Zatímco v Lidicích uctila veřejnost- a zdaleka ne jenom ta česká- památku obětí jednoho z největších nacistických zvěrstev druhé světové války, sešlo se ve Štrasburku přes 300 prominentních hostů z 32 zemí, aby si připomněli 90 let od zrození projektu, jehož cílem bylo překonat nacionalistické běsnění jednou provždy.
Ten projekt se jmenuje Panevropská unie a u jeho zrodu stál vizionář s českými kořeny Richard Coudenhove-Kalergi. Světoobčan, narozený v Tokiu jako syn rakousko-uherského diplomata a jeho japonské manželky, vyrůstal na rodinném sídle v západočeské Březnici, studoval ve Vídni, a když se Rakousko-Uhersko rozpadlo, zvolil československé občanství. To měl až do Mnichovské dohody, po níž emigroval do Francie a ve své další spletité cestě životem pak pokračoval s francouzským pasem.
Šokován krutostí první světové války, rozvinul na začátku 20 let minulého století vizi Evropy, sjednocené nejen kulturně a hospodářsky, ale i politicky. Svému snu o záruce trvalého smíru dal jméno Panevropská unie, a nakolik jím musel s tehdejší dobou rezonovat, o tom svědčí odezva, jíž se projektu záhy dostalo. Mezi členy byli tehdejší význační politici stejně jako spisovatelé Thomas Mann nebo Franz Werfel, či nositel Nobelovy ceny Albert Einstein. Když se 3. října 1926 konal ve Vídni první mezinárodní kongres Panevropské unie, byly na něm dva tisíce účastníků.
Nacisté sice projekt Coudenhove- Kalergiho formálně rozprášili, ale zároveň podpořili naléhavost jeho ideje svou krutovládou, k jejímž nejhrůznějším symbolům dodnes patří i vyvraždění Lidic. Po válce stál pak koncept Panevropské unie u zrodu mezistátních smluv, vedoucích postupně až k dnešní Evropské unii. A když dnes zazní evropská hymna, ví jen málokdo, že to byl Coudenhove-Kalergi, kdo Beethovenovu Ódu na radost jako hymnu sjednocené Evropy navrhl.
Když Óda na radost dozněla o víkendu ve štrasburské budově evropského parlamentu, varovali prominentní řečníci na slavnosti k 90. výročí panevropské ideje před nacionalistickými tendencemi v současné Evropské unii. Podle jejich slov, stejně jako před 90 lety platí i dnes hlavní argument evropské integrace: Kdo v 21. století zapomíná na poučení ze století 20., dopouští se smrtelné chyby. Mír sice není vše, ale bez míru není nic.
I v Lidicích, obci, kterou nacisté srovnali se zemí, byla o víkendu hlavním tématem minulost jako memento. Tentokrát umocněná gestem německého prezidenta Joachima Gaucka, který v dopise Václavu Klausovi vyjádřil nad masakrem upřímnou lítost.
Prezident Klaus dopis opětoval písemným poděkováním. Pietního aktu v Lidicí se ale, na rozdíl od let minulých, tentokrát nezúčastnil. Premiér i předsedkyně parlamentu pro to měli pochopení: hlava státu má podle jejich slov povinnosti v zahraničí a je údajně „vždycky otázka, čemu dát přednost“.
Přednost dal prezident Klaus tentokrát roli hlavního řečníka na konferenci v Kalifornii. Na svých webových stránkách obšírně vylíčil své zážitky při letu do Los Angeles. Z jeho „Zápisků z cesty do Kalifornie č. 1“ vyplývá, že se evidentně jedná o cestu soukromou: jinak by totiž stěží letěl do Kalifornie linkou s přestupem v Mnichově. Prezident Klaus tak v den, kdy se konal pietní akt v Lidicích, a kdy evropští politici ve Štrasburku naléhavě varovali před návratem k národním státům, promluvil daleko za mořem na konferenci s názvem: „Globální vláda versus národní suverenita“.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
