Lubomír Vylíčil upozorňuje na skutečnost, že brutální sexuální multikulturní agenda jde kupředu rychleji, než si kdo ještě před rokem dokázal představit a klade si otázku, zda ten spěch není vlastně naší nadějí.

Rozumný člověk nesleduje  bulvární média. Ten podivný a zvrácený polosvět hvězdiček, celebrit, sexu, vražd  a „skandálů“ se totiž s jeho světem a zájmy zcela míjí. Ale v posledních týdnech asi mnozí z těch „rozumných“ udělali vyjímku a nahlédli pod poklop kanálu. Nahlédli, vedeni  pocitem jakési nevěřícné, velice znepokojené zvědavosti. Protože i na seriózních webech se najednou, přibližně v průběhu posledních dvou týdnů, objevily závažné a mimořádně zneklidňující odkazy na „události“ z rubriky, kterou obvykle označujeme jako bulvární. 

To, co zde čtenáři nalezli, jejich znepokojení pravděpodobně ještě více posílilo. Zdá se, jako by se u nás i v jiných zemích Evropy začaly vynořovat první pokusné balónky nového a velice neblahého trendu. Ba co hůř.  Možná jsme svědky otvírání dalšího a extrémně zhoubného  Overtonova okna.

Od úchylky k trendu

O co jde? O způsob, jak prosadit nemyslitelné. Americký sociolog Joseph Overton ve své teorii podrobně popsal, jak je možné postupnými, promyšlenými mediálními kroky změnit naše nazírání na přirozené a nepřirozené, na úchylné a tzv. „normální“.  Jak nás přimět akceptovat neakceptovatelné.

Začíná se (ve stručnosti) úvahou, akademickou a „vědeckou“ o tématu, které je ve společnosti naprostým tabu. Případná kritika, že jde o otvírání pandořiny skříňky je zesměšněna a vyautována poukazem na exaktní vědeckost,  akademickou svobodu diskuse a podobně. Po nějaké době se přitvrdí, a jev, i když stále neakceptovatelný se označí za lidskou přirozenost, i když neblahou, se kterou se bohužel nedá mnoho dělat. Pak se ozvou hlasy o ochraně úchylky, podivnosti či nepřístojnosti s poukazem na humanitu…

A tak se, kousek po kousku, posunuje oficiální veřejné mínění k přijetí toho, co lidé sice stále ještě vnitřně nemůžou skousnout, ale proti čemu se přestávají být schopni veřejně bránit a vymezovat, s ohledem na mediální ostrakizaci svých starých, zaprděných, neosvícených a později i fašistických a nakonec i trestně postižitelných názorů. Vzpomeňte si jen na homosexualitu, která během pouhých dvaceti let prodělala vývoj od odpudivé úchylky, o které se ve slušné společnosti nemluví, až k preferovanému a společensky prestižnímu chování.

Útok na podstatu

Tentokrát jde, zdá se, o víc. O něco ještě mnohem zhoubnějšího. O útok na samu podstatu existence původního evropského obyvatelstva. Jak totiž uvedla (nejen) bulvární media, německá vláda spustila před zhruba týdnem zbrusu novou webovou stránku s názvem “Zanzu – Moje tělo slovem i obrazem”. Jejím zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s belgickou vládou.

Stránka byla vytvořena v arabské, perské a turecké jazykové mutaci, ale  i v devíti evropských jazykových verzích. Z obsahu webu je ale jasné, že její cílovou skupinou nejsou Evropané... Je v ní řeč především o sexu, ale i o zákonech, právu, sexuálních a společenských zvycích Evropanů. Jsou zde také kapitoly o nepřípustnosti sexuálního násilí anebo mrzačení (ženská obřízka) a o právních důsledcích takovéhoto jednání.

No, jasně osvěta, řekl by si povrchní čtenář. V pořádku, oni ji ti migranti potřebují jako sůl. Jen aby to bylo co platné… A přešel by dál, k zajímavějším tématům. Jenže čertovo kopýtko se, jak známo, skrývá v detailu. Skutečný záměr autorů tohoto dílka začíná být zjevný při pohledu na jeden charakteristický detail. Na ilustrace. Těch zde nalezneme mnoho. Většina se zabývají jediným – sexem. A vždy je na nich realisticky znázorněna dvojice, jak to říct, poněkud nesourodá, černobílá. Většinou černý muž a bílá žena. Sem tam i opačně.

Počátek "velkého rasového mixu"?

Aby bylo jasno: Nikdo tu samozřejmě nechce a nemá v úmyslu jakkoli zpochybňovat osobní preference žádného z pěti miliónů obyvatel Evropy Nikdo také nechce jakýmkoli způsobem omezovat svobodu dospělého člověka, vybírat si partnery podle svého vkusu, citu a přesvědčení.

Ale přece jen. Nezabráníte, aby se, na mysl zvídavého čtenáře, přivyklého na podrazy politiků a medií, nevkradla jedna neodbytná otázka: Nejde tu o první z vlaštovek nové vlny? Nevidíme zde přicházet „trend“? Nejde o počátek procesu, který má přimět Evropany k (více či méně dobrovolnému) akceptování genetického mísení s „nově příchozími“? Logiku, ve smyslu toho, co už o plánech „majitelů“ Evropy a světa víme či alespoň tušíme, by to mělo.

Zejména, když se další podobné vlaštovičky začaly náhle objevovat i v našem prostředí. Z nejnovějších je to (v zásadě odporný) článek z webu jedné naší soukromé televize – Prima Style. Jmenuje se „6 důvodů, proč zkusit sex s černochem“. Název napoví, číst snad ani netřeba….

Ještě o něco větší „síla“ je článek Vladimíra Stwory na webu  Zvědavec. Ten je už skutečně pouze pro majitele kachních žaludků.

Pospíchají 

No, myslím, že to stačilo. Ale odkaz na tyhle znepokojující a čím dál více houstnoucí zprávy není samoúčelný. Ony totiž, jak se obávám, zapadají do mozaiky. Když sledujeme dlouhodobou sabotáž (jinak se to už nazvat nedá) evropských elit, pokud jde o zastavení přívalu cizí agresivní „kultury“ do Evropy, když vidíme hru takzvaných národních lídrů o čas, aby se sem dostalo co nejvíce nájezdníků, než se lid vzbouří, když vidíme nelíčenou zlobu a rozhořčení Angely Merkelové, kdykoli se podaří nějak omezit volný průtok invazních armád Evropou…  tak si i sebevětší skeptik a odpůrce „konspiračních teorií“  vzpomene na Kalergiho plán.

O něm již bylo napsáno, přinejmenším na tomto webu, mnoho. Nemá proto smysl nosit dříví do lesa a podrobněji jej rozebírat. Stávající události do něj velice zlověstně zapadají. Ale přece… Je tu jakási podivná věc: Ten spěch.

Cena za sabotáž

Kalergiho plán byl totiž původně plánem na dlouhá desetiletí. Postupně, bez humbuku a rozrušení naředit evropskou populaci africkými (a zejména islám vyznávajícími) etniky. Pak, zase postupně, přimět tenhle nový, evropský lid k promísení, až vytvoří onu kýženou, světle hnědou ovladatelnou masu. Všechno postupně v nejlepších tradicích tzv. Fabiánského socialismu. V něm se jednotlivé položky plánu realizují velice zvolna, salámovou metodou, polehounku, po desetiletí, zdánlivě nepozorovatelně…. až už není cesty zpět.

Pozorování současné evropské a světové reality proto vzbuzuje neodbytný dojem, že se něco podělalo. Že se něco fakt moc nepovedlo, a teď se musí improvizovat. A že se světové elity, tvůrci a hybatelé podobných plánů, dostali do časového presu a musejí šturmovat. Zkrátka že musejí odložit fabiánskou opatrnost, odhodit masky a rukavičky a hnát to bičem a násilně, bez ohledu na krytí a maskování svých záměrů. Jakoby zoufale závodili s časem.

V tom je, paradoxně, i naše naděje..

A na závěr kontrolní otázka: Víte, jak se jmenuje cena, kterou obdržela Angela Merkelová v roce 2010? Nápověda zde.