Stane se kriminální čin, jako otrava Skripalových v britském Salisbury, vybuchne munice ve Vrběticích, kdosi se ze zločinu obviní, vlastně obviní se z něj celá jedna velmoc, ale stane se zázrak. Otázku Cui bono už nikdo a nikomu nepoloží. Nepoloží ji nikdo z bezpečnostních služeb, odkud ta obvinění vzešla, nepoloží ji nikdo z politiků, kteří ji Britům i Čechům oznámili, a nepoloží ji ani novináři našich i západních médií, kteří vás zahltí podrobnostmi o tom, jak ke zločinu došlo, kde se udál, jak byl proveden – ale PROČ byl proveden, jaké motivy mohly obviněnou mocnost k nařízení svým službám zločin spáchat vést - a tedy co dobrého či prospěšného mohly tyto útoky oné mocnosti přinést, vám neřeknou ani kdybyste je zabili.

A neřeknou vám ji z jednoduchého důvodu. Protože v okamžiku, kdy by ji položili, či kdyby se jí třeba i jen z daleka dotkli, vyjevila by se absurdita toho obvinění v celé své nahotě i hrůznosti. Proto i dál očekávejme hrození pěstmi západního světa směrem k Rusku, vyhošťování jeho diplomatů a obchodníků, sankce, vystupňování bojů na Donbase a možná i válku, ale starověkou moudrost, vyjádřenou oním CUI BONO už nečekejme. Ta už se nevrátí, protože ve světě, který nám Západ připravuje, se pro moudrost už místo nenašlo.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele