Ladislav Jakl: Blairova (a Bushova) cesta do pekla

08.07.2016 12:17

Britská vyšetřovací komise sira Johna Chilcota přišla po sedmi letech forenzního zkoumání dokumentů, korespondencí a záznamů o vládních rozhodnutích a rozkazech ke zjištění, že vláda premiéra Blaira hrubě pochybila, když podpořila válečný útok USA proti Iráku v roce 2003.

Ladislav Jakl: Blairova (a Bushova) cesta do pekla
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ladislav Jakl, tajemník bývalého prezidenta Klause

Podle komise vláda tehdy zdaleka nevyčerpala mírové nástroje, jak hájit britské zájmy v oblasti Perského zálivu, vycházela z chybných či podvržených informací a také opakovaně klamala veřejnost. Následky byly (a jsou tragické).

Během vojenské akce, která měla sesadit někdejšího amerického chráněnce, iráckého prezidenta Saddáma Husajna, zahynulo 4500 Američanů, 179 Britů a přes 100 tisíc iráckých Arabů. Daleko horší byly ale následky dlouhodobé. Až po pádu Saddámova režimu se do Iráku trvale nastěhovala Al Kajdá a další extrémní muslimské bojůvky, zemí už 13 let zmítá občanská a náboženská válka, nestabilita se přenesla do sousedních zemí a postihla desítky milionů lidí.

Blair se hájí, že jednal v nejlepším úmyslu, že diktátora bylo třeba sesadit a že pokud se v něčem mýlil, tak z nedostatku informací, které tehdy nemohl mít. Jaké informace mu tolik chyběly? A na co vlastně potřebovala Chilcotova komise 7 let?

Vždyť těm, co nebyli raněni slepotou při šíření západní demokracie za každou cenu (a při té příležitosti jen tak mimochodem i získání kontroly nad nejvýnosnějšími ropnými nalezišti světa), bylo jasné už tehdy, že terén Blízkého východu je v politickém a mocenském smyslu minovým polem, že záminky o zbraních hromadného ničení jsou smyšlenkami a že některé režimy mají svou hlubší společenskou logiku a ukotvení, než jen v osobě jedné rodiny.

Pokud si někdo dovolil tehdejší (i dnešní) západní intervence hrubou silou po celém světě kritizovat, byl označován za přítele tamních tyranů. Ale bylo snad v Iráku, Sýrii či Libyi méně náboženské a politické svobody než třeba v Saúdské Arábii? Není lepší respektovat jisté uspořádání, které sice je v rozporu s našimi představami, ale jehož alternativou je jen rozpad, chaos, utrpení, rozvrat a krev? Není lepší měnit poměry v oněch zemích diplomacií a obchodem?

Ne, nestačí mít jen „dobré úmysly“, víme, kam často vedou. Je třeba mít pokoru před růzností světa a nehrát si na světového policistu i soudce. Nejde o tu či onu chybějící detailní informaci. Jde o celkový přístup ke světu. A že ten, který vedl i k rozvratu arabského světa, je zhoubný, k tomu není třeba žádných komisí ani Blairových pozdních slz.

Psáno pro IVK

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

12:16 Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

Jsme svědky brutální války, kterou vede agresivní Putinovo Rusko proti Ukrajině. Tuto agresi odsoudi…