Před nedávnem se tak stalo a Černého Petra si vytáhl (nebo byl na něj vytažen) MUDr. David Rath.
Srdce tzv. „tiché menšiny“ by tedy mohlo zaplesat. Kupodivu však žádné velké hujaja a všeobecné nadšení nevypuklo. To je zlé znamení, neboť vypovídá o tom, že virtuální krvelačnost nehmotné většiny národa ještě zdaleka nebyla ukojena. Není se co divit, protože velké problémy naší současnosti, jmenovitě klientelismus, korupce a tunelování státu nebyly vynalezeny Davidem Rathem, nestojí s ním, ani nepadají, a s ním ani nezaniknou.
Jedno ze sdělení, která poslanec Rath předal současnosti ve svém vystoupení před Poslaneckou sněmovnou při příležitosti hlasování o jeho vydání ke stíhání, bylo to, že se cítí být jen „podměrečnou čudlou“. To by mohlo být, kromě tajuplných narážek, které poslanec Rath učinil ke své straně v tom smyslu, že peníze u něj nalezené by mohly být určeny na financování partaje, klíčovým údajem.
V případě, že je to pravda, a to si – bohužel – ona nehmotná, leč všudypřítomná většina národa myslí, pak byly páně Rathovy narážky namířeny proti daleko větším hráčům na politickém tržišti.
Je už skoro trapné připomínat, co se objevilo za nějakých deset patnáct let ve stovkách komentářů, analýz i varování. Jenže, novinářům a politologům a dalším odborníkům na společenské trendy se v téhle zemi žádný velký význam nepřikládá. Kromě prezidenta Václava Havla téměř žádný „vyšší“ hlas (myšleno „politický“) nevyslovil nahlas to, že politika je v naší zemi už dávno hluboce propojena s ekonomickými zájmy některých jednotlivců a skupin.
Systém, jakým je toto propojení již delší dobu konstruováno, byl mnohokrát popsán. Systém, jakým orgány činné v trestním řízení účinně a dlouhou dobu bránily tomu, aby tyto v podstatě kriminální nešvary byly nejen stíhány, ale byly vůbec stíhatelné, je rovněž dobře zmapován.
Systém, který je u nás vlastně bagatelizován abstraktním pojmem „klientelismus“ je možná úsměvný, když funguje v malém, podomácku. Když na malém městě Ferda Klempíř opraví Pepovi Řezníkovi okap výměnou za dobře vyuzenou šunku, je to sice daňový únik, ale čert to vem.
V rozměrech třeba Prahy, Brna, Ostravy, Plzně, krajů a ministerstev pak ale v klidu a podle zmanipulovaných pravidel, přináší tenhle systém, vymyšlený jen pro obohacení zlomkové menšiny národa, všem ostatním občanům oněch často zmiňovaných 100 miliard ztrát z rozpočtu – a to ročně.
Takže otázka, která se odvíjí od sebedeklarované zločinné „malosti“ poslance Ratha zní: Když se z rozpočtu vypaří 100 miliard ročně a poslanec Rath nebyl tím, kdo je vymizel, pak tedy kdo? A kam byly tyhle vskutku nemalé peníze nasypány?
Naše země je plná pracovitých, vynalézavých, přiměřeně poctivých a dobrých lidí. Tahle nikoli abstraktní, leč skutečná většina, je ovšem hrubě zneužívána mocenskou menšinou. Je třeba zvýraznit, že cosi, co bývá nyní v médiích popisováno jako „Rathův“ systém na zneužívání např. dotací, není osamělé schéma geniálního provinčního politika, nýbrž propracovaný soubor kroků, které – ať to vyvrátí – používají všichni (slovy „všichni“) politici umístění do pozic srovnatelných s tou páně Rathovou (a to nemám na mysli tu jeho tvrdě současnou).
Okolnost, že třeba nejsou tzv. „přichytitelní při činu“, jako se to přihodilo panu Rathovi, je otázkou pro příslušné policejní složky. Sami politici jen zřídka chodí s krabicemi od vína, naplněnými penězi. Dělá se to jinak, ale to je na jinou poznámku.
To, co tu tvrdím, není vyloveno ze vzduchu. Pozornější posluchač (či čtenář) už to dávno ví, a ti ostatní si to mohou vyhledat třeba v materiálech, které jsou k dispozici (kromě jiných) například na webových stránkách nyní již uznávané organizace Transparency International.
Případ poslance Ratha je sice zprávou dne či dní, ale systém, z něhož byl odchycen, funguje vesele dál…
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
