Jako byznysmen podnikající v mnoha sférách, především ve stavebnictví, realitách, a showbyznysu, předsedající a zasedající v radách 515 společností, projezdiv Ameriku křížem krážem, nemohl nevidět, kterak se rozrůstá rezavý pás Ameriky v čele se zbankrotovaným Detroitem, dřívější hrdosti průmyslové Ameriky, udávajícího tón růstu jejího bohatství. Situace je nyní daleko horší než zápal plic. Do zahraničí se za většími zisky podle různých údajů z USA odstěhovalo na sto tisíc závodů. Vnitřní trh a vnitřní spotřeba jako tahouni rozvoje ekonomiky zeslábly. Vláda prezidenta Obamy vytvořila dluhů více než všichni jeho předchůdci dohromady. Navíc establishment zděděný po Obamovi za nebývalé podpory mediálních prostředků se nezřídka staví proti politice svého představeného a trvale mu hází klacky pod nohy.

Níže uvedená část navazuje na předchozí analýzu 150 dní Trumpovy vlády - čtete ZDE

Problémy, se kterými se americký prezident setkal již v předvolební kampani, podrobně z mnoha stran proanalyzoval Viktor Titkov v knize „Donald Trump – hrůza neokonů nebo jemná hra elit“. Tato analýza je cenná tím, že mnohé postřehy a závěry platí dodnes a dávají možnost plastičtěji chápat osobnost amerického prezidenta a jeho další kroky ve vnitřní a zahraniční politice USA. Přiblížit čtenářům tyto poznatky v rámci článku je z hlediska tiskového prostoru nemožné. Omezíme se proto pouze na jeden z nich, který z hlediska dalšího vývoje ve světě může mít zásadní význam a nedozírné důsledky.

V předvolební kampani 23. února 2016 Trump k velkému údivu globální finanční elity vyzval k provedení úplného auditu Federálního rezervního systému (FRS), což není, jak by se mohlo zdát, státní orgán USA, nýbrž soukromý podnik špičky světové finanční elity v čele s Rotshildy, Rockfellery, Wardburgy a několika dalšími, stvrzený zákonem, podepsaným 23. 12. 1913 prezidentem Wilsonem, jako vděk za profinancování jeho volební kampaně. Na smrtelné posteli se Wilson posléze pokál, že tímto podpisem zradil národ, neboť předal emisi dolarů do rukou finančních makléřů. Svět od této události trpí dodnes. Tuto chybu se pokusil napravit J. F. Kennedy, který vydal směrnici zmocňující ministerstvo financí k emisi dolarů na bázi stříbra. Když jich byla vytištěna jedna miliarda, J. F. Kennedy byl zavražděn. Od té doby se žádný americký prezident neodvážil třeba jen dotknout otázky emise dolaru. Pouze prezidentovi Eisenhowerovi se ještě před tím dostalo té cti navštívit Fort Knox a prohlédnout si úložiště zlata, aniž by ovšem mohl získat nějakou komplexní zprávu o celkovém stavu věci. Od roku 1913 se tedy žádný hluboký audit FRS nekonal. Až po krizi 2008, když během tří let vyšlo najevo, že FRS nezákonně bez souhlasu kongresu téměř zadarmo vydal úzkému kruhu bank v USA a Evropě na 16,1 biliónů dolarů, vypukl skandál, který dal podnět k rozpracování zákona k provedení hlubšího auditu. Návrh zákona však neprošel v senátu, když k jeho schválení v únoru 2016 chyběly dva hlasy.

Když v rámci prezidentské předvolební kampaně sdělovací prostředky vznesly vůči H. Clintonové dotaz ohledně situace v bankovnictví, tato doporučila, aby se přistoupilo k dalšímu posílení velkých bank, tedy těch, které byly nota bene za krize označeny za příliš velké než aby zkrachovaly.