Když stranovláda začátkem padesátých let potřebovala, aby se lidé nějak uskrovnili, dělo se tak vždy v zájmu světlých zítřků. Nevím, kolikrát jsem slýchal, že přináším oběť pro své děti, které mi byly v deseti letech čumafuk.
Dnešní vláda premiéra Nečase si nepočíná jinak. Do nekonečna opakuje, že reformy, které si navrhuje a pak provádí, jsou nutné a že se v budoucnu vyplatí. A také říká, že reformy bolí, to přece všichni víme. Potom se stane, že rozezlení občané odmítnou reformy, které pociťují jen jako pouhé škrty. Dají to najevo ve volbách a vládnoucí elity hledají pro svůj neúspěch různá vysvětlení.
Jmenujme alespoň některá z nich. Nejprve nás premiér – a po něm řada jeho příznivců – ujistil, že je železným pravidlem, když vláda ztratí oblibu kvůli tvrdým, ale nutným opatřením. A protože o přízeň přišla koalice národní odpovědnosti nyní, druhým železným pravidlem je, že k tomu dochází v polovině vlády.
Když se všichni dosyta zasmějí, přijde vládnoucí elita s dalším argumentem. Volby, v nichž tak výrazně propadla, byly přece krajské a kraje nikdo nechtěl. Není tedy prý divu, že byla malá účast a že vyhrály strany, které mají své voliče disciplinované. O komunistech se to snad dá říct, ale o neukázněných sociálních demokratech určitě ne. Ostatně, není to tak dávno, co příznivci ODS vystupovali v jednotném šiku.
Nedosti na tom. Premiér přišel s nápadem svalit vinu na jiné. Prohlásil: „Je zjednodušující říkat, že za vše může vedení“. A když to nestačilo tak jemně naznačit, dodal něco o „technicky problematických rozhodnutích“ některých ministrů. Z podtextu vyplynulo, že má na mysli chyby odstupujícího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka a ministra zdravotnictví Leoše Hegera.
A když ani to nestačilo, vidíme v těchto dnech snahu zmírňovat dopady reformy. Z pudu sebezáchovy přistupuje na tuto hru reformátor Kalousek. Ostatně nejjednodušší je svalit vinu na voliče: Kdo nezná svou minulost, bylo slyšet z médií, je odsouzen ji opakovat. Prostě, hloupí voliči podpořili komunisty jako po válce. Píše se o nechutných obličejích s třešinkami, ale to je tak všechno.
Objevil se i názor typicky čecháčkovský. Komunisté se nemohli do ničeho namočit, protože nebyli nikde u moci. Proto prý je lidé nyní volili. A hned vzápětí jiný názor, totiž že tam kde komunisté u moci v zastupitelstvích byli, nezasadili se proti korupci a tunelování.
Bohužel ani prezident Václav Klaus nepřispěl k objasnění, proč volby dopadly tak, jak dopadly. Nechce je nijak interpretovat. Podle něj jsou jednoznačné a srozumitelné. Závěry si prý každý může vyvodit sám. V zásadě je to jednoduché. Když chce někdo ve volbách uspět, musí plnit to, co voličům slíbil o předešlých volbách. Před dvěma lety nikdo nemluvil o zvyšování daní, krácení sociálních dávek, postihování důchodců a podobně. Není proto divu, že koalici nevolí chudí, důchodci, matky…
A platí také, že chce-li nějaká strana získat co nejvíce hlasů, musí oslovit co nejvíc voličů. Extrémní strany zpravidla nezískávají mnoho hlasů. Říká se, že strana, která hájí zájmy velkého kapitálu, může přitáhnout nanejvýš tak asi osm procent voličů. Totéž platí na opačném konci spektra. Tedy když neslibují něco, co potom nesplní. Například Hitler, který sliboval blahobyt, nebo Gottwald, který lákal na agrární reformu a lepší zítřky.
Stačí se podívat na zaběhané demokracie. Hlavní političtí rivalové mohou dštít jeden na druhého, často se dopouštějí i osobních invektiv, ale programy jejich stran jsou si až podezřele podobné. A odráží se to i ve volebních výsledcích. Jejich vítězství bývají těsná.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
