V hostinci s wifi, odkud sleduji rokování Sněmovny k uprchlické krizi, je takový virvál, že se musím omezit na online-reportáž, textovky z místa dění a odezírání z tváří při televizním přenosu. A přece se člověk dozví věcí
Zakázali nám tleskat, informují mě příznivci IvČRN, kteří zaplnili místa pro veřejnost na galerii. Ne bučet, pískat, nadávat, vrhat smrduté předměty nebo mluvit sprostě, to vše by se dalo pochopit a takový zákaz by byl samozřejmostí, ale tleskat. Kdo to "zakázal", to netuším, prý to je pokyn ochranky, neb si to "poslanci nepřejí" A tak tam zvědavá veřejnost (ok, aktivisté IvČRN/BPI) sedí, poslouchají, ani nedutají a netleskají.
Přiznám se k něčemu. Jako puberťák jsem hrozně rád četl knížky o francouzské revoluci, zejména Dumasovy Paměti lékařovy, později pak i vážnější díla, pokud jsem se k nim tedy dostal, třeba to od J. Micheleta nebo našeho S.K.Neumana. Nebojte, nehltal jsem tu dobu kvůli guillotinování "kontrarevolucionářů" nebo topení katolických povstalců ve Vendéé. Baštil jsem - vedle nesporné akčnosti a plnokrevnosti té zvířené doby - zejména barvitost a dynamiku politického dění, popisy strhujících projevů ústavodárců a zákonodárců a konvenťanů, věčných interakcí zvolených elit a "galerie", to "zhmotnění antiky", jak to ostatně - říká se - vnímali i současníci. Nezapomeňte, že se psala 70.-80. léta, tuzemské politické prostředí barvité ani krevnaté nebylo, i srovnával jsem výkony odulých komunistických papalášů s tím, co jsem si vysnil o politických výkonech Lafayetta, Filipa Orleánského, Dantona...
No a teď si "poslanci nepřejí potlesk". Jedna z nejsledovanějších schůzí Sněmovny poslední doby, Čt24 vysílá přímý přenos, a "poslanci" (kteří? z které strany? přiznají se k tomu?) se bojí obyčejného potlesku - a to už nemluvím o dalších vymoženostech tuzemské post-demokracie, třeba o dvou řadách lavic vyhrazených "pro státní správu" (během jednání jsou beznadějně prázdné), zesílené ochrance, zákazu jakýchkoli nápisů či transparentů pro diváky. Kdosi se tady bojí, ale proBůh, čeho?
Nechtějí snad být "poslanci" znovu zvoleni? Není snad brilantní řečnický výkon při sledovaném zasedání metou, která ke znovuzvolení normálně vede? Nečetli ti kluci a holky Micheletova (či aspoň Dumasova) líčení řečnických výkonů, jejichž autoři byli následně nošeni na ramenou nadšených ... voličů? Fakt si ti frajeři myslí, že potlesk je něco špatného?
Nebo je to jinak, a oni "poslanci, kteří si potlesk nepřejí", tak nějak vědí, že by se stejně žádného nedočkali. Protože neumí mluvit. Nebo plácají nesmysly. Nebo nemluví od srdce, pravdivě, a toho si diváctvo vždy všimne. Možná to jsou nesmělí hloupí patroni ... Ne, nebojte, nemyslím si o všech poslancích současné sněmovny, že by byli neschopní nebo hloupí. Ale obávám se, že mezi nimi takoví jsou, a tihle dárečci normálně nepřejí, závidí, tu trochu pozornosti či potlesku svým šťastnějším kolegům. A tak "si potlesk nepřejí" - ne pro sebe, neb by se ho stejně nedočkali, ale pro kolegy.
Závistiví troubové. Škoda, že netuším, kdo z nich to byl. Ale když si představím takového Bohuša Sobotku...
Psáno pro blog iDnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
