Když je nedávno středoškoláci psali, museli za dvě hodiny vyřešit 23 úloh, z nichž jich řada byla atypická v tom smyslu, že například připouštěly více možností postupu. Kromě toho byly obtížné otázky hned na začátku, takže jak přiznali i odborníci, spíš než znalosti z matematiky předvedli žáci schopnosti pracovat ve stressu.
Nepřekvapuje, že se proti tomu vzbouřili ve vzácné shodě jak žáci, tak jejich učitelé a ředitelé středních škol.
Cermat sice nakonec ustoupil a písemky překvalifikoval, takže místo skoro 17 procent studentů, kteří původně napsali tuto obtížnější verzi písemek za pět, jich nyní propadají jen necelá tři procenta. To ale stěží může něco změnit na faktu, že obliba matematiky, už teď katastrofálně nízká, u středoškoláků dál klesla.
Paradoxní přitom je, že zatímco se ministerstvo školství ruku v ruce s Cermatem postaralo dosti drastickým způsobem o to, aby chuť maturovat z obtížnější verze matiky napříště přešla i ty středoškoláky, kterým matematiku neznechutila škola, snaží se občanská iniciativa zdejších podnikatelů děti k matematice zase vrátit. A jdou na to nejspíš tím jediným správným způsobem: v projektu „matematika s chutí“ nabízejí totiž odpovídající vzdělání učitelům třetích až pátých tříd. Ti byli doposud většinou zvyklí chrlit na žáky definice a vzorečky a vyžadovat, aby podle nich řešili abstraktní příklady.
Přitom se i výuka matematiky dá dělat jinak: tak, aby děti pochopily, k čemu jim to všechno v praktickém životě bude. Na konkrétních situacích postavené úlohy rozvíjejí logické myšlení zrovna tak, ale mají jednu velkou přednost: děti se přitom nenudí a je šance, že si to hravě zapamatují. V každém případě to vypadá na slibnou cestu, jak čelit faktu, že se úroveň znalostí z matematiky u zdejších školáků stále zhoršuje. Podle mezinárodních srovnávacích testů postrádá tady vědomosti z matematiky, nezbytné k řešení běžných životních situací, už každý čtvrtý.
Nicméně: začít u učitelů na základních školách je běh na dlouhou trať. Než se nynější třeťáci dopracují k maturitě, uplyne jedno desetiletí. Ze středních škol vyjdou mezitím statisíce maturantů. A pokud na nich Cermat bude rok co rok u státní maturity zkoušet, co všechno vydrží, zdegeneruje tento plošný test znalostí generace na prahu dospělosti na úroveň už zcela bez vypovídací hodnoty.
Že se to dá udělat i jinak, dokazuje příklad sousedního Rakouska.
Tam státní maturity – říkají jim maturity centrální – také zavedli. Ovšem se čtyřletým předstihem a s předem jasně formulovanými požadavky. Tak, aby žáci i učitelé měli šanci se s novou situací seznámit v praxi. Což znamená, že od ročníku, kdy byly do škol zavedeny, skládají první maturanti centrální maturitní zkoušky až za čtyři roky. Protože se na ně celé své středoškolské studium připravují, vědí, co je může čekat. A také učitelé podle toho strukturují látku.
Tady se naproti tomu, a to i ve druhém roce státních maturit, postupuje pořád ještě stylem „pokus-omyl“. Je to nezodpovědné: maturanti nejsou pokusní králíci.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
