Ve skutečnosti jde však o pouhou reakci na strašidelná videa, sdílená na YouTube. Většinou jsou to videa autentická, kdy pod autenticitou rozumíme pravost a původnost, neboť nejsou výsledkem dodatečných úprav pořízeného audiovizuálního záznamu počítačovými programy, pou­žívanými pro animaci a různé digitální triky. Což ještě neznamená, že tato videa nějaké paranor­málno zobrazují. V minulém článku jsem upozorňoval čtenáře na to, že při výkladu všelijakých strašidelných dějů, které jsou zaznamenány na video souborech sdílených na YouTube, by si pře­devším neměli plést filmařské triky s fintami mistrů jevištní magie, kteří se mikro a makro magií živí. Neboť při výkladu na YouTube prezentovaných, údajně zaručeně nefalšovaných ukázek „pů­sobení duchů“, zpravidla laika napadnou pouze dvě varianty výkladu zobrazovaného děje: buď jde o filmařské triky, nebo o působení nějakých paranormálních či nadpřirozených sil. Ale každému strašidelnému videu je možné se podívat, jak se u nás říká, na zoubek.

I když posoudit objektivně některá na YouTube prezentovaná, zvědavost různých badatelů budící videa, není vždy úplně jednoduché, obzvlášť při jejich horší kvalitě. To se pak neobejde bez značně zdlouhavé rešerše, aby bylo možné probrat všechny možné varianty výkladu toho, co je na zá­znamu k vidění. Což byl i případ minule rozebíraných záběrů z Anglie, které roku 2014 natočila Donna Ayres z Burnley v hrabství Lancashire. Zde si pro osvěžení paměti uvedeme záběry z jejího videa, kdy britská dvoupence poskakuje na dně nádoby uzavřené víkem, které uvažovanou mož­nost užívaných táhel (vlasce, nitě, gumičky), tedy klasický kouzelnický trik, poněkud komplikuje. A tak milovníci záhad často docházeli k závěru, že u ní doma byla pozorována paranormální aktivita, že si tu mincí pohazoval „hlomozící duch“, tedy Poltergeist, v čemž je Donna Ayres dalšími na YouTube sdílenými klipy utvrzovala. Zde (na stopáži od 0:20 do 2:25) britská mince vyskakuje v uzavřené nádobě:

Jak se však ukazuje, po kuchyňském stole může skákat i na první pohled nití nebo vlascem neo­vládaná česká mince. A jak kameraman na záběrech předvádí, i bez elektromagnetu, ukrytého pod stolem v místech, kde k pohybu mince dochází. Důkaz mi přišel poštou. Respektive poštou elek­tronickou, tedy v e-mailu, který mi v reakci na britské video poslal český mentalista Jakub Kroulík z Falešných hráčů. A toho je třeba brát vážně. Vystupoval již v několika televizních programech, nejenom u nás, ale nedávno i na Slovensku, kde jeho vystoupení mělo mezi diváky značný ohlas. Zá­znam jeho vystoupení najdete v archivu televize Markíza.

Tedy o záhadách lidské mysli a všelijakých tajemných úkazech toho Jakub Kroulík ví hodně. Tudíž jsem se těšil, jak si pustím a vychutnám jeho video. V komentáři ke svému výtvoru mi napsal: „Natáčel jsem za denního světla a ještě jsem si rozsvítil, aby bylo vše co nejlépe vidět – tedy to, že záběr není stříhaný, je bez kamerových triků. A také tu ukazuji, že nepoužívám žádné magnety, kou­zelnické nitě ani jiná udělátka.“ Ale posuďte celou záležitost sami. Zde jeho dvě videa, která umístil na YouTube.

V prvním videu česká dvoukoruna jaksi „sama od sebe“ skáče (od 0:50 do 1:40) po stole, stejně jako v kuchyni Donny Ayresové skákala britská mince:

Ve druhém videu pak česká dvoukoruna, stejně jako dvoupence, skáče (od 0:40 do 1:30) v zakryté nádobě s tím, že nakonec vyskočí tak vysoko, že až narazí do pevné překážky, která půllitr pře­krývá:

Vlastní trik mne nadchl, jeho provedení je naprosto dokonalé. Ale byl jsem tak trochu zklamán tím, že u videa není zmiňován základní princip tohoto triku. Neboť ani jevištní kouzelníci nemají žádné nadpřirozené či para­normální schopnosti. Všechny jejich zajímavé triky se zdánlivě samovolným pohybem představují zpravidla klasickou es­kamotáž, tedy manuální výkon kouzelníka nebo jeho pomocníka při odvádění pozornosti diváka od užívaných rekvizit, nebo jsou to výsledy funkce skrytého technického zařízení. Tedy i zde platí, že když se něco hýbe, je v tom vždy fyzika. Nicméně zde máme názorný příklad toho, že pokud se při posuzovaní záznamu nějakého zdánlivě nevysvětlitelného jevu máme řídit obecně platnou metodikou, kterou se řídí i vědecká obec, měl by nás při racio­nálním pohledu na daný problém vždy zajímat podvod. Ovšem i hypotézu podvodu, jako ostatní hypotézy, je třeba po­tvr­dit nebo vyvrátit.

Základním typem důkazu je přímý důkaz. Pokud tedy někdo tvrdí, že na posuzovaném videu není žádný paranormální, ani dosud neobjasněný přírodní jev, ale jen kouzelnický trik, měl by své tvrzení doložit falzifikací posuzované nahrávky jevu. Při falzifikaci původní nahrávky za pomoci triku je ovšem třeba napodobit zá­znam pů­vodního děje do všech jeho detailů, stejně tak, jako se postupuje na vědeckých pracoviš­tích při ověřování a opako­vání publikovaných experimentů. Jinak řečeno, nahrávka triku, která má před­stavovat pádný ar­gument pro hypotézu podvodu, by se měla v očích laika s předlohou shodovat a předkládaný falzi­fikát by pro běžného diváka měl být od posuzované předlohy prakticky k nerozeznání.

Tyto parametry video Falešných hráčů s poskakující dvoukorunou splňuje, jak se u nás říká, do puntíku. I když vlastní princip triku autor videa neodhalil, což je z hlediska jeho profese pochopi­telné. Přesto však video Jakuba Kroulíka plně na­svědčuje tomu, že poskakování dvoupence, které Donna Ayres na internetu vydává za důkaz řá­dění Poltergeista, nemá s „hlomozícím duchem“ nic společného. V případě jejího videa s dvoupencí tak mohu prohlásit, že tu s největší pravděpodob­ností nejde o žádné paranormální aktivity, ani o dosud neobjasněný přírodní jev, ale o podvod. Což bych nakonec mohl podložit i plnou váhou svého čestného doktorátu (doctor honoris causa) pro daný obor.

V posledních letech se totiž nevyrojila jen videa s paranormálními aktivitami, vyrojily se i novinové články nejrůznějších expertů na paranormální jevy, z nichž někteří se neváhají pochlubit i dokto­rátem v oboru. Samozřejmě mne zajímalo, kde ke své „vědecké specializaci“ zahraniční badatelé, v oboru paranormálna považovaní za odborníky, vlastně přišli. A jak jsem následně zjistil, doktorát v oboru paranormálních aktivit může mít každý. Ve skutečnosti se v případě tohoto titulu jedná o bezvýznamné označení, které ne­svědčí o akade­mickém vzdě­lání. Jestliže o něčem vypo­vídá, pak jenom o tom, že jste zaslali pří­spěvek malé ame­rické církvi. Nebo jen jednomu z českých podvodníčků, jenž napodobuje systém, původně vypracovaný americkou organizací Miami Learning Church & Insti­tute, která se spe­cializuje na obchodování s čestnými doktoráty.

Ovšem pokud jde o skutečnou cenu jimi zasílaného certifikátu, ta odpovídá nákladům na potištění pa­píru formátu A4. Přičemž tvrzení, že tu jde o podvod, mohu doložit. Mám totiž přímý důkaz: