Měla pravdu, po dni plném honiček, a her venku s kamarády, mezi paneláky, či na kopcích za naším městysem, jsme většinou spali jako zabití. V zimních měsících, sice okno nebylo otevřené celou noc, ale před spaním (a mám podezření, že i během něj) došlo k vyvětrání celé místnosti.
Rád bych podotkl, že náš městys nebyl zeleným venkovem nedotčeným průmyslovou výrobou, spíše naopak. Těžba lupku, uhlí, výroba oblíbených dřevotřískových staveb a další, znamenala nemalou dopravní zátěž náklaďáků bez filtrů emisí. A skutečnost, že za kopcem bylo ještě v době Sametové revoluce nejradioaktivnější místo v ČR, také „ekologii“ nepřidávalo, a přesto jsme přežili.
Dnes mám na zádech podstatně více křížků než tenkrát a okno bych si na noc také rád otevíral, kdyby kouř, dým a smrad, přicházející s nocí, umožňoval dýchat.
Bohužel tomu tak není, a tak je jediná možnost provětrání spojená s hlubokým nádechem před otevření a hlubokým výdechem po něm.
Není to tak dlouho, kdy jsem psal o akci „nahlašte sousedův komín“, u níž jsem se podivoval nad tím, že z hlášení jsou prakticky vyjmuty komíny průmyslové, které znečišťují prostředí nejvíce.
Důvodem je možná postup, jakým Hygienické stanice hodnotí, zda-li je restaurace zakouřená či nikoli. Rozděluje totiž kouř na škodlivý a ostatní. Dozvěděl jsem se to z vyjádření na stížnost, která byla podána v souvislosti s kouřením v otevřených prostorách plzeňských obchodních center.
Z praxe mohu říci, že v Plzni smrdí vzduch v noci více, což bude i důsledkem toho, že se neměří.
Napadlo mne, kolik hygieniků, úředníků a politiků, kteří lobbisticky podporují tento vývoj, by souhlasilo s následujícím experimentem.
Strávit 1 den v místnosti, napojené na zdroje onoho bezpečného kouře, samozřejmě bez ochranných pomůcek, jen tak. Mohli by se dívat na televizi, číst si, pracovat na počítači, či dělat co je baví, ale jen v ochranné atmosféře bezpečného kouře.
Plzeň není jediným městem, kde průmyslové podniky žehrají na to, že v noci je tma a není vidět, co dělají, a tak vypouští splodiny, znečištěnou vodu a dělají mnohé další kroky u nichž je ve většině případů a náhodného zachycení, pachatel neznámý.
Před ca 20 lety jsem v jednom ze svých článků definoval obraz tzv. ekologického kuřáka, jako člověka, který cigaretový kouř jen vdechne, ale nikdy nevypustí.
Připadá mi, že postupy sloužící o ochraně ovzduší v ČR povedou k tomu, že budeme-li chtít dýchat čistý vzduch, budeme se ho nuceni jezdit někam nadechnout, či si ho budeme kupovat jako v Číně zabalený v plechovkách a pak, pak se musíme naučit zadržet dech do dalšího nádechu, tak hodinku, dvě, či třeba celou pracovní směnu.
Do té doby však budeme nuceni, žít za zavřenými okny zavřených bytů a domů a dívat se, jak krásně dokáží průmyslové komíny na dohled, obzvláště ty, ze kterých již 18 let nevyšel ani mráček.
Autor je "otcem" projektu Mezinárodního Obchodního Centra Udržitelného Rozvoje, které založil s cílem "vytvoření světa bez odpadů a plýtvání ve všech jejich podobách". Pro tento cíl založil a buduje nové a jediné průmyslové odvětví, které se zabývá systémovou prevencí vzniku odpadu a nese název INDUSTRIAL UPCYCLING. Věnuje se zároveň publicitě osobních elektrických transportérů, například elektrických jednokolek s gyroskopem. Předtím působil na seniorské pozici logistické divize druhé největší korporace Japonska. Za nejlepší knihy považuje MALÍŘSKÉ ROZPRAVY MNICHA OKURKY a PROROK, jelikož dle jeho slov obě nabízejí mezi řádky moudro, které z mnoha jiných titulů dávno vymizelo. Psaní je prý jeho dlouholetou láskou a i když se k české gramatice nechová vždy správně, věří, že to čtenářům obsah jeho příspěvků vynahradí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
