholetých tradic zvaného poltergeist, se neobejdeme bez zdravé skepse, přičemž si ale nelze plést samotnou existenci fenoménu (objektivní realitu) s mylnými či nevědeckými pokusy o jeho interpretaci. Rovněž zde však platí, že namísto dětinských spekulací a zesměšňování autorů dokumentárních záběrů se můžeme svým napodobováním (falzifikací) nahrávek zapojit do objasňování fenoménu.

Například podstatný klip z Velké Británie (z míst, kde byla zaznamenána řada úkazů adekvátních úkazům zaznamenaným v australském Townsville), na který jsem upozornil v květnu 2012 nejen čtenáře svého blogu, ale i redakci Technetu z portálu iDNES, ukazuje stejně neuvěřitelnou skutečnost. Pod dohledem kamery v nepřítomnosti lidí tu zdánlivě sama od sebe vyskakují ze svých skořápek tři vajíčka. Což připomíná klasické působení elektromagnetických vln v mikrovlnné troubě, kdy se voda obsažená v každé organické hmotě, tedy i ve vejci, díky elektromagnetickým vlnám z magnetronu rychle zahřívá a z kapalného skupenství přechází ve skupenství plynné, tedy mění se v páru, přičemž skořápka nevydrží vzrůstající vnitřní tlak a praskne.

Ze záběru kamery je však zřejmé, že na kuchyňské lince v blízkosti vajec nebyl umístěn žádný magnetron. Vejce stojí ve standardní krabičce, která zajišťuje vhodné skladovací podmínky a plní několik funkcí, mezi něž patří i funkce ochranná. Křehká vejce musí být balena v dostatečně pevném obalu odolném proti deformacím, nárazům, vibracím a jiným možnostem mechanického poškození při manipulaci a přepravě. Obraz i zvuk tohoto klipu jsou v souladu a dokládají zachycenou realitu. Z analýzy obrazového záznamu vyplývá, že tu nejde o 3D animaci a že u tohoto videa ke střihu, či jiným filmařským trikům s největší pravděpodobností nedošlo. A ticho této scény, natáčené v nepřítomnosti lidí, umožňuje analyzovat zvukový efekt fyzikálního děje. Jinak řečeno, za současné situace, kdy řada našich fyziků prohlašuje, že neví co a jak při takovýchto událostech měřit, je každé napodobení tohoto úkazu za kontrolovaných podmínek podstatným přínosem. Může totiž přispět k identifikaci energie, která stojí za dosud neobjasněnými přírodními jevy. Zde na stopáži od 0:33 do 0:50 ze skořápek vyskakující vajíčka:

Ovšem ani autoři článku nazvanéhoTajně jsme natočili poltergeista(Technet.cz, 26. dubna 2012), kteří údajně čtenářům iDNESu dokázali, že v australských videoklipech Kena Goldsteina je poltergeist pouhým dílem člověka (tedy že v jeho obrazových a zvukových záznamech nešlo o žádné přírodní jevy), nám dodnes nezodpověděli zde nastolenou otázku: jak se dají technickým trikem přimět slepičí vejce na kuchyňské lince k tomu, aby vyskakovala ze svých skořápek?

article_photo