Tehdy jsem napsal článek (Kyjevská junta ještě nevyhrála), ve kterém jsem toto tvrzení zpochybnil a vyjádřil přesvědčení, že se jedná pouze o strategický ústup, a že vojska demoralizované ukrajinské armády těžko dokáží dobýt milionový Doněck, nebo téměř půl milionový Luhansk, když jim tolik měsíců trvalo, než se jim podařilo dobýt stotisícový Slavjansk a Kramatorsk.

Čas totiž paradoxně není na straně pučistické kyjevské vlády, ale na straně bojovníků Nového Ruska. Normálním Ukrajincům se totiž nechce bojovat za někoho, kdo nerespektoval jejich vůli vyjádřenou ve svobodných volbách, svrhl jimi zvolenou vládu a prezidenta, a teď po nich žádá, aby šli bojovat proti vlastním lidem, se kterými ještě nedávno žili v míru, a kteří se neprovinili ničím kromě toho, že odmítli respektovat bandity, kteří se násilím zmocnili moci v zemi. Proto jich čím dál tím více odmítá narukovat do armády a vyhýbá se branné povinnosti.

Kyjevu, který má množstevní vojenskou technickou převahu, tak začínají citelně chybět lidé. Každý, kdo se trochu vyzná ve strategii, ví, že žádné území se nedá dobýt a dlouhodobě udržet bez pěchoty. Dalším faktorem, který hraje ve prospěch domobrany, je bojová morálka mužstva. Zatímco domobrana bojuje s nadšením a vizí na Kyjevu nezávislého, svobodného vlastního státu, ukrajinští vojáci bojují z donucení a s pochybami o správnosti toho, co činí.

Snaha Kyjeva zlomit odpor na jihovýchodní Ukrajině, kde žijí potomci ukrajinských a ruských hrdinů, kteří bojovali proti nacistům za druhé světové války, zatímco západní a střední část země kolaborovala s Hitlerem a místní fašistické tlupy pod vedením Štefana Bandery vraždili civilisty a malé děti, je tak (aspoň bez cizí vojenské pomoci) předem odsouzena k neúspěchu.

V současné době leží veškerá zodpovědnost za další průběh bojů na jihovýchodě Ukrajiny na prezidentu Porošenkovi, který nechal rozpustit parlament a nejvyšší radu a chystá parlamentní volby, které mají dát pučistickým vrahům z Majdanu zdání legitimity v očích světové veřejnosti.

Svět si však musí uvědomit, že to budou volby pouze pro kyjevskou část Ukrajiny, neboť nikdo z bojující části země již nemá zájem sedět v jednom parlamentu s lidmi, kteří dávali armádě příkazy k bombardování a ostřelování jejich měst, které vedli k úmrtím jejich přátel, členů rodiny, nebo dokonce dětí.

Pokud si tedy Porošenko brzy neuvědomí vážnost situace, nepřeruší vojenskou operaci, nestáhne armádu a neuzná samostatnost Nového Ruska, může se stát, že za nějaký čas mu novoruská armáda zaklepe na dveře přímo v Kyjevě.

Ladislav Kašuka