Krameriova cena připomíná, že svoboda projevu není samozřejmost, že jako každá svoboda musí být získávána a chráněna každý den, jinak je pohlcena všeobjímající pseudosvobodou, která je ze své podstaty nesvobodou. Jakoukoliv svobodu nelze nikde získat, koupit, nelze si ji u nikoho zasloužit. Představa, že když budu hodný a budu konformní k druhým, neřkuli k autoritám, tak budu svobodný, protože ti druzí nebo dokonce „ti nahoře“ mi mou svobodu umožní, je dětinská.
Nejlépe to vyjádřil slovenský velvyslanec Peter Weiss, když připomněl slavnou Voltairovu myšlenku, že přes jakkoliv rozdílné názory mezi lidmi je povinností nás všech podporovat se navzájem v tom, aby tyto rozdílné názory mohly zaznít. Není dnes, bohužel, více kacířské myšlenky…
Shrnu to. Zúčastnil jsem se stylově v podzemí, rejdů, přímo sabatu antisystémových sil. V době, kdy systém vypadá, tak jak vypadá, nemohu než se k nim veřejně hrdě přihlásit a říci pánbůh zaplať, že tu vůbec ještě nějaké antisystémové síly ještě jsou. Byl jsem potěšen, že jsem se ve svých známých, kamarádech a přátelích nezklamal a věřím, že jsem naopak svou přítomností potěšil já je.
Věřím, že v mé zemi ani v Evropě svoboda projevu nevyschne… že síla Voltairových myšlenek překoná aktuálně rostoucí touhu mnohých lidí po klidu v duši, spočívajícím v jediném správném názoru, který stačí přijmout jednou pro vždy.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
